Sport

 

Co říci ke mně a ke sportu?

Hm, vezmu to úplně od začátku až po současnost… né, nebojte se nebude toho zas tak moc :o)

Takže sem se narodila do celkem sportovní rodiny nebo mi to tak aspoň připadá. Pokud vím, tak moje mamka hrávala závodně házenou, můj taťka nevím co dělal, ale určitě to bylo úžasný (vidíte to, já se ho budu muset zeptat, vím jenom, že cvičil Spartakiádu a jezdil na čundry a hrál na housle a na kytaru) a moje ségra hrála závodně dráhové kuželky a byla 16. v Československu, to je dobrý, ne? :o))

No a teďkom teda já… narodila sem se jako nemocný „cosi“, kterýmu zakázali hned po narození skoro veškerý pohyb. Nicméně ve čtyřech letech mě strčili na lyže, na sjezdovky. Měla sem takový pěkný žlutý dřevěný lyžičky s lištička na špičkách – jako s liškama rozumějte to zvířátko. Jezdila sem z kopečka a šlo mi to celkem dobře a asi jsem tenkrát jezdila na sjezdovkách nejlíp z celýho svýho života :o)

Pak mi bylo pět, to sme jeli poprvé do Jugoslávie na dovolenou a tam jsem se naučila potápět a potom taky i plavat, to bylo fajn. Sice to nebylo bůhví jaký plavání, ale rozhodně bych se už neutopila :o)

Asi v šesti letech mě taťka s dědou poskládali kolo a taťka mě na něm naučil jezdit. Takže od té doby jsem vždycky až do teď měla kolo a jezdila na něm více či méně často.

Pak mi bylo asi sedm, když rodiče rozhodli, že vybavení na sjezdovky pro celou rodinu je moc drahé, což měli pravdu, a nakoupili nám všem běžky. Já jediná sem měla hned laminátový, protože v mé velikosti zrovna dřevěný VISA běžky neměli. To bylo štěstí a začátek mých běžkařských let. Na běžky jsem si zvykla rychle a protože v létě jsme hodně chodili na výlety, tak jsme najednou měli i zimní variantu. Na běžkách sem projezdila i hory s turistickým oddílem a jezdila jsem na nich dost hodně každou zimu až asi do 24 let. Tehdy jsem jaksi zkonstatovala, že jsou už nevyhovující a na nové prostě nemám do dneška :o) Snad časem…

No, ve 14 letech jsem začala veslovat. To byl velký předěl v životě a hlavně v tom sportovním. Začala sem veslovat závodně a moc sem to žrala :o) Takže sem bušila činkama v posilovně, běhala dlouhé tratě kolem Brněnské přehrady, plavala, jezdila na běžkách, bruslila (jo, to se mě snažili naučit ve škole – bruslit… :o) neumím to moc do dneška, ale na dlouhé ježdění po přehradě mi to stačilo), hrála basketbal a lítala po tělocvičnách a veslovala na trenažérech a hlavně samozřejmě na vodě. Veslovala jsem za Lodní sporty Brno, jejichž loděnice je jednou z dominant Brněnské přehrady kousek od Rakovce. Strávila jsem tam čtyři roky svého života a ráda se tím chlubím a když mě to chytne, tak se u rodičů nostalgicky probírám medailemi :o))

Pak sem začala chodit do práce, takže jsem se na veslování ač nerada vybodla :o) Po veslování se mi zalíbil vzduch. Prima živel :o) Tak jsem se dala svým kamarádem uvrtat do skákání s padákem. Bylo to moc super, všem přeju ten krásnej pocit, když letíte vzduchem a nic a nikdo vás neruší a vy musíte věřit tomu kusu látky, kterou máte nad hlavou :o) Jůů, akorát to děsně lezlo do peněz, to teda zas jo, bohužel to lezlo do peněz až moc a moc… Takže jsem odtama velice nerada zmizela. Před třemi lety moje sága o vzduchu dostala další hodně konkrétní obrys. Zalíbilo se mi něco dalšího a tím něčím bylo bezmotorové létání – plachtění. Vznikl plán a ten plán měl stát hodně peněz. Mám do dneška veškerou dostupnou a potřebnou literaturu, takže jsem pilot teoretik a mám nalítáno hrozně moc hodin na simulátoru větroně, ale skutečné plachtění mne minulo. Zas kvůli penězům, prostě jsem chtěla začít v Praze v Letňanech a pak to nevyšlo… V Brně jsem se vypravila do Medlánek na letiště, abych aspoň věděla, jak to tu funguje, ale narazila jsem na jednoho děsně protivnýho chlapa, kterýmu asi moc nezáleželo na tom, jestli budou mít dalšího člena… stejně nemám do dnes ty peníze :o) Takže jen čekám a čekám a doufám, že se mi moje vzdušné sny jednou vyplní :o)) Posledních deset let jezdím občas na horským kolečku a ráda si vyrazím na delší pěší, ale toho jste si možná už všimli :o) Letos plánuju koupit na zimu zas běžky, tak mi držte palce, ať na ně stihnu našetřit penízky a pak si dávejte pozor v zimě, protože na běžkách sem nebezpečná okolí i sobě :o) Tak jen pro pořádek… koupila jsem si jen nové hůlky k běžkám a hlavně…hlavně jsem si vážení koupila snowboard s výbavou…a taky jsem na něm stihla za zimu párkrát stát :o) Dobrý to bylo…takový držky jste neviděli ani v grotesce :o))… Těším se na další zimu :o)

Toť vše k mému sportování :o)