Česká Kanada kouzelná (29.4.-30.4.2006)

Jo, Česká Kanada je opravdu kouzelná. Hlavně v dešti :o)

Já fotila na normální film a fotky budou až nevím kdy a taky nevím v jaké kvalitě, takže vezmu tu zavděk fotkama od Egiho.

Tímto sděluji, že všechny fotky v tomto textu jsou Egiho. Egiho foťákem, Egiho rukou (tedy ne všechny) a jestli mi za to vynadá, tak je teda stáhnu.

Jak to bylo?

Bylo to úplně jednoduše. Pár (slovy šest) lidí se usneslo, že letos je potřeba již zcela nutně vyrazit někam pryč z města a užít si trochu dobrodružství někde v lese. Takže se nás v sobotu ráno sešlo šest lidí a dva psi na nádraží v Brně. Celá tahle malá skupina nalezla do rychlíku směrem do jižních Čech a v pohodě a klidu jsme si cestovali. V zastávce Dolní Bolíkov (nebo Bulíkov??) nás opustil Egi s Mášou a Andym. Tedy ubyl jeden člověk a dva psi. Proč? To se neví. Já tvrdím, že z trucu, ale to je jedno :o)

Zbytek výpravy (Kachně, Veverčák, Kupák, Kupík a Ťapinka) jsme se nechali dovézt vlakem až do Jindřichova Hradce. Tam jsme prozkoumali nástupiště úzkorozchodné železnice (www.jhmd.cz) a vyrazili jsme do města najít něco k jídlu nebo aspoň pivo :o) Našli jsme, nacpali jsme se, napili jsme se a vyrazili jsme z města po červené značce po trase vláčku kolejáčku, právě toho úzkorozchodného posunovadla. Došli jsme na další zastávku, která nesla jméno Jindřiš. Byli jsme tam brzo a totálně uštvaní, takže tímto jsme otestovali možnosti a postupovou rychlost pro zbytek čundru. Čas na zastávce relativně rychle utekl a přijel vláček. Nasedli jsme a nechali se svézt asi 25 kiláků do stanice Albeř. V Albeři jsme našli modrou značku a vyrazili směrem k hradu Landštejnu, lépe řečeno ke zřícenině stejnojmenného hradu :o)

Na Landštejně jsme měli sraz s Egim a psejkama. Egi se totiž rozhodl, že pejsky nepovede přes město, ale vezme to jinou cestou kolem Grasselovy sluje a dojde na Landštejn jako z druhé strany. Za účelem komunikace nás vybavil vysílačkou a sdělil kanál, na kterém se budeme kontaktovat, až budeme poblíž Landštejna. Jak jsme vylezli z vláčku, tak začalo solidně pršet a pršelo a pršelo. Ovšem s tím se počítalo, protože na tento víkend byl déšť (prakticky nepřetržitý) hlášen. Takže jsme postupovali kupředu v pláštěnkách, pod celtama, jak to komu šlo :o) Šlapali jsme bez zastávek, protože zastavovat v dešti je poněkud hloupý nápad.

Pod Landštejnem jsme navázali spojení s Egim, ten nám řekl, že čeká u Landštejna u restaurace. Došli jsme za ním pod plátěnou stříšku zahrádky a rozpršelo se opravdu hodně. Chvíli jsme přemýšleli a nakonec byl Egi vyslán jako diplomat, zda by bylo možné se v restauraci usušit a napít. Šlo o to, že v restauraci měli na zemi koberce a bylo to tam hodně fajnové a my vypadali jako Němci od Stalingradu, mokří a špinaví a k tomu se dvěma psama. Dopadlo to dobře. Usadili nás do salonku, kde jsme neděsili ostatní hosty a obsloužili nás. Ceny sice nebyly příliš lidové, ale v naší situaci to bylo jedno. Hlavně, že byl grog a pivo :o)) Tady fotky: 01, 02, 03, 04.

Egi nám řekl, že ví asi o třech místech, kde by se dalo přespat, takže jak trochu oschneme, tak vyrazíme do deště a zkusíme najít místečko na spaní. Zvolili jsme místo číslo dvě. V lese kousek nad rybnikem. Byl tam takový plácek, akorát se nám tam vlezly tři stany Coleman Nevada. Stany jsme postavili raz dva a Egi se jal tvořit ohniště :o) Problém nastal s ohýnkem. Všechno dřevo v lese bylo mokré – některé víc, některé míň, ale suché nebylo asi nikde. Takže došlo na papír a oheň se nakonec povedlo přemluvit a bylo na čem opéct špekáčky :o) Takže jsme si dali jídlo, pivo a rum a šlo se spát.

V neděli ráno jsme se vykutáleli ze stanů kolem deváté. Po kafi a snídani jsme vyrazili kousek zpátky pod Landštejn a odtama pak po červené do obce Kaproun. Všichni jsme byli relativně v pohodě. Kupík sice šlapal se zhnisaným palcem na noze, ale byla to jeho volba. Ťapinka měla unavené nožičky, tak se jí nešlo moc dobře. No, původně jsme chtěli v neděli odjet jen já s Veverčákem a ostatní, že budou na čundru ještě i v pondělí ve svátek. Nakonec to dopadlo tak, že se rozhodli odjet s náma už v neděli domů do Brna. Po cestě do Kaprounu jsme vymýšleli další cestu. Zastavili jsme si v lesíku na oběd a rozhodlo se, že dojdeme do Kaprounu, svezeme se do Bystřice vláčkem a pak zpět do Jindřichova Hradce na velký vlak do Brna.

Jenže člověk míní a život mění. V Kaprounu jsme zcela nečekaně našli hospůdku jako malovanou a jako nám přímo z nebe seslanou. Takže jsme v ní skončili u grogu, piva a nějakého toho jídla a šli jsme pak na vláček, který jel už rovnou do Hradce. Tam jsme jen přestoupili do velkého vlaku a frčeli na Brno s přestupem v Jihlavě.

Co z toho?

No, vcelku nic :o) Jen dobrý pocit, že jsme strávili dva dny mimo město a užili si trochu legrace a trochu spaní ve stanu v lese. Byla to povedená akce a jako zahájení čundrsezóny to bylo myslím dostačující :o)