Kraličák tentokrát odolal (sobota 5.2.2005)

Jak to začalo?

Napadlo mě to. Jo, jak jinak. Napřed jsem do TOHO chtěla uvrtat aspoň dva tři lidi, abych v tom nápadu nebyla sama a aby mi za to pak mohlo pár lidí nadávat. Nakonec se mi jaksi začaly komplikovat plány, tak jsem se rozhodla, že se na to vyprdnu úplně. No a nakonec mě v pátek jeden člověk naštval. Tak nějak zdravě. Šlápl mi na pověst a na čest a donutil mě k akci.

Jak to bylo?

Na začátku to bylo blbě, ale ne neřešitelně. Tak si tiše sedněte a čtěte a moc se nesmějte :o) Já totiž v sobotu vstávala ve dvě ráno. V pátek jsme byli na squashi, v deset jsem si sbalila batůžek a šla jsem spát. Ve dvě ráno jsem vyskočila z pelechu, naházela jsem na sebe hadry a vyrazila jsem na zastávku… na noční rozjezd. Frčela jsem přes nádraží do Bystrce, došla jsem si do garáže pro běžky. A cup cup zpátky na zastávku na další noční rozjezd a zas frrrr přes nádraží do Kohoutovic. Tam mi máma na moji žádost vyběhla před barák předat igelitku s botama na běžky a návlekama a já zas mazala na zastávku na autobus a hurá na nádraží. Vlak odjížděl v 5.55 hod. Tak jsem ho pěkně stihla.

Jo, pěkně. Blbě. Vlezla jsem sice do správnýho vlaku, ale na blbým konci. Ten konec jel do Žiliny a tak jsem musela ve Vyškově přelézt do druhý půlky, která už jela do Hanušovic. No, tak jsem dofrčela do Hanušovic, přelezla jsem do natřískané lokálky a hrnuli jsme si to na Staré Město pod Sněžníkem. Tady jsem prohodila botky, vytáhla rukavice a vyrazila jsem ještě pěšky po silnici na začátek modré turistické značky. No, lidí tam bylo dost. Konkrétně na tu modrou se vypravilo asi 10 běžkařů, všichni asi tak o tři výkonnostní třídy výš než já :o) Vytáhla jsem foťák a sunula jsem se kupředu. Hned od začátku to bylo do kopečka, pak přes pole, takovou krásnou zasněženou pláň a pak malinkej kopeček dolů k silnici v osadě Stříbrnice. Tady jsme se u rozcestníku dali do řeči s nějakým klukem, kterej se evidentně taky vypravil sám na výlet :o) Po silnici jsme šli kus pěšky, protože to tam bylo kvalitně posypaný inertním posypem a ani moje domlácené běžky po tom nechtěly jet. No, došli jsme na rozcestí Stříbrnice – hotel a tam bylo na výběr. Buď po žluté značce po silnici poměrně mírným ale dlouhý kopec nebo rovnou nahoru po modré značce do šílenýho krpálu hlubokým sněhem. Tamtudy už taky někdo šel, resp. lezl stromečkem, tak mi to přišlo jasný, že tama polezu i já :o) Mimo to jsem doma nechala plán cesty a tam byla ta modrá napsaná. Pepa (tak se ten kluk jmenoval) se chvíli cukal a když viděl, že zcela samozřejmě mířím k té šílené modré, tak nakopnul běžky a šel se mnou. Blázen. No, tak jsme šlapali do kopce… chvílama to bylo dost zajímavý, ale dolezli jsme až k cestě, která vedla na rozcestí s červenou značkou ke Kapličce. Kaplička je pěkně spravená z loňského roku. Celou dobu pražilo slunko a bylo úplně nádherně :o) O kapličky to chvíli vypadalo na mírný kopeček… prd leda… za chvílu se to změnilo v příšernej krpál a to vydrželo až na rozcestí u Adélina pramene. To je ještě 4,5 km pod vrcholem Kraličáku a už byly skoro dvě hodiny.

Měla jsem v úmyslu stihnout vlak v 15.51, abych nemusela šestkrát přestupovat, tak jsem nadhodila myšlenku, že bychom jako se na to už vyprdli. Nahoře jsme to oba znali, takže to nebylo zas tak kruté rozhodnutí a v klídku jsme se po malé pauze vydali dolů po žluté značce k chatě na Návrší. To už byla jiná cesta a jiná rychlost :o) Jelo se po zasněžené asfaltce s vyjetou stopou a u chaty jsme byli raz dva. Bylo tam dost narváno, ale povedlo se nám zaujmout dvě místečka u stolu a po delším čekání jsme se dokonce dočkali i pití a dobré horké fazolové polívky :o) Během čekání jsme si aspoň trochu povykládali, protože během cesty na to moc času nebylo. Pepa je z dědiny asi 3 km od Moravské Třebové a dělá v MT už 10 let šéfkuchaře ve školní jídelně, tuším, že mu mohlo být asi tolik co mně. No, a od chaty jsme vyrazili dolů po silnici… pěkně zasněžené, místy i pěkně namrzlé, zpátky do Stříbrnice. Byli jsme dole dost rychle a to jsem se u toho stihla i jednou pěkně vyválet. Ujela mi lyže a už to jaksi nešlo vybrat, tak jsem sebou flákla :o)

Ve Stříbrnici jsme zas museli chvílu pěšky, protože tam byla ta posypaná silnice a zbytek cesty přes pole ke Starému Městu jsme zvládli asi za 40 minut. Takže běžky jsme zouvali v 15.30 a v pohodě jsem si stihla na nádraží ještě přezout boty a ponožky – to bylo úžasný mít nohy v suchu :o)) No a frčeli jsme vlakem do Hanušovic a odtama jsme jeli dál přes Zábřeh, kde Pepa vystoupil a jel dom a já se uvelebila a spala jsem až do Brna. Domu jsem dojela v osm večer a byl to úžasnej výlet :o) Mám i pár fotek, tak je sem brzo dám…

Co z toho?

Příště…pojedu do StM už v pátek odpoledne a přespím tam a ráno pak v sobotu vyrazím už někdy v sedm, to se to pak dá nahoru na vrchol Kraličáku stihnout v pohodě :o))… Mám z toho jeden puchýř na patě pravé nohy a jeden puchýř na palci pravé ruky od hůlky :o) Jinak mě tak různě všecko bolí, ale za ten zážitek to stálo :o) Tak…