Kouzelný víkend na Vysočině (28.4.-1.5.2007)

(fotky z výletu tady)

Co to bylo?

Byl to kompromis mezi čundrem a společenskou akcí s návštěvou příbuzenstva ve Stašově. Taky to byl po velmi dlouhé době dlouhý víkend strávený ve dvou někde na cestách, prostě jinde než doma.

Jak to bylo?

Jestli chcete závidět, tak to ani nečtěte, naštvali byste se :o)

V pátek jsme večer zašli u nás do Kobry „na jedno“, jenže jsme do toho potřebovali mluvit někteří s kamarádem Mirinem a pak jsme vzali Mirina k nám za veverkou a pak už jsme šli spát. Asi v jednu ráno. Takže start na výlet vlakem v 8:19 ráno v sobotu byl víc než utopií…:o) Tedy jsme se vyspali co nejvíce, dopoledne jsme sbalili věci, udělali jsme si (Radek udělal) velmi dobrý oběd a vyrazili jsme na vlak, který jel někdy v jednu po obědě z Brna do Bystřice nad Pernštejnem. V Tišnově s přestupem… zásoby piva do vlaku naprosto dostačující :o) Dofrčeli jsme do Bystřice na nádr a vypravili jsme se do města. Je to od vlaku ještě asi 1,5 kiláku. Kousek od nádraží jsme narazili na ohrady plné krásných koní, takže byla první fotografická zastávka. Na městečku jsme našli pěknou kavárnu se zahrádkou, příjemnou obsluhou a dobrým pivem (měli točenou 12° Gambrinus) a jak se ukázalo, tak i dobrým jídlem. Nacpali jsme se tam, napili, poseděli. Já si dala kuřecí plátek s rýží a sýrovo-smetanovou omáčkou a bylo to opravdu moc dobré. Notně zlenivělí jsme v pět večer vyrazili na cestu :o)

Šli jsme kolem kostela po modré značce směrem na zříceninu Aueršperk. Cesta byla z kopce a do kopce… hlavně do kopce… nevím proč, ale zříceniny obvykle jsou na kopci a obvykle na tom hodně vysokém kopci. Pěkně jsme se zapotili a funěli jsme oba dva. Měla jsem impozantní plán, že dojdem až na Zubštejn (to je další zřícenina na naší cestě), ale přece jenom už bylo dost hodin a strhat se první den nebyl dobrý nápad. Aueršperk jsme našli, je to středně velká zřícenina, k vidění je pár zdí, zbytky věže a je vidět, jak byl hrad celkově asi velký. Jak jsme tak lezli dolů z kopce a uviděli jsme v protějším kopci další cestu, rozhodli jsme se, že dál nepůjdeme. Radek u potoka v údolíšku zahlédl tábořiště, tak jsme se k němu vypravili, bylo asi 100 metrů od cesty schované za smrkovým mlázím. Tráva, potok, ohniště, dokonce v lese i kadibudka :o) Co víc chcete? Nám to stačilo. Postavili jsme stan, k večeři jsme měli rum. Potok nabízel minikoupel a to bylo tak celé, šli jsme spát. Večer tam ještě dojeli další lidi. Jedni spali ve stanech ráno kus od nás přes potok a další byli asi zalezlí v chatě, kterou Radek objevil ve srázu kus nad námi v lese. Ráno jsme si dali párečky, kafíčko, papáníčko… sbalili jsme se a vyrazili do toho kopce dál po modré značce.

Pořasí bylo požád víc než dobré, nebylo vedro, pofukoval vítr a přitom svítilo slunko. Cesta vedla větčinou lesem. Skoro až do Pivonic, těmi jsme jen prošli a vyrazili jsme do krpálu na Zubštejn. Teda todle byl jeden z těch kopců, který už podruhé lízt nechci ani dolů… Zubštejn je rozsáhlá zřícenina, poměrně i zachovalá a hlavně jedna z nejvýše položených. Opuštěna byla někdy ve 14. století. Takže po prohlídce jsme pokračovali dál, ale teď už po červené značce. K další zřícenině hradu Pyšolec. Cesta vedla zas pěkně lese, občas do kopce, občas po vrstevnici, někdy (asi omylem) i z kopce. Ne, to kecám, pomalu jsme scházeli dolů do údolí k čece Svratce k Víru. Do města jsme došli někdy kolem oběda, takže jsme si dali jedno postupové na Veselém statku a pak jsme se vrátili k hotelu Siesta, kde jsme si dali dobrý oběd. Na statku totiž nevařili. Po vydatném obědě jsme jako blázni už po třetí prošli obcí a vyrazili jsme dál do kopce kolem statku pro změnu po modré značce směrem Chlum. Modrá značka nás vedla napřed do kopce na Javorův kopec (to se ještě celkem dalo vyfunět) a pak pokračovala dál na rozhlednu Horní les. To vám byl teda krpál jako sviňa. Převýšení 100 na 1000 metrů. Spíš o trošku víc, nahoře byla eště rovinka k rozhledně. Málem mě kleplo, ale vylezli jsme. Vrchol 770 m n. m. korunovaný rozhlednou s vykrývačem mobilní sítě. No, mně se udělalo špatně jen při pohledu na ty kovový rošty na schodech a vrcholové plošině rozhledny a Radek tam taky nelezl. Vzhledem k tomu co nás ještě čekalo, to bylo poměrně rozumné rozhodnutí. Zapsali jsme se do vrcholové knihy Brněnské výškovnice a vyrazili jsme na sestup do Nyklovic.

Kousek od Horního lesa jsme potkali pána z Poličky, který do toho krpálu tlačil kolo i s vozíkem, takový cyklocestovatel, dali jsme kus řeči a šli každý dál svým směrem. My sešli dolů do Nyklovic. Původně jsme přemýšleli o tom, že bychom došli až do Svojanova, ale v rámci klidního výletu jsme nikam nespěchali a v sedm večer jsme se u takového potůšku v údolíšku asi 10 metrů od cesty na louce rozhodli, že končíme a jdeme spát. Postavili jsme domeček, ohřáli jídlo a šli spát. Ještě neý jsme usnuli, tak jsme poslouchali naštvané štěkání dvou srnců, evidentně jsme jim tam zavazeli, jeden z nich řval dost usilovně :o) Nakonec to vzdal a odběhl pryč. Nad ránem byla pekelná kosa. Ono taky si ustalat u vody, to byl fakt dobrej nápad :o) Ráno se tam byl ten srnec zas napít a zas po nás hulákal. Lezli jsme ze stanu a pod nohama nám křupala zmrzlá tráva. Nakonec jsme se váleli ve stanu až do desíti, nikam jsme nespěchali, takže jsme vyšli dál až před polednem, když už na nás svítilo sluníčko.

Došli jsme do Svojanova a zakotvili jsme u penzionu Palla na zahrádce. Tady jsme se rozhodli počkat na autobus do Hamrů, nechtělo se nám šmajdat po silnici pět kiláků do Hamrů. Takže jsme se ten kousek popovezli a dali jsme si jedno postupové pivo v restauraci u Tušlů v Hamrech :o) Pak jsme vyrazili na posledních cca 4,5 kiláků do Stašova na horní konec. Nikam jsme nespěchali. V hospodě ve Stašově jsme si dali pivo a podívali jsme se na přípravy na večerní posezení. Čarodějnice už seděla na hranici, prase se peklo, hospoda byla uklizená a nachystaná. Tak jsme dolezli na Horákovo-Peňázovo, pozdravili jsme se příbuzenstvem, vykoupali jsme se trochu, postavili jsme za barákem stan a nachystali spaní a vyrazili jsme do hospody. Před půlnocí jsme se vrátili na barák, kde se ještě sedělo u ohně. Já odpadla hodně brzo, usínala jsem už v hospodě :o) Ráno jsme si poleželi ve stanu na sluníčku, odbyli jsme si líbání pod třešní – byla jsem dostrkána až pod rozkvetlou žlutou třešeň :o) Kolem kvetlo asi dalších 10 stromů, prakticky jsme i v tom stanu leželi pod kvetoucí jabloní :o) Tak mám dojem, že asi neuschnu :o) Poseděli jsme s rodinou eště a kolem poledne jsme vyrazili na autobus, přes Poličku a Svitavy jsme dojeli do Brna. Tady byly zrovna prvomájové manévry skinů a policajtů, ale dojeli jsme domů dobře. Pak už jsme prakticky jen spali :o)

Výlet se velmi vydařil, myslím, že k všeobecné spokojenosti :o) Neušli jsme sice moc kilometrů, ale bylo to hodně do kopce a zapotili jsme se pěkně. Celkem to bylo pěšky asi kolem 35 kiláků za ty dva dny co jsme opravdu trochu šlapali. K tomu těch pět autobusem…