RFP
Co
předcházelo odjezdu?
Už
v dubnu jsme o tom začali mluvit. Pak v květnu jsme pořídili lístky a
s hromadou štěstí se nám povedlo koupit i ubytování v Nescafe camp
hotelu. O tom tu najdete samostatnou kapitolu. Lístky byly za poměrně dobrou
cenu a ten Nescafe camp znamenal, že sebo nemusíme vláčet ani stan, ani spacáky
a nic podobného, což byla prima představa. Jenže s blížícím se termínem
festivalu se taky přiblížily problémy rázu finančního i časového. Takže pár dní
před akcí jsem dokonce nabídla lístky i poukazy na ubytování k prodeji,
bohužel se nikdo neozval. Bohužel nebo bohudík? No, prostě jsme
s myšlenkou jet nebo nejet žili do poslední chvíle a nakonec opravdu na
poslední chvíli v neděli večer přišlo rozřešení a my se rozhodli, že pojedem…
Den
první – sluníčkový
Ráno v pondělí 4.7. jsme vyrazili na vlak do České
Třebové a pak dál do Kolína a Českého Brodu. Do Brodu jsme spolu
s hromadou dalších lidí dorazili před polednem a šli jsme ještě někam na kus
žvance a první brodské pivko. Všechny hospody a restaurace byly narvané lidmi,
kteří už přijeli v neděli na Večírek pro nedočkavé a teď se flákali po
městě. Nakonec jsme se přece jenom najedli a napili a vyrazili jsme
k areálu festivalu. Jo, vyrazili jsme s davem a já měla zas moudrosti
plnou pusu, takže jsme minuli tzv. „značkovací stanoviště“ a došli jsme
k bráně bez slušivých plastových kroužků na ruce. Takže jsme se pro velký
úspěch museli vrátit kus zpátky a nechat se okroužkovat jako chovné slípky :o)
Takhle už nás do areálu pustili, jedinou starostí ochranky bylo, jestli nemáme
plastovou láhev s pitím. Neměli jsme, věděli jsme, tak jsme tu poslední
odložili včas před bránou. To, že jsme v batozích protáhli jídlo a dva
poměrně ostré nože, už nikoho nezjímalo. Nezbylo než z tohoto poznatku
vycházet a počítat s tím, že lidi kolem nás mohou mít minimálně taky ten
nůž někde v kapse.
Doštrachali jsme se k recepci našeho úžasného Nescafe
camp hotelu a dostali jsme přidělený stan s číslem 17. Čert ví jestli to
bylo šťastné nebo nešťastné číslo, ale každopádně jsme si s tím stanem
měli v příštích třech dnech užít hodně legrace. Nescafe camp se skládal
z jedne recepce, 50 dvoumístných stanů, cisterny a umyvadel s pitnou
vodou a 5 ks Fujfuj budek. Recepce sestávala z několik příjemných děvčat a
jednoho člena místní ochranky. Stany byly jednovrstvé, velikostí tak akorát pro
ty dva lidi bez větších batohů a hlavně ty stany měly naprosto dokonale
nepropustné dno :o) Řekli byste dokonalé… no, tak čtěte dál :o) Fujfuj budky
byly užasné tím, že jich bylo tolik na pouhých 100 lidí, což zaručovalo větší
čistotu a soukromí než u všech ostatních budek po areálu kam chodilo
zbývajících cca 12.000 lidí… Odhodili jsme věci a vyrazili na pivo a prozkoumat
areál a tak vůbec, kde co mají.
Pivo. No, nevím jestli se tomu tak dalo říkat. Točila se
desítka Staropramen za dvacku čtvrtinka. Na žízeň to bylo dobrý, ale jinak nic
moc. Mně to ostatně začalo být asi po třech hodinách úplně fuk, protože jsem se
na pečících sluníčku upekla naprosto do mrtva a musela jsem jít zalézt do
stanu, kde bylo aspoň trochu stínu. Obživla jsem až k večeru, kdy přestalo
sluníčko tak pálit. …a šla jsem zkontrolovat „škody“ :o) Radek mi volal, že mám
dojít na Chinaski, tak jsem se spakovala a vyrazila jsem k hlavní stage,
kde prý stojí. No, co myslíte? Nenašla jsem ho tam a ani po další hodině
pátrání nikde v okolí. Nakonec jsem ho odchytila na cestě pro další pívo a
to ve stavu menšího rozkladu mysli :o) Po menší strkanici a výměně názorů na zábavu
jsme skončili v čajovně, kam už jsme pak druhý den pro samou ostudu
nemohli :o) Já odešla totiž pryč aniž bych se napila čaje a Radek pod vlivem
okolností nebo díky jakési světlé chvilce došel hned za mnou a usnul pěkně ve
stanu. Což jsem při pohledu na některé jiné společensky unavené jedince
z několikatisícového davu považovala za výhru, protože mohl skončit hůř.
V noci se nám rozpršelo a na druhou stranu se nám stan zevnitř i trochu
zapařil…
Den
druhý – voda a bahno
Ráno bylo ve stanu mokro. Kurewsky mokro. Ze všech stran. A
taky nám kapalo na hlavu jako v jeskyni. Morko bylo, ale po prozkoumání
rozsahu škod jsem usoudila, že to jde ještě zachránit, takže všechno co mělo
zůstat suché dostalo igelitový obleček a bylo přesunuto takticky tak, aby pokud
možno suché zůstalo. Po krátké pauze v dešti, kdy jsme se stihli nasnídat
(každý den jsme dostali v hotelu kafíčko a koláčky ke snídani), zas začalo
lejt. Nicméně ve stanu bylo mokro a tak jsme jako správné krysy opustili loď a
v pláštěnce a kongu jsme vyrazili „někam“ ven… na čaj a pak pro jistotu
hned na pivo.
Tentokrát jsme se dostali do Staropramen hospůdky, která
byla udělaná u hlavní stage v patře nad výčepem. Hlavní rozdíl byl v tom,
že tu měli pivo o 4, resp. 5 korun dražší, ale točili tu Granát a dvanáctku,
což byl nezanedbatelný rozdíl. Tak jsme se tu zabydleli na celý den, teda skoro
celý den a jen na sřídačku odskakovali pro jídlo a na fujfuj budky :o) Byla
zima a celý den lilo a lilo, strašný… Ale na nás nepršelo, jen jsme byli
v mokrých botách a hadrech, tak byla trochu zima. Odpoledne se Radek vydal
na průzkum situace ve stanu a přišel s tím, že spacáky jsou ještě v suchu, ale jinak nám ve stanu stojí
úžasná kaluž (na tom naprosto nepromokavém dně) a vypadá to, že se její hladina
bude i nadále zvyšovat, protože nám do toho hadrovýho domečku pro panenky teče
zipem, švy a i přes tu samotnou průhlednou látku… No, prostě budem mít
koupaliště jen a jen pro sebe :o) Davy lidí to zabalily a prchaly
k domovu, někteří šílenci se chtěli ještě vrátit na večerní program,
někteří už na to prděli úplně. My zůstali. Sice mě představa mokrého stanu
docela deprimovala, ale co už?... V osm večer jsem se rozhodla, že se
půjdu na tu hrůzu podívat já a že přehodnotím Radkovy poplašné zprávy o
hromadách bahna na všech prostorách areálu. Ehm. Tak poslouchejte…
Vyrazila jsem směr stan. První co, tak jsem se zarazila na
pár vteřin před první velkou bahnitou louží na přechodu mezi dvěmi stagemi.
Představte si jemné řídké bahno, které je všude. Bez příkras a zveličování.
Prostě všude. Je hluboké asi 15 cenťáků a rozhodně se mu nemůžete vyhnout. Tak
takhle pak vypadalo i celé pole a všechno v areálu. Jedinou zónou bez
bahna byl právě náš hotýlek Nescafe. Po několika minutách brodění v bahýnku
jsem se šťastně i s teniskami (ono totiž celkem často hrozilo, že vám
bahno slupne boty i s ponožkama…) dostala do hotelu ke stanu. Když jsem
rozepla zip té promáčené hromádky textilu, tak jsem uviděla hodně vody. Stála
hned za vchodem a přibývalo jí čím dál rychleji. Po krátké diverzní akci jsem
se vody dokázala zbavit a díky špinavým tričkům a ponožkám jsem vytřela zbytek
stanu téměř do sucha. Problém byla neustále přitékající voda… no co už? Nic.
Jako dycky. Co šlo zachránit, to bylo relativně v suchu, tak jsem se zas
odštrachala do hospůdky k pivu a vylíčila jsem své zážitky Radkovi. Věřil,
ale nepochopil, jak jsem to myslela s tím bahnem :o) Užili jsme si večer
až do konce, zapařili jsme si s Garbage a před koncem jejich vystoupení začal
Radek usínat, tak jsme se vypravili na bahnitou cestu spolu, že jdem jako spát
:o) No, teď teprve Radek plně pochopil význam mých slov typu „strašně moc
bahna, všude úplně všude a je hnusný a hluboký a řídký a žere boty…“. Dolezli
jsme ke stanu. Jako jedni z mála jsme nezdrhli, takže asi za odměnu jsme
dostali přes stan igelit a nafasovali jsme nové karimatky a spacáky. Ne že by
byly tak mokré, ale i ve vlhkých by se spalo blbě. Stan jsem vytřela do sucha a
šli jsme spát s vědomím, že už hodinu neprší a že by to tak mohlo i
zůstat.
Den
třetí – bahno a sluníčko
Ráno jsme měli ve stanu trochu mokro, ale ne z deště,
ale jak jsme tam měli zafuněno pod tím igelitem, tak se nám kondenzovala pára a
kapalo to na nás zpátky :o) To bylo v pohodě, venku bylo pěkně, tak jsme
vylezli a po snídani jsme začali sušit věci. Protože Nescafe camp byl jediným
místem bez bahna, zůstali jsme u stanu až do odpoledne, kdy bahno trochu
obeschlo a pořadatelé udělali pilinové cestičky a plácky. Pak jsme se vypravili
na Granát a něco dobrého k jídlu. Lidí zcela očividně ubylo, hodně lidí
před deštěm a bahnem zdrhlo domů, ale i tak nebylo v areálu rozhodně
prázdno. Hodně lidí se tu objevilo na večerní program… Kurtizány z 25.
AV., Kollerband, Hudba Praha, to byl náš nadupaný program pro tenhle večer… na
další stagi pak hráli Leningrad Cowboys, které jsme zařadili do hnusné komerce…
fakt děsný. My si užili svoje. Já sice dost brblala, když mě Radek táhnul na
Hudbu Praha do stanu s Rock a Pop stage, kde bylo pořád bahna po kotníky,
ale musím uznat, že to stálo za to. Po Hudbě Praha jsme si dali ještě pivo a
cosi divného k jídlu, já odehnala jednoho somráka, který po se domáhala
zbytku našeho hotdogu pořízeného za poslední peníze a šli jsme spát. Tentokrát
jsme spali v suchu až do rána.
Den
čtvrtý – střídavě oblačno
Ráno jsme se rozhlíželi kolik lidí zůstalo v kempu,
brzo ráno pršelo, tak jsme byli zvědaví, koho to zas vytopilo. My už měli
igelit a voda nám do stanu už nenatekla. Dostali jsme snídani a pomalu jsme
balili věci. Kolem deváté jsme pomalu vyrazili na vlak. České dráhy překvapily
a zajistily mimořádné zastavení rychlíku na Brno přímo v Českém Brodě,
takže jsme se uvelebili a jeli jsme bez přestupování až domů. Doma jsme se
najedli, vydrhli a dal prát prádlo a pak jsme spali a spali a spali… co taky
jinýho? :o) Byla to prima akce a rozhodně i přes to bahno a vodu a slunko a
všechno to bylo fajn, že jsme tam byli :o)
Co
z toho?
Kapitola
PIVO
No,
Staropramen není moje hobby, ale zas to není žádný hnus a vyšší stupně se dají
pít docela dobře. To, že cena byla poněkud šílená, to lze přičíst prostě
„festivalové“ přirážce, která nebývá nikdy a nikde milosrdná. Takže shrnout se
to dá asi takto: pivo bylo, bylo ho dost pro všechny, když chtěl někdo více
stupňů, měl možnost… za více peněz pochopiltelně :o)
Kapitola
voda
a bahno
Trochu
mě/nás překvapilo, že ikdyž všichni všude psali, že RfP bez deště není ten
pravý, tak na ten déšť a bahno nebyl nikdo moc připravený. Tím myslím hlavně
pořadatele a stánkaře. Sice píší na webu, že připravení byli, ale že jaksi
nečekali takovou pohromu. Pak ve Festivalových novinách psali, že se jim těžko
shánějí piliny a technika na posypání bahna… myslím, že to jsou věci, které šlo
preventovně dohodnout už předem, případně už úplně předem udělat terénní úpravy
– cesty a hlediště tak, aby nebylo bahno všude a lidi mohli chodit relativně po
suchém povrchu. Takhle to tam fakt vypadalo jako v aréně na zápasy
v bahně a ne na fesťáku. V Nescafe campu bylo poměrně nebahnito jen
proto, že tam chodilo málo lidí a prostě jsme si to tam nerozšlapali. Jinak to
bylo fakt děsný. Někteří kvůli tomu odjeli, jiní se v tom bahně zas váleli,
nejhorší byli ti, kteří ožralí skákali do bahna a úmyslně i neúmyslně špinili
oblečení těch, kteří se snažili mít od bahna jen boty a nohy… Takové bych příště
nechala vyvést ochrankou mimo areál a už bych je zpět nepustila. Prostě tohle
mi vadilo. Všude se o tom psalo, že bude pršet a málo nebo nic se proto
udělalo, aby to tam nevypadlo jako na zmoklé oranici… Třeba to příště bude
vymyšlené líp :o)
Kapitola
fujfuj
budky
Jo,
to bylo dobrý, na to kolik lidí tam bylo, tak musím říct, že todle bylo
zvládnuté dobře :o) Většinou se tam dal sehnat i toaletní papír a když došel
(což není na takové akci považováno za závadu), tak se tam furt aspoň dalo
vlézt. Fronty sice byly, ale pouze díky holčičí blbosti, protože se ty nanyky
srocovaly jen u jedné skupinky záchodů a u druchých bylo prakticky úplně volno…
Budky se pucovaly 2x možná i víckrát denně. U nás v tom Nescafe campu to
bylo v pohode celou dobu, toaleťák tam byl prakticky pořád, protože ho tam
doplňovala naše hotelová recepce :o)
Kapitola
Nescafe
camp hotel
Plácek
byl dostatečně velký, pěkně oplocený a hlídaný. Recepce fungovala nepřetržitě,
uměli uvařit kafe a pověsit klíče od stanu na háček. Tak to aspoň vypadalo na
začátku. Postupně jsme zjistili, že dokaží i spoustu jiných věcí a dokonce
zvládnou i reagovat na neočekávané události. K výbavě patřily fujfuj budky
a korýtko s tekoucí studenou pitnou vodou – dost velký komfort
v rámci areálu. V ceně bydlení
jsme měli i snídani, která se skládala z koláčků a kafíčka.
K půjčenému stanu jsme dostali karimatky, spacáky a polštářky a jako nášup
ještě baterku na svícení. Takže dá se říct „full service“. Akorát teda to mělo
jednu velkou vadu… jak už jsem psala – všichni všude kecali a psali o tom, jak
jistě bude zas pršet a howno dělali proto, aby to lidi nezahnalo domů… takže
v Nescafe campu postavili legrační plátěné stany pro panenky – jednovrstvé
bez chráněných zipů a švů – jediný co bylo dokonalý, tak to byly ty nepropustný
podlážky. Prostě stany, které se prodávají pro děti na léto na zahradu ve všech
hypermarketech za cca 300 korun českých. Na stanech logo Nescafe velikosti
prasete a to bylo tak celý. Takže při dešti se tyto stany mění velmi rychle
v malé bazénky o hloubce
Kapitola
HUDBA
Jo,
tak ta se povedla. V pondělí jsem si užila až Chinaski, předtím ani potom
nic. V úterý už to bylo lepší, byl Blue Effect, Kryštof, Divokej Bill a
Garbage… pak jsme šli spát a ve středu pak Krucipüsk, Wohnouti, Kurtizány
z 25. AV s Tomášem Varteckým, o kterým mi Radek vykládal romány. Pak
Mňága a Žďorp a Kollerband… no a pak jsme se bahýnkem přesunuli do ještě
většího bahýnka ve stanu Rock a Pop a zúčastnili jsme se šílené šou Hudby
Praha. Mně to bylo fuk, ale prý to měli hodně blbě nazvučené… já se svým
hudebním hluchem jsem sice zaregistrovala, že to nezní zrovna dobře, ale čert
se v tom vyznej… Myslím,že nejlepší byl asi ten Kollerband, docela
zaplnili hlediště u hlavní stage. Nicméně narváno měly i Tři sestry, které
bohužel pro nás kolidovaly časově s Divokým Billem – já si je sice užila
asi 10 minut, když jsem se kolem plazila bahnem, ale budem na ně muset někdy
zajít na pořádnej koncert :o) Co byla ovšem děsná hrůza, to byli ti Leningrad
Cowboys… hudba na nic, zpěv na nic… komerční kapela se vším všudy. Ve stanu
Global Zone jsme ani nebyli… hráli tam DJeové nějaký techno a to nebylo zrovna
zajímavý – hlavně v tom bahně.
Kapitola
sama
o sobě
Takže
festival se povedl – dvě negativa – nedostatečná příprava na vodu a bahno ze
strany pořadatelů a stany v Nescafe camp hotelu.
Zbytek
byl úplně v pohodě :o)