Lidi kolem mě – malé vysvětlivky „Kdo je kdo“
Plyšáci…
moji malí spolubydlící :o) Teď bydlí všichni u rodičů, teda mimo
Hafíka :o)
Všechny fotky na celém webu – odkazy na fotky –
fungují jen v IE. Jiné prohlížeče s tím mají obvykle problém.
23.10.2011 neděle - Trochu písmen
Bez myšlenek. No jo, tak jsem tu na to zas šáhla. Doplněné Výlety, dopsané moje poslední putování. Opravené odkazy z Ptákovin. A teď musíte počkat na fotky za poslední rok. Jako fakt je už dávám do kupy. Takže snad zítra? :o)...
4.8.2011 čtvrtek - Cosi se hnulo
"Cosi se hnulo"... a jéje, oblíbená hláška některých nejmenovaných těsně před odchodem na záchod s fasciklem časopisů. Nebojte, na záchod nejdu. Ikdyž je fakt, že práce je na posrání. Ale to je na samostatnej román zvící délky a tloušťky všech dílů Tria mušketonosičů od Saši Dýma.
Pravda, tradičně něco splácám aspoň jednou za rok, teď to prostě o nějaký ten měsíc nevyšlo. Má to pozitivní dopad na kritické připomínky ze strany "kdysi" čtenářů a to ten, že už žádné nejapné připomínky typu "a kdy zas něco napíšeš a kdy sem dáš fotky.." nemají. Prostě ne. Vykašlali se konečně na to.
Takže konečně zas můžu něco jakože plácat a to s tím, že to možná následující rok (roky?) nebude ani nikdo číst, což je povznášející a uklidňující pocit.
Co tu mám za poslední rok? Za poslední rok jsem se vdala. To je asi tak nejpodstatnější z formálního hlediska. Někdo to ví, někdo ne, obecně to je asi všem jedno. No a mimo tohodle se toho trochu stalo.
/teď sem asi dvě minuty přemýšlela, jak se vlastně dostanu na FTP, abych mohla tendle text plácnout do éteru...stárnu a blbnu/
No, takže 2010, to byl rok pokračující rekonstrukce bytu. O prázdninách jsme si nedovolovali, jen sme chodili na ryby a tak nějak se plácali mezi prací a bytem. Abych úplně nekecala, byli jsme na jedné skoro již tradiční narozeninové party a taky proběhla v Kounicích zdařilá akce s krycím názvem Meloun... asi následkem těchto taškařic se řady známých tváří v poslední době rozrostly o dvě krásné holčičky :o) Taky jsme se občas zapomněli v Metru. V brněnským Metru prosimvás. Sem tam koncert proběhl. Do toho ta svatba. A zas byt a totok. Pak se stalo, že zlobilo zdraví (asi sme málo pili na zdraví). Nicméně po kouscích už vznikala i kuchyňská linka, což byla poslední velká součást rekonstrukce bytu. Vznikala až vznikla, finální tečka proběhla na jaře 2011. Takže máme byt celý, chybí sice pár drobností a doplňků a pak pár větších věcí, ale na ty musíme našetřit (chachá!! :o))...
Taky sme letos byli na dovolené, Takové té s velkým D. První. Velká. U móře a eroplánem. Výsledek? Luxusní zážitek hodný opakování. Když ne za rok, tak jistě za dva určitě :o) Byli sme v Řecku na Olympské riviéře v městečku Nei Pori a měli sme se tam báječně. Můžeme doporučit.
A jak se říká po dovolené jako po výprasku. To se sice říká o výplatě, taky se to říká o jídle a o víkendu... Takže teď je před náma už jen pracovní perspektiva "na furt", páč letošní dovolenkové dny jsou v pytli.
A dneska. Dneska to ráno byla rána. Jedu si takhle šalinou do práce, civím z okna (kupodivu nespím). A koukám, že z vedlejší ulice ze stopky vyjíždí auto. Takový pěkný velký stříbrný skoro nový... aspoň na pohled. Jede. Si říkám, kam jede? Když TADY stojíme MY - šalina jako Brno. Jel a narazil do šaliny. Smetl si celý předek a pravou stranu, plechy pomačkaný jako prd... chlap za volantem sedí, čumí, chytá se za hlavu... dál nevím, vystoupila sem a šla na jinou šalinu. No. Bylo mi ho líto, sice za to mohl a byl to vůl, ale stane se, že jo... prostě se stane. Takže mám dneska pěknej den, protože ho mám jistě pěknější než ten chlap se stříbrnou placatou plechovkou :o))...
5.7.2010 pondělí - Do pekla se zpátečním lístkem do ráje - omyly se celý život jen hemží :o))...
Ták, kdo chce vědět, co sem dělala posledních 8 měsíců? Nikdo. Dobře, to mi celkem vyhovuje, protože netuším, jak bych si jako na všecko povzpomínala. Budiž vám jedinou útěchou, že jsem doplnila seznam akcí, kde jsem se flákala ve Výletech a taky sem semka dosypala fotky za cca poslední rok do sekce Fotky (jak jinak). Takže aspoň něco. Stálo mě to sice asi půlku jater a litr rumu, ale je to hotový pro dnešek :o)
No, víc toho splácám později. Akorát k tomu titulku dnešnímu možná malý vysvětlení - ne vždycky, když máte dojem, že jedete do ráje, tam skončíte a naopak nakonec můžete i z pekla s už propadlým lístkem v ruce vylítnout až mezi oblaky...
3.11.2009 úterý - Den blbec je klišé. Dneska bylo prostě "Úterý"...
A kulturně žijeme i letos. Koncert kapely Tibet ve Slavkově byl dobrej, nějak jim to šlo. Akorát sme teda ohluchli a zůstali odporně střízliví :o)) ... pak sme byli v sobotu na křtu nové knihy naší kamarádky Eminky. Knížku už mám přečtenou, je fajn :o) - www.emina.cz. A nějaký to divadlo... a pozor, byli sme ve Státní opeře. To jako doopravdy. Akorát na odpoledním představení v nedělu a na muzikálu nebo jak tomu pan autor říká "lyrikálu"... Jmenovalo se to představení Kudykam a autory jsou Hapka s Horáčkem. Byli jsme předem varováni, že budeme mít osezený zadky (což se do puntíku vyplnilo, protože to trvalo tři hodiny). Ale zapomněli nám dobří lidé říct, že tam taky budem asi ve čtyřech místech usínat jako dudci...:o)... Jako zaplaťpánbu za úžásné scény Šumichrástů s Kudykamem, jinak sme dopadli asi hůř než ta paní co spala celý představení před náma v řadě :o) Velkým zážitkem bylo stát ve frontě na záchody v opeře... doporučuju. A úplně super bylo, když sem dva dny předem volala do opery, že jako, jak je to tam s oblečením a v telefonu se ozval smích a "...hlavně nechoďte nahatý..." a pak nechlastej a nekuř, jak říká Egi. Při odchodu z opery sme vymysleli super ultra způsob, jak se odtama dá nepozorovaně odnášet zlato :o)... Ono je to tam tak trochu pozlacený skoro celý, aji na balkónech trošku. Takže stačí jít na představení, kde budete usínat a v rámci klimbání hlavy mlátit do okolních opěrek a jiných kusů nábytku pozlacených. Za předpokladu, že máte vlasy, pak tyto doma umýt, vodu přecedit a máte zlatej poklad :o)... v horším případě si domů donesete dřevěnou třísku píchnutou za uchem, to sou vedlejší účinky... ehm... jako neptejte se, jak sme na to přišli a hlavně to v reálu radši nezkoušejte :o)) Kudykam je pěkný představení. Ale nesdílím megašílený nadšení některých jeho obdivovatelů. Líbily se mi kostýmy a taneční a pěvěcké výkony. Ale prostě jsem na víc dynamická představení, todle bylo dlouhý a místama moc ukecaný.
No a dneska byl den, že bych ho radši znova už nechtěla... třeba to zejtra bude lepší :o)...
27.10.2009 úterý - Den jako žádnej jinej...
No, to teda fakt. Protože jestli by se měl tendle den opakovat, tak radši dobrovolně vystoupím za jízdy z vlaku.
Takžeee, co to tu máme? Jo, stížnosti, že sem semka už přes půl roku nic nenapsala si nechte laskavě pro sebe a ty, který se ke mně nějak už dostaly, tak ty sem zahodila. To jen aby bylo pro začátek jasno. Mimochodem není úplně pravda, že se tu nic nepohnulo. Ti, kteří občas koukají do sekce Fotky, Výlety nebo Práce a jiné, tak mohli zjistit, že sem semka občas něco dohodila. Jen tady na ty planý žvásty jaksi nebyl čas a nálada. Za to teď, teď mě to chytlo :o)...
Letos v dubnu se toho stalo přiměřeně. Za prvé od apríla pracuju v nové práci. Po dvou vyložených "netrefách" co se zaměstnání týká, jsem snad zas našla místo, kde můžu být já spokojená a oni se mnou snad též. No, takže jsem měla vykulený oči a učila se co a jak v nový práci (mám oči vykulený chvílama ještě teď, ale už to není tak srandovní). Taky sme byli na výletě - vylezli sme prosím na Hostýn. Sice to byl výlet krátký, ale pěkný :o) Dál nic moc.
A byl květen. V květnu sem měla v práci akci pro zákazníky, kterou jsem strašně nechtěla zkazit, takže sem se ničemu dalšímu moc nevěnovala. Mezitím se nám doma trochu hrotila situace (po dvou letech bez kuchyně, peněz a na staveništi už to asi jinak být nemohlo). V tu chvíli sem vyhrabala foťák a vzala peníze na vlak a začala se vracet k cestování a focení. Radek měl taky nějaké plány a tak sme trávili poněkud víc času každej jinde. Já ve výsledku strávila báječný léto na pár akcích po celé republice, udělala sem si tam pár fotek (který se sice nikomu mimo mě nelíbí, ale to je mi jedno :o) a seznámila se s novejma lidma. O některých mých taškařicích se dočtete ve zkratkách a náznacích v sekci Výlety :o) Nejlepší byl stejně výlet napříč Orlickými horami - bezkonkurenční jako vždycky... Radek mezitím splul kus Vltavy se svými kolegy z práce. Přežili sme ten víkend oba :o)
Prázdniny utekly jako voda a na začátku září se děly věci... tak nějak jedna za druhou. Napřed jsme vybydleli Kounice, pak sme se smáli na představení Komiků a nakonec byl Aňo večírek, kterej si jako již tradičně (jsou dva roky po sobě už tradice??) moc nepamatuju. Ale byl prý naprosto super jako vždy :o)
No a teď je říjen. Změnili čas. Víno je ve sklepě, meruňkovice vypálená a dvě prasata zabitý. Takovej normální podzim chtělo by se říct... A vono ne. Za posledních pět let je ten podzim poprvé jakejsi jinej. Mám obavu, že začnu zas skládat říkanky a to teda bude zajímavý...
Od listopadu jdu opět tancovat, takže ve čtvrtek večer po mně nikdy nic nikdo nechtějte až do jara. Jo a kuchyň teda zatím furt nemáme. Akorát já nepatrně zhubla, to je jako aby tu bylo aspoň něco na téma "Novinky".
10.3.2009 úterý - Jak to říct...:o)
...abyste se neřehtali? Nemůžu moc chodit. Jako, moc ani málo. Příčinou jest koleno moje pravé. Již dlouhé roky rozsypané na elementy, ze kterých se po většinu času dá poskládat cosi ve tvaru původního kolene a je to celkem použitelné k chůzi, běhu i tancování. Ovšem teď to nejhorší. V koleně mi v neděli večer parádně ruplo a koleno se neráčí do teď poskládat do stavu "ready for life". Nemůžu natáhnout nohu, nemůžu pokrčit nohu... takovej mezistav nastal a pokus o jeho změnu končí vždycky nadávkou :o) Jo, jasně, vy byste rádi konečně věděli, co jsem zas proboha dělala, že? Hm. Takže: byl jednou jeden pes a jeden dvůr a na dvoře schod. Pes byl prima, i to ostatní bylo fajn. Já se tam vyskytla - přes rameno batůžek a v ruce igelitku plnou DVDček. Pes si chtěl hrát. Já ne. Tak jsem ho jen hladila a snažila se ho udržet na zemi (hodně skáče). Při té příležitosti se mu zalíbila moje bota (nebo snad moje červený tkaničky?...nejsou psi náhodou barvoslepí?). Jelikož jsem nechtěla, aby mi žužlal botu, tak jsem ucukla a ztratila balanc. V nastálém zmatku a pohybu, jsem mu druhou nohou přišlápla tlapu... vyjekl, já mu chtěla co nejrychleji uhnout a u toho jsem doooošlápla až pod schodek na pravou nohu, ve které parádně křuplo. To sem vyjekl pak já... ale nijak slušně, prachsprostě jsem zahučela slovo na "p". A od té chvíle pajdám. Až se přestanete blbě smát z té představy, jak poskakuju kolem psa a mávám kolem sebe igelitkou, tak dejte vědět... zajdem na pivo :o))
...má to eště pokračování. Jak jsem došla včera večer dom, tak jsem ze sebe stáhla mikinu přes hlavu tak "šťastně", že mi úděsně ruplo pod pravou lopatkou. Něco tam přeskočilo (jiskra teda určitě ne) a strááášně to bolelo až se mi dělalo mdlo, jako že fakt. Radek si chvílu myslel, že si dělám srandu. Heh, srandu. Ty jo, kéž by :o)Sem se dopřevlíkala... takovým zvláštním stylem, pak jsem se ještě prapodivněji nasoukala na postel a prohlásila jsem se za mrtvou. Současně jsem se furt hihňala, protože mi to přišlo neskutečně pitomý... snad dva roky mi nic nebylo, vůbec nic a teď napřed onemocním, pak zakopnu o psa a vyhodím si koleno a nakonec si vyslíknu mikinu a skřípnu si nerv pod lopatkou. Můžu vás ujistit, že se v tu jedinou chvíli ze mě stal totální kripl a lemra v jednom :o) To mi ovšem nezabránilo v tom, abych zcela nekorektně povečeřela uzený špek s chlebem (mňam) a pak si dopřála dvě Plzně. Jako uznejte, že to byla opravdu jediná radost, kterou jsem v tu chvíli mohla mít.
A aby vás teda ten humor přešel, tak dneska ráno jsem přemýšlela o návštěvě odborníků a nakonec to dopadlo tak, že jsem jela do práce. Koleno mám v bandáži a záda .... záda mám v tričku :o) Hejbu se trochu jako Terminator, ale asi to k vaší smůle, zas přežiju. Akorát teda tancovat dneska fakt nepůjdu...
6.3.2009 pátek - And we are in die prdel like Mr. Bata with his woodboats :o)))
Jo jo, vážení, stačí málo a je to. A nikdo vám s tím nepomůže. Sem si myslela, že jako dodělám levou zadní texty na tydle legrační stránečky (http://natynka.kachne.cz a http://snekouni.kachne.cz) a vono ne. Čím je téma řekněme jednodušší, tím je horší ho okecat a nějak v mezích spisovné češtiny uvést na správnou míru. Ta Natynka je v pohodě, tam už aspoň něco bylo z dob minulých, taže ta je řekněme OK. Ale ti šneci. No jo, kluci naši. Papají, rostou, je s nima sranda, ale jak to sepsat, to mi teď fakt nejde. Nějak to ještě zkusím v blízké budoucnosti vykoumat.
Navzdory chorobě, která na mě vlezla v neděli, jsem nepropadla panice a v úterý jsem byla na první lekci flamenca a ve středu pak na 1,5 hodinovce cvičení... Jako, kde sem k tý blbý chorobě došla netuším. Snad v práci, možná v sobotu po plavání nebo večír na koncertě. Nebo někdy nějak jinde a jinak :o) No, nicméně teda flamenco... myslím, že lektor byl zděšen, ale tvářil se statečně a fakt se snažil ignorovat moji neohrabanost. Můžu říct, že nejhoší bylo stát, jak se stát má. A pak bylo nejhorší stát v botkách na podpatcích. A úplně nejhorší bylo nastřídačku dupat a tleskat, obvykle se mi to slilo v současné dupnutí a tlesknutí, fakt děsný :o) Ale jo. Druhej den jsem měla dojem, že mám mezi lopatkama nějaký svaly, který jsem už dlouho nepotřebovala. Ve středu jsem pak rozhejbala celýho člověka celkem v rytmu a dneska teda pořád funguju kupodivu. Čekala jsem, že se ráno nevyhrabu z postele, ale šlo to dobře.
Akorát mám teda rýmu. Jako s rýmou je to těžký. Prostě je a je a pak zas není. Tak zoufale čekám až zas nebude, protože fungování s rýmou je fakt na pikatchu. Dneska dám do foťáku nový baterky (baterku do teploměru jsem už koupila, to sem šikovná, to jen tak na okraj :o))... Venku hnusně prší, mží a mlží a je tam skoro celý den tma. Ale v úplné tmě by s tím foťákem třeba něco šlo :o) Uvidíme.
26.2.2009 čtvrtek - Každý potká svého šakala
Šakal obecný. Co se o něm dočteme? Třeba todle: "Nalezneme jej ve stepích, lesostepích a polopouštních krajinách. Souvislým lesům a pouštím se vyhýbá. V přírodě bývá velmi plachý a lze ho jen těžko nalézt. Aktivní je v podvečer a v noci. Je poměrně hojný. Obývá i okraje vesnic a měst, kde vyhledává různé odpadky. Jinak se živí různou rostlinnou i živočišnou potravou. Loví hmyz, drobné savce, plazy i ptáky. Spolu se supy a hyenami se přiživuje na kořisti velkých kočkovitých šelem a na zdechlinách. rostlinné potravy vyhledává různé plody bobule, a ovoce. Žije většinou v párech nebo samotářsky, někdy se sdružuje do malých smeček. O mláďata se starají oba rodiče, samec aktivně donáší potravu a pomáhá vyhrabávat noru. Dožívají se 12-14 let."
V naší republice se prý nevyskytují, nejblíž byl pozorovám na Slovensku. A já říkám, že je to blbost. Pokud vezmu v potaz jejich povahu, tak takovýho šakala v lidské podobě potká myslím aspoň jednou každej z nás a je jedno, kde bydlíme. Já už to mám za sebou a on konec konců taky :o)
Jinak tu mám počty. 14+7=21, 0,05*14+7*0,4=3,5, 3,5/0,5=7, 21/7=3, 7/4=1,75. Tak už to vím :o) Vy ne? To neva, nemusíte pochopit všecko za každou cenu :o) Náhodou mně matika šla, ale jen do druháku na gymplu. Pak se to nějak zlomilo, respektive začali nás učit cosi, co nešlo bez tréninku a občasného učení se zvládnout a bylo to v pytli. Tak výplatu si spočítám a na daňový přiznání mi moje znalosti taky stačí. Ale bylo by pěkný opravdu chápat integrály a matice :o)
23.2.2009 pondělí - Náledí nebo ledovka?
Mám problém. Koukala jsem dneska ráno zcela omylem v televizi na počasí a tak se ozvalo "Bude náledí místy i ledovka." A teď co s tím? Jakej je v tom proboha rozdíl?
Hele, co jsem zjistila: Náledí je meteorologický jev, při kterém zemský povrch pokryje ledová vrstva. Náledí vzniká tehdy, pokud teplota zemského povrchu klesne pod bod mrazu.Náledí vzniká: A) Pokud se dešťové kapky nebo mrholení mění při styku se zemským povrchem v led; v některých případech jsou dešťové kapky podchlazené. B) Jestliže opět zmrzne voda, která se uvolnila z roztálého sněhu.
Ledovka je hladká, průhledná a homogenní vrstva ledu, vznikající, když mrznoucí déšť nebo mrholení dopadá na zem nebo jiný povrch. Podobá se čirému ledu, kdy vznikají přechlazené kapky vody.
Tak já nevím, asi sem blbá, ale pořád mám tak trochu dojem, že náledí a ledovka je skoro to samý. Jako drobný rozdíl by se našel, ale nechápu proč to vykládají národu takhle ráno v televizi, když stačilo říct, že bude všude led a máme dávat bacha, abychom si nezlomili haksny nebo něco jinýho.
Jinak jsem teda měla narozeniny. Odmítla jsem velké oslavy a ovace, následkem čehož na návštěvu ke svým rodičům zamířím až za týden, ale přání dálková jsem samozřejmě přijmula hned v sobotu. Víkend byl tedy takový normální řekla bych. Šli jsme si zaplavat, na oběd... především jsem dostala od Radka krásnou kytku (netuším, jak se jmenuje, ale je to orchidea). A večír jsme si šli poslechout trochu hudby a něco popít na Melodku. V neděli jsme vykonali navečer krátkou návštěvu za účelem injekce (to je na dlouhý vysvětlování), kde mi bylo též popřáno (hlavně jsme si odtama odvezli kus uzenýho, což v našich zeměpisných šířkách a délkách vydá za deset kytek :o) Dále mi popřálo několik přátel, kterým jsem způsobně poděkovala. A mám zas na rok pokoj :o)
Mám klíče. Klíče jako od kanclu, páč máme na dveřích z chodby kouli a tudíž kamkoliv jdu, tak musím s klíčema klíčama klíčemi klíči... a je to v ... já s tou češtinou no. Prostě musím si odemykat. Aji, když jdu ze záchoda/u. Hm. Když se mi stalo poprvé, že jsem se snažila odemknout klíč...em od kanclu dveře od záchod... nebo ne, radši záchodové dveře (vypadá to blběji, ale pravopisně je to neškodné), tak jsem si říkala, že už toho mám asi ten den dost a trošku blbnu. Jenže já se o to pokouším poslední dobou čím dál častěji a teď už téměř pravidelně šermuju v zámku záchodových dveří klíčem od dveří do kanceláře. Nejhorší je, že už jsou na to i svědci a tudíž už to není tajné, ale zcela veřejné... že blbnu. Možná i proto jsem dala v pátek výpověď.
13.2.2009 pátek - Pátek třináctýho... abyste se nepos***i..:o)
"Šmejd jeden škaredej!" ozvalo se dva metry ode mne ve 14:09 dneska. Jasný, neberu si to osobně. Navíc by to byla skoro lichotka :o) Nedalo mi to a šla jsem popátrat, o kom je řeč a kdo to tak pěkně spílá. Našla jsem kolegu, u počítače, ne u svého, u počítače určeného k opravě, konkrétně k "odvšivení". No jo, honil ho a nešlo mu to. Samozřejmě, že vira. Prohodila jsem několik rádobymoudrých rad směrem ke kolegovi a po té, co zvedl hlavu od monitoru a propíchl mě pohledem, jsem vycouvala zpátky do své kanceláře.
Já nevím, ale myslím, že pátek třináctýho není nic špatnýho, osobně s ním nemám spojenou žádnou katastrofu a tudíž ho beru jako normální den, případně jako důvod k oslavě :o) Ale zjistila jsem, že někteří lidi, teda lidé... mají z toho dne fakt obavy, možná až hrůzu a děs. Ba dokonce, někteří si na ten den berou volno z práce a pokoušejí se přečkat zalezlí doma to strašidelné datum v kombinaci s posledním pracovním dnem v týdnu. No já nevím. Řekla bych, že to už přehánějí.
A nakonec mám vedle sebe pusto. Jakože v hokně. Zmiznul mi kolega. Byl milý, zábavný a nikdy mi nic ošklivého neudělal, ba právě naopak, dobře se s ním spolupracovalo. A hlavně spolusedělo, obzvláště u píva. Asi dneska budu pít na jeho počest a na ten smutek a blbé ticho, co mi tu po něm zbylo. (Taky na ten binec, co po něm mám za úkol ještě douklízet na stole a v okolí..:o))
9.2.2008 pondělí - Culík nebo rozpuštěný?
Tak tohle se skoro stalo tématem debaty, naštěstí se diskuze včas zastavila :o) No jo, tak to máme složitý no, s culíkem je prý sexy, s rozpuštěnejma vlasama vypadá k sežrání. Pak si vyberte. Takový debaty můžou vést asi ženský o chlapovi nebo i chlapi o ženské. Aspoň v něčem je ta rovnoprávnost :o)
Co tu máme dál? Dál jsem slavnostně zakončila vypisování různých lejster. Zjistila jsem, že obecně asi nejděsivější je formulář pro sociální pojištění. To je vám papír. K němu je osmistránkový pojednání, jak ten jeden papír máte vyplnit. No fakt. Stalo se mi, že jsem si jednu větu v tom návodu zvaném "Pokyny" četla i pětkrát a stejně si nejsem jistá, že je to vyplněný dobře. Ale aby se úředníci nebáli, tak jsem zvolila tu variantu, kde se píše, že máme doplácet peníze. Druhou verzí bylo, že mají vrátit peníze úředníci nám. A to, jak víme, oni nedělají rádi a já se s nima teda přít nechci.
Taky už máme z 90% hotovou naši domácí svatyni BMW F1 Sauber týmu. Eště kousek a pak to vyfotím, ať se na to můžete kouknout (teda samozřejmě můžete dojet i k nám a koukat na to v reálu, že jo). Už aby nám ta sezóna začala :o)
Překopala jsem veveří web (koukat na něj můžete už tady: http://natynka.kachne.cz). Je prostý, informativní a sesadím letos samostatnou doménu veverky, protože návštěvnost je prakticky nulová a tedy stahnu Natynku k sobě na web jako podstránku. Stejným způsobem mám v úmyslu udělat i stránku pro naše šnekouny. To je řekněme ve výrobě. Taky jsem na webu dopsala, kde jsme byli a tak.
No a pak tu mám jedno legrační téma. Kategorie "vlezdoprdelní jedinci". Že existují, to asi všichni víme. Ale já se zabývám otázkou jak spolehlivě poznat jedince, kteří jsou v této kategorii zcela úmyslně a zištně a odlišit je od těch, co se tak chovají úplně samozřejmě aniž by si to uvědomovali - teda jsou takoví prostě od narození. Asi na tu otázku budu hledat odpověď ještě nějakou tu chvíli...
29.1.2009 čtvrtek - Modrá je dobrá 28.1.2009 středa - A víte co?... 26.1.2009 pondělí - Dat nebo nedat... toť blbé dilema 7.1.2009 středa - Plyn neplyne 18.12.2008 čtvrtek - Řešení neřešitelného 11.12.2008 čtvrtek - Internet a elektřina 5.12.2008 pátek - Mycoolassh... Mikuláš :o) 4.12.2008 čtvrtek - Barborky... 28.11.2008 pátek - Bude líp... 12.11.2008 středa - Kaféé a sylykon 11.11.2008 úterý - Hodně a ještě víc... 22.10.2008 středa - Férytejl... 21.10.2008 úterý - Jak u blbejch na dvorku... 20.10.2008 pondělí - Hele... práce... 17.10.2008 pátek - Děti, chlast a rokenrol... 16.10.2008 čtvrtek - Je libo gel?... 1.10.2008 středa – Říjen je fajn… No jo, skončilo září. Takže dětičky už zas měsíc chodí do školy, pracující většina chodí pořád do hokny. Skončila doba letních dovolených. Jo a prakticky začalo mrznout… teda s malejma přestávkama, kdy je ještě celkem pěkně. Taky má být prý ještě teplo, ale vypadá to, že u toho tepla bude pršet a ráno sněžit. Plánujeme jet tuto zimu na hory, aspoň na pár dní. Tak to vypadá, že začíná hrozit nákup vybavení na snowboardy – boty, vázání, oblečky… no uvidíme :o) Jediný co totiž máme jsou dvě prkna, ale pěkný. Na to naše válení se ve sněhu to bude stačit a konec konců ta výbava nám asi zůstane už do smrti. Jinak není v plánu nic převratného. Snad jen, že celý listopad nás nebude možné pořádně zastihnout o víkendech – budeme se potulovat v rozmezí Rychnov, Brno, Praha a Zlín – kulturní listopad, tak tomu říkám :o) Zvýšené náklady vykompenzujeme tím, že zas nikomu nic nedáme k Vánocům… Rekonstrukce. Ano, to je to, co se nám děje doma. Pořád ještě. Máme už pěkné nové světlo v předsíni, domovní telefon a vypínač a nové pojistky… taky máme nové pěkné dveře u záchodu a koupelny (jako Mirinovi se asi nelíbí, ale ať si… víte co) … taky jsme konečně udělali velikou čistku v hadrech ve všech skříních (ve všech dvou co máme). Takže posun velký. Teďkom se dovyrobí zadní stěna na záchodě (to je tam, kde v paneláku máme stoupačky a čučí tam kupa trubek). Materiál byl zakoupen, tedy ho stačí zpracovat a je to skoro. V říjnu se přesuneme do velkého pokoje a tam se budou dít věci :o) Prakticky to vypadá, že do začátku kulturního listopadu se věci povedou do stádia „přijatelné“ = chybí nám kuchyňská linka a pár věcí jako stůl, skříňky a tak… Jinak nic vážení, občas zkoumám ten novej program, ale zatím jsem práce na novým webu nezahájila. Tak vydržte, pak sem nasypu i fotky a aktualizace všeho možnýho i nemožnýho :o) Teď o víkendu jedem na domácí vinobraní, snad nebude moc pršet a mrznout... 26.9.2008 pátek – Každej po svým
a nekecejte si do toho…
Ták, týden v čudu.
To bysme měli. Na novým webu pracuju, ale zatím pomalu a nejistě. Takže žádná
sláva zatím. No, tak o čem mám plácat? O ničem menším než rozdílných názorech a
povahách lidí. Asi je všem jasný, že každý z nás je originál. I
jednovaječný dvojčata jsou povahově a názorově obvykle rozdílná. Někdy ty
rozdíly mezi lidmi jsou menší, někdy větší a někdy jde o extrémní odlišnosti. Takže to pak v praxi
vypadá asi tak, že ti s těmi menšími rozdíly se můžou líp domluvit. Mají na
hodně věcí v životě a kolem sebe skoro nebo úplně stejný názor a mají dojem,
že si vzájemně rozumí a přizvukují si. Je to i o pocitech a vnímání okolních
lidí, věcí, situací… Jasně. Lidi, kteří
už se tak příliš při pohledu na svět neshodují, mají více třecích ploch a méně
se shodnou a tak postupně až dojdeme k těm extrémům. Velké odlišnosti v názorech
jsou obvykle základem pro hádky, vzájemné urputné přesvědčování o tom, že ta či
ona strana má pravdu a její pohled na věc je přece normou a standardem. Lidé s takhle
rozdílnými názory se většinou dobrovolně neshlukují a nenavazují přátelství,
vztahy a manželství. Pokud teda nejde o vyložené masochisty :o) Pokud se dva
názorové extrémy vyskytují na dvou rozdílných světadílech, pak je to v pohodě.
V případě, že se vyskytují v jedném státě, městě… i tady se dá říct,
že je to dobrý a asi se vyhnou setkání. Horší je, když na sebe narážejí poměrně
často, navíc i dobrovolně a s tím rizikem, že ke srážce názorů zase a
znova dojde. Jo, i taková
situace existuje :o) A co s tím, aby to pokaždé neskončilo hrobovým
tichem. Jak se dohodnout. Navíc v téhle konkrétní situaci má třeba jedna
ze stran dojem, že ta druhá jí opravdu opakovaně vnucuje názory a představy o
některých věcech. Buď se o tom tedy dá nemluvit vůbec (což není považováno za
řešení a je pravda, že člověk se dřív nebo později zas ožehavých témat dotkne -
ikdyž nerad a neúmyslně), nebo stanovit nějaké pravidlo, jak se vzájemně chovat
dospěle. Prosazovat svůj názor jako normu a „obecný“ názor na věc, mi připadá
sobecké a nefér, obzvlášť pokud je názor prosazován i z pozice staršího
(tedy snad zkušenějšího a moudřejšího). Pokud není tím, kdo má odlišný názor
desetileté dítě, ale dospělý člověk, pak si myslím, že by mělo platit ono „Žij
a nech žít.“ Jiný názor (byť formovaný roky a zkušenostmi) lze respektovat a snad
i pochopit, ale rozhodně by neměl být vnucován jako jediný správný. Člověk po
třicítce už má obvykle dost vlastních zkušeností ze života soukromého i
pracovního, aby si mohl vytvořit vlastní postoj k životu. Takový člověk rád vyslechne
názor jiný i extrémně jiný, ale nedá se očekávat, že se jím bude řídit nebo ho
dokonce přijme za vlastní. A pokud je jiný názor často opakován až vnucován a
jeho majitel není ochoten akceptovat (nemusí souhlasit ani chápat, tak to zkrátka
je…), že jeho názor prostě byl JEN vyslechnut, ale nepřevzat a neaplikován v životě
někoho druhého, pak to končím tím hrobovým tichem… Tak co s tím? Nemluvit nepomáhá,
mluvení končí blbě. Asi teda žít dál s tím, že některé debaty skončí prapodivně.
Člověk si nakonec zvykne na všecko asi…:o) 25.9.2008 čtvrtek – Cvok? A proč,
prosím vás? :o) Co je normální?
Jako fakt normální. Já zastávám názor, že pro každého je normální něco jiného.
Někdo spatřuje jako naprosto normální, že nemá žádné koníčky a celý svůj život
soustřeďuje pozornost a veškerou činnost na svoji rodinu, příbuzné, práci,
životy těch kolem. No, to máme profil jeptišky řekla bych… Pak jsou lidi, kteří
dělí své myšlenky a činnost mezi práci, rodinu, přátele, koníčky. Pak jsou
lidi, kteří jenom pracují a jinak nic dalšího nestíhají. Někdo se jen baví a na
ostatní kašle. Pak jsou… no, prostě každej to máme trochu jinak :o) Tak mi řekněte,
proč bych měla být zrovna já cvok? Ano. Lezu v dešti s batohem na
kopec, mám ráda zbraně, nesnáším nepořádek, neumím šetřit peníze, práci mám jen
jako zdroj financí, poslouchám metal a zároveň i Scooter, směju se i brečím,
jsem paličatá... Proč jsem cvok? Osobně si připadám nezábavná a nespolečenská,
ale vím, že hodně mých přátel si myslí opak. Víte, jak to je doopravdy? Já ráda
zajdu do hospody s kamarády nebo někam jinam, kde je zábava. Obvykle
nejsem středem pozornosti, ale snažím se bavit a prý občas řeknu i něco
srandovního :o) Že celá srandovně vypadám, to se ví. Ráda se bavím a směju,
proč ne :o) Mám ale i druhou stranu své povahy(?). Chci být sama a mít klid od
všeho a všech. Prostě mám chvíle, kdy potřebuju někam vypadnout a být sama se
sebou. Neznamená to, že kolem nemůžou být lidi, ale lépe, když mě neznají a nic
nechtějí :o) Jo, taky občas i brečím. No, já nevím, není na tom snad nic extra,
brečím, když nevím co mám dělat, když si vzpomenu na něco smutnýho, když je mi
něčeho líto… je to divný? Jediné co, tak možná potřebuji být častěji sama než
někteří jiní lidi. Mám to tak půl na půl – půl zábavy a smíchu a půl samoty a
klidu a smutku. Nejsem cvok. Jsem prostě taková. 19.9.2008 pátek – Čtvrteční
zamyšlení v pátek…:o) Jasně, vypadá to
trapně ten titulek. Ale trochu se hodí. Aspoň mně to tak dneska ráno (no, úplný
ráno už není) připadá. Problém bude v tom, že mi dneska ráno připadá
spousta věcí v pohodě. Bude to tím, že jsem šla spát asi v jednu
ráno. No jo, byla jsem na pívě a grogu a bylo to moc fajn, u píva a grogu se
probralo prakticky všechno mimo globálního oteplování. Mám obavu, že i na to by
došlo, kdybychom nešli dom :o) Mimo jiné přišlo na přetřes i téma finanční
krize, což je velmi aktuální. Osobně tvrdím, že je lepší mít jen dluhy a peníze
na jejich splácení a na přežití, dokonce hodně uvažuju i o tom, že půjdu zrušit
a vybrat peníze, co mám naspořené na penzijním připojištění. Je asi lepší je
mít doma ve skříni než v bance, kde mi z nich utíkají
v procentech různé poplatky a úroky do plusu tam žádné nejsou, protože
slibované výnosy byly už vloni úplně na prd a letos nebudou vůbec žádné, skoro
to půjde do mínusu. Uvidíme, řekl slepej :o) Tak jsem začala
doma zkoumat program, ve kterým bych ráda překopala tadyk ten web. Zatím
z toho nejsem moc moudrá, koukala jsem na to asi dvakrát jako husa do
flašky. Se spoustou věcí si nevím rady a postupně na ně přícházím teprve. Snad
se do toho nějak dostanu a pak začnu tvořit ve velkým :o) 18.9.2008 čtvrtek - Objevila jsem
fenomén :o) Nezajímám se. Jako
fakt, prostě (hehe, teď jsem tu najednou použila dvě slova, který při mluvení
dost často opakuju - jako a prostě, je to děsný nešvar a když si na to začnu
dávat pozor, tak je říkám ještě častěji...)... tak znovu. Opravdu jsem se zas
nějaký čas o nic - mimo domácnost, práci a problémy s penězi - nezajímala. Je
to chyba. Člověk se pak stane otravným a otráveným a na své okolí působí jako
červený hadr na býka. Pak se nemůžu divit, že i nějaký ten "kopanec"
schytám. Stalo se to před
14 dny, kdy jsme na jedné akci s děsným koncem potkali Rudu z Ostravy. Byl
normální. Já měla poslední dobou dojem, že už nikoho normálního kolem sebe
nemám. Zároveň jsem všechny podezírala z toho, že mě už taky za normální
nepovažují. On tam byl za komika, baviče, moderátora... neměl předsudky, v
popisu práce měl zábavu a focení s přítomnými hosty. Nebyli jsme tam ničím
výjimeční a on s náma mluvil... normálně. Měl to asi v tom popisu práce :o) Ale
to neva. I tak jsem nad tím začala přemýšlet. Konec jeho vystoupení si
nepamatuju, bylo to náročný... Jediný, co mi po něm zbylo, byla webová adresa www.komici.cz a jméno Ruda napsaný propiskou na
ruce. Nešlo to moc umejt... A fotka (kde se už trochu rozmazávám..:o). Minulý pátek jsem
měla šanci ho zas vidět (zápisek ze Svícafest Túr 2008).
Protože mi vrtalo v hlavě, co je to za člověka, tak jsem o něm během jednoho
dne našla všechno, co šlo rychle najít na internetu (těžko říct, že o
"Rudovi" něco vím, ale aspoň známe jméno :o). Zjistila jsem, že je to
prakticky přírodní úkaz - herec, bavič, člověk. V pátek jsem pak docenila
konečně některé části jeho vystoupení. Pobavila jsem se víc než královsky. A
protože Rudu chci vidět hrát i v divadle, tak máme už teď koupený lístky do
Prahy na jedno představení, kde ho snad uvidíme i jako pana herce :o) Je potřeba se
začít zajímat. Taky se víc bavit, ikdyž to občas moc nejde. Nezbývá než se
snažit :o) Rudu z Ostravy i
jeho kolegy a přátele (rovněž přírodní úkazy různého kalibru) najdete prakticky
po celém internetu. Videa na www.stream.cz,
jejich stránky s dalšími odkazy a kalendářem akcí na www.komici.cz a přímo Ruda "bydlí"
tady: www.ostravak.tv. Tak si to užijte,
myslím, že je to v dnešním světě jedna z věcí, který stojí za to :o) 17.9.2008 středa - Co by se tak
ještě mohlo posrat? Ano, občas je
potřeba se zamyslet, a to velmi usilovně, nad tím, co by se ještě mohlo posrat.
Kritická situace nastává ve chvíli, kdy vás hned ráno a za naprosté
střízlivosti už žádná taková věc nenapadne. Znamená to ve valné většině
případů, že už se posralo úplně všechno a tudíž vlastně nesedíte v posteli, ale
v pěknejch sračkách. Jo, to je fajn začátek dne. Co má běžný
smrtelník na takovým seznamu? Rodinu nebo prostě drahou polovičku doma, práci,
peníze, domácnost, rodinu širší, přátele a známé, auto, chatu, zahradu, shánění
nové drahé polovičky... asi v různým pořadí, každej máme nějak jiný ty
priority. Zkoušet se s
tímhle stavem někomu svěřovat mívá obvykle za následek několik možných variant
reakcí: - dozvíte se na
oplátku všechny problémy své nechtěné vrby a budete navíc ještě řešit v hlavě
její trable - setkáte se s
mlčením a kejváním hlavy, ale tak nějak vnitřně pochopíte, že vás vlastně nikdo
vůbec neposlouchá - najdete
nadšeného posluchače a jste rádi, ale jen do té chvíle než zjistíte, že se vám
za zády vysmívá a podělil se o vaše trable s půlkou města - najdete někoho,
kdo vás poslouchá, sdělí svůj názor, vaše některá debilní rozhodnutí nijak nekomentuje
a všechno si nechá pro sebe a nakonec vám řekne, že když budete chtít jít zas
na pivo, tak mu máte zavolat kdykoliv Ejhle, pokud se
vám zadařila varianta čtvrtá, našli jste onoho pověstného přítele v nouzi. Tady
je ta chvíle, kdy se můžete znovu rozhlídnout kolem a začít se hrabat ze
sraček. Protože když už nic lepšího, tak máte na světě aspoň jednoho rozumného
známého. A proto (spíš pro něj) se vyplatí dál snažit... Moudré jsou kecy o
tom, že člověk má dělat věci především pro sebe, nikoliv proto, že to někdo
jiný po něm vyžaduje. Ovšem občas se může člověk nacházet v takovém marastu, že
pro další smysl fungování potřebuje aspoň přechodně nějaký impuls zvenčí a
zkusit to kvůli někomu nebo něčemu jinýmu. Dost často to pomůže. Pro ty co mají
v popisu práce a svého života věčné moralizování ostatních, mám jen poznámku na
okraj: nechte ty lidi kolem v klidu, ať se z toho vyhrabou a nekritizujte
způsob, jakým to dělají. A pro své kámoše,
kteří stejně jako já mají občas sklony k tomu moralizování a přitom jsou i se
mnou jedni z těch, kteří každý ráno mívají pěknou ránu a doufají, že je všechny
katastrofy aspoň pro ten jeden den minou... známe to z obou stran, tak bysme
měli být ti rozumnější, ne? Je potřeba oprášit otřepaný a upravený heslo: Žij a
nech žít. 16.9.2008 úterý - Realita versus
to kolem Kolem nebo pěšky?
Obojí je možné... většinou. Nám se to povedlo kolem i pěšky. Dobili jsme
energii, unavili jsme se na padnutí a našli věci, o kterých jsem já osobně
začínala pochybovat, že je ještě máme. To byste nevěřili,
kolik věcí se může za čtyři roky stát. Člověk si říká, že nudit se v normálním
životě vůbec nejde. Ale v běžným soužití dvou lidí hrozně moc platí, že stokrát
nic umořilo vola (nebo krávu). Zapomínám se smát, když se mám smát. Nadávám, když
mám mlčet. Moralizuju, když si mám sypat popel na hlavu. Utrácím, když mám
šetřit a šetřím, když mám utrácet. Brečím, když není proč. Tvářím se trapně,
když mám brečet. Spím, když se mám bavit. Bavím se, když mám utěšovat. Utěšuju,
když to nikdo nechce. Uklízím, když mám odpočívat. Prostě dělám
všecko blbě. Čím to zas je? Jo, zas. Ono se to jakoby periodicky opakuje, snad
to přijde v každým vztahu a potká to občas každýho. Je potřeba udělat tlustou
čáru a nastartovat nebo restartovat proces znovu a začít to dělat líp. Ale ne s
novým partnerem, tomu se pak říká zbabělý útěk :o) Uměním je, nastartovat to s
tím samým člověkem, co ho už doma máte ty čtyři roky. Den co den, večer co
večer. 14.9.2008 neděle - Kde tu sílu
vzít? Síla je furt na
něco potřeba. Sílu se rozhodnout, sílu to překonat, sílu to říct, sílu to
udělat nebo to naopak nedělat. Kde ji má člověk pořád brát? V sobě. V přírodě.
No, v přírodě asi těžko, ta je sama se silama u konce. Ale to první, to bude
odpověď. Možná i správná. Je pravda, že když člověk chce, tak dokáže mnohem
víc, než je ochotný nahlas přiznat. Stačí se zamyslet a jistě každý najde aspoň
něco, co ho stálo opravdu hodně sebezapření a přesto to dokázal. Rozdíl je v
lidech. Co člověk, to
originál, říká se. A platí to i v tomhle zdolávání svých osobních hranic. Jeden
strčí ruku do ohně a vydrží, druhý s ní jen mávne nad plamenem a třetího to
vyděsí a ruku strčí radši do kapsy. Přitom všechny je to pálí nebo by pálilo
stejně. O tom to je. Stejně jako tuhle stupidní hru s ohněm pak třeba řešíme i
všechny problémy a situace, které život přinese. Já si myslím, že
nejvíc síly v sobě člověk najde, když je sám. Jako nemyslím, když sám žije nebo
tak, ale když je někde sám a musí se nějak rozhodnout a něco udělat. Pak se
obvykle rozhoduje poměrně prakticky a asi ve většině případů i správně. Nemá se
s kým radit, nemá na koho spoléhat, že to za něj někdo vyřeší. Musí sám. A
výsledek takovýho rozhodnutí jedince nakopne, člověk je podvědomě hrdej na to,
že něco zvládl a úplně sám. No a když náhodou to řešení není ve výsledku
ideální, tak i v takovým případě je to lepší, člověk si za to může zas jenom
sám a netrápí se hledáním někoho, kdo neúspěch zavinil. Někdy je asi lepší být
v některých situacích osamocený. 13.9.2008 sobota - Tak co tu máme
dál? Pravda, je potřeba
se sebou něco udělat a začít zas trochu fungovat. Evidentně nestačí chodit do
práce, z práce domů, pak uklidit, vyžehlit a jít spát. Přidali jsme do
týdenního programu squash a já zas hodiny angličtiny s Bohunkou. Ještě by to
chtělo něco. uvidíme, snad něco vymyslím :o) Pokus o změnu byl učiněn, musíme
se snažit... Plánuju velkou přestavbu webu. Po těch x-letech už to asi chce,
tak mi držte palce, ať to nějak rychle a přitom dobře po nocích spatlám :o)
Sekce Výlety, Fotky a tak nejsou aktuální, čeká to tu na přestavbu… 11.8.2008 pondělí - Dva měsíce
pryč Takže co bylo a
jak bylo. Chodili jsme na ryby, to ostatně chodíme i teď. Pravda, teď chodíme
méně často, protože trochu nestíháme, ale i tak se u vody občas objevíme :o)
Jen tak na okraj - i žížaly rousnice umí utéct docela kvalitně ze své krabičky
v ledničce, avšak nejsou tak hbité jako červíci, takže neutíkají obvykle moc
daleko. Ano, neutíkají, protože už nám zdrhly asi třikrát :o) Na konci června
dítě dovezlo ukázat vysvědčení, ne, že by bylo o co stát. Nezbývá než se modlit
za lepší zítřky a bohatého ženich pro mladou slečnu, jinak mám o její
budoucnosti jisté pochybnosti. Ale doufám, že se pletu a všechno se s
přibývajícími léty spraví :o) Zahajovací
prázdninový víkend jsme strávili všichni tři i s dítětem na milé oslavě
narozenin naší kamarádky a tak nějak jsme si to užili. Dále jsme pak strávili v
půlce července víkend na zabijačce u Radkových příbuzných v podhůří Orlických
hor. Jo, na zabijačce. Ten den umřeli dva pašíci a jedna králice, králice měla
smlůlu páč prej byla kousavá a zrovna bylo po ruce hodně ostrých nožů :o)
Víkend to byl vcelku vydařený. Také jsme stihli jeden víkend v Kounicích, kde
proběhla zdařilá taškařice jakožto oslava narozenin mých rodičů a pak také seznamovací
večírek pro starší a pokročilé – Radkova máma a její rodina se konečně po
čtyřech letech setkala s mojí mámou a tátou. Hurá :o) Co se týká naší
stavby/rekonstrukce bytu, tak tady to doznalo několik změn. Napřed proběhl
véliký úklid a přesuny věcí, takže vznikl prostor a pořádek. No a teď se nám
zas po delším čase podařilo posunout stavbu kupředu a za chvíli se už budem asi
věnovat přípravě kouta na kuchyň a práce se v plném rozsahu budou odehrávat ve
velkém pokoji. Veverka Natynka
stále veverkuje - to je zpráva pro její fanoušky a příznivce :o) Těší se nyní
dobrému zdraví, je zásobována čerstvou slunečnicí a dostala novou napáječku (tu
původní jí totiž Radek v dobré víře uvařil :o), chtěl ji řádně vyčistit, tak do
ní nalil vařící vodu, nutno podotknout, že napáječka je z plastu). Natynka je
stále velmi zvědavá a pořád se jí daří nás něčím překvapovat. Teď v sobotu se
rozhodla k průzkumu záchodové mísy a to tak důkladně, že vylezla celá mokrá s
vykulenýma očima :o) Jinak já jsem
pořád tlustá a pořád s tím nic moc nedělám, to je tak celý co se za ten měsíc
až dva stalo :o) 14.6.2008 sobota – Panelákstory
po našem… aneb je to malý a rychlý, co je to? :o) Chodíme na ryby. Občas. No, jako úvodní šílenství celkem
opadlo (když pominu, že zítra ráno vstáváme ve čtyři a jdem to zas zkusit :o).
Ale byli jsme na závodech, takovejch jakože opravdovejch, v Poličce a na
celých 24 hodin. Předcházelo tomu to, že jsem to vlastně celý vymyslela já, pak
se teda toho Radek chytl a děda Franta též. Šlo totiž o závody dvojic, takže
měli jedinečnou šanci si pořádně zazávodit opět jako otec a syn. Přihlásili se
a začaly přípravy. Telefonáty na téma „kdo nachystá rohlíky“, „kdo uvaří
kukuřici“, „kdo sežene krmení“…“kdo koupí červy a žížaly“… Ano, červy a žížaly.
Kupoval je Radek, donesl si v sáčku litr, slovy litr červů. Pěkný bílý a
malý… jo, malý a rychlý jak sviňa. Kam s nima? Do ledničky, že jo. Nebyli
první, kteří ledničku dočasně obývali, takže co už. Jenže jich bylo hodně.
Skončili v kastlíku pod fólií s pár dírkama a obtažený gumičkou. Tak.
A šli jsme na pivo (bylo potřeba nepodcenit psychickou přípravu na závody).
V jedenáct večer jsme došli s myšlenkou, že by to chtělo míchaný
vajíčka. Ovšem po otevření ledničky nás drobátko přešla chuť. Ne, neutekl celej
litr červů… ale tak čtvrtlitru určitě a hlavně utekli komplet všude po
ledničce… šikovně a rychle obsadili pozice ve všech kastlících, dvěřích a
poličkách. Po otevření dveří dokonce někteří bleskurychle nabrali směr po
koberci kamkoliv po bytě. První Radkova reakce byla „musíme je posbírat“.
Chlapská reakce, ale v dané situaci tváří v tvář nesmírně rychlému
protivníkovi v několikanásobné početní přesile (ono čtvrtlitru červů je
docela kupa, to se musí vidět) docela na prd nápad :o) Moje reakce byla „nasrat“
a sáhla jsem rychle po vysavači, který stál vedle ledničky… za čtvrt hodiny
bylo po problému. Pravda, červů trošku ubylo, ale na ryby zbylo bohatě. Ráno
jsem odlovila poslední dva, kteří se promenádovali kolem kostky másla
v jednom kastlíku ledničky a tím epizoda skončila :o) No a teď tím bavíme
všechny příbuzné a známé a Radek se chlubí, jak jsem statečná, že jsem
s jekotem neutekla a zároveň ho pak nevyhodila i s ledničkou
z domu. Kam bych utíkala, že jo? Obzvlášť při představě, že on ty červy
fakt bude po jednom sbírat, to bysme měli doma asi muší farmu (jsou to normální
červi, co se z nich vylíhne mucha). Tak tak. Berte to jako další veselou
příhodu z ryb. Na závodech se nestalo nic převratného, jen počasí bylo
srandovní… chvíli peklo slunko, chvílu pršelo a ve chvíli, kdy jsme měli
stěhovat všechny věci na druhou pozici závodu, začalo lejt jako z konve,
prostě hnus. Pánové si každý chytli svou pěknou rybu a všichni jsme přežili
v pohodě :o) Doma máme pěkný úložný prostor v předsíni a pomalu
budujeme dál. Taky se hraje EURO 2008 – žijeme fotbalem. Sekce Fotky – fotky z ryb – dvě
exkluzivní fotky se mi povedly a to teda fakt :o) Jestli je najdete… Sekce Ptákoviny – dohodila jsem tam nějaké
rýmovačky za poslední dobu 3.5.2008 sobota – Tak už jako
fakt… …no, už je asi to jaro. Je už nějakou tu
chvíli. Tak co tu máme nového? Takže na Zelenej čtvrtek se u nás
v hospodách tradičně čepuje zelené pivo od Starobrna, tak jsme ho chtěli
ochutnat. Protože Radek přijel z pracovních cest, tak jsme zašli na večeři
a pak že skočíme „na jedno zelený“, tak jsme šli do naší nejbližší hospody
Kobra a špatně jsme pochodili, půl hodiny jsme tam seděli jako pitomci a slečna
obsluhující kolem nás probíhala s úsměvem a ani ji nenapadlo se zeptat co
si dáme. Po půl hodině Radek vstal a já věděla, že je zle, v tu chvíli
jsme prakticky definitivně zanevřeli na tento podnik. V další hospodě už
zelené pivo došlo, tak jsme šli tak trochu bez nálady domů. Co bylo dál? Dál se posunula rekonstrukce
bytu, už máme kupu hotových věcí a dál to posouváme kupředu. Pomalu, ale jistě
zatím :o) Taky nám doma přibylo pár věcí… na ryby. Radek se stal vášnivým
rybářem-začátečníkem a poslední týdny jsou ryám věnované. Hrozím se chvíle, kdy
dokončíme rekonstrukci a bude potřeba „někam“ umístit všechny rybářské potřeby
do té doby získané. Něco se nakoupilo (pravda, z toho nákupu mě málem
trefil šlak), něco věnoval synovi děda - rovněž rybář. No, na dovršení všeho
jsme byli před týdnem touto dobou na závodech v Ronově nad Doubravou. Do
té doby jsem si myslela, že je rybaření klidný a bezpečný koníček… zjistila
jsem však, že závody jsou především společenskou akcí, kde o sportovní výkony
jde až ve druhé řadě. První řadu zabírá pivo a rum, pak taky veselé klábosení u
pojídání klobásy a pečeného masa a až kdesi nakonec se chytají ryby. Jo, taky
je pravda, že tam mnozí chytli místo ryb naprosto trofejní kusy opice a
odváželi si ji sebou, aby ji doma vyměnili za super kocovinu :o) Jediné co
z výbavy nepřežilo, byla skládací židlička… asi jsme měli být ve střehu už
při jejím nákupu, měla podezřele nízkou cenu a už jsme ji byli reklamovat. Taky
jedno průběžné olůvko a nějaký ten návazec zůstal na dně, to když se pánové na
závěr trumfovali, kdo kam nahodí nejdál. A vono jo, jenže jim to tam kdesi
zůstalo viset a vrátil se na břeh jen urvanej vlasec :o) Jinak v nové práci je to zatím celkem
dobré, sice jsem úplně netrefila pracovní náplň, kterou bych ráda, ale snad se
to po otevřené diskuzi s nadřízenými nějak dá vyřešit, aspoň tedy zatím
nemám dojem, že by mě chtěli vyhodit, spíš se snaží mi vyjít vstříc. Jsem za to
ráda, jinak se mi tam totiž moc líbí a je to taková klidnější práce než jsem
měla doposud. Asi je to věkem, ale už o žádnou velkou pracovní divočinu
nestojím :o) Taky jsme byli na jedné zahradní (teda spíš
dvorkovní) seanci. Přátelé naši se usnesli zakoupiti sobě nový dům
s pozemkem a vinným sklepem. Teda nový… jako ve smyslu jiný, nový je už
pěkných pár desítek let a bude na něk kupa práce… vyklízením počínaje a
celkovou rekostrukcí konče. Z fotek dvora a přilehlé zahrady je vidět, že
poslední majitelé některé věci už moc neřešili a s radostí nechají tuto
záležitost k dořešení majitelům novým. Takže nás asi čekají brigády :o)…
Radek zjistil, že to má odtama kousek k vodě, takže i tam se asi bude
časem rybařit. Seance proběhla relativně v klidu, hlavní aktéři usnuli
každý ve své posteli, slečna hostitelka nezazanamenala váženější škody a
psychická újma všech přítomných myslím byla minimální oproti některým jiným
akcím v minulosti :o) Jo, zpátky k rybám… chodím občas
s Radkem, aby mi předvedl, jak se to chytá. Už chytil za krátkou dobu tři
mírové kapry, ale zatím jsme je všechny pustili… no, prostě byli malí, ikdyž
měli míru :o) Taky se občas chytne cejn nebo úplně mrňavej kapr, zrovna včera
jsme sebou vzali i dítě. Myslím, že nadšené bylo asi tak pět minut
z těch čtyř hodin, co jsme tam
byli. No, prostě pubertální výrostci mají naprosto jiný zájmy než čumět do
vody, sledovat kačeny, ryby a večer netopýry. Chytání mělo jednu komickou
vsuvku, kdy Radkovi fouknul vítr do protivky a lehoučký vlasec na plavanou i se
splávkem bravurně přistál v koruně blízkého stromu… no, je tam asi dodnes
:o) Naštěstí to není zas taková finanční ztráta a hlavně je to další cenná
zkušenost. Předposlední novinkou je, že Radek je od 1.5.
zaměstnancem. Po skoro 6 letech se vykašlal na živnost a nechal se zaměstnat.
Tak uvidíme, jak bude spokojený v nové práci a jak se mu bude dařit. Věřím
osobně, že si vybral dobře a pokud zjistí, že ne, tak má spoustu možností to
změnit. Důležité je, že bude mít relativně pravidelný příjem a odpadnou mu
starosti, které musel jako živnostník řešit každý den. Poslední novina zní smutně: prodali jsme
Mezka Pepého… Opel šel do světa. V souvislosti s tím, že si Radek
našel práci a já podědila vozidlo po rodičích proběhlo krátké výběrové řízení a
k Radkově smutku padl los na Oplíka. Nešel daleko, předali jsme ho do
pedantských rukou našeho kamaráda. Věřím, že mu bude „oslík“, jak si ho hned
pokřtil, dobře sloužit ještě nějaký ten rok a že na nás kvůli tomu autu
nezanevře :o) Sekce Fotky – fotky
z rekonstrukce bytu a ryb 20.3.2008 čtvrtek – Jaro prej
přišlo, ale co ten sníh? :o) Tak velevážení, aby toho nebylo málo,
změnila jsem opět práci :o) Můžu říct, že takové šílené nadřízené jsem ještě
nikde jinde nepotkala a doufám, že už ani nepotkám. Fakt se to nedalo vydržet,
tak jsem utekla pryč a teď si dělám malé krátké prázdniny doma. Od dubna zas
půjdu budovat kapitalismus :o) Jinak se u nás dál a dál posunuje rekonstrukce.
Nic dalšího zásadního se myslím za ty tři měsíce nestalo. K mému smutku
jsme ani nevyhráli ve Sportce a ani jiným způsobem jsme se nestali milionáři.
K mé hrůze jsem však zas o rok starší a z toho teda fakt radost
nemám. Stihli jsme si užít jedno divadlo s kamarádem Jiřinou. Dále jsem
pak na sebe hrdá, že jsem zvládla udělat pro Radka účetnictví a daňové
přiznání. Méně hrdá už jsem na to, že jsem pořád stejně tlustá. No a teď něco
pro zasmátí – sem si říkala, že by bylo fajn si nechat obarvit vlasy na modro,
teda jen jako melír. Barvu sem sehnala, paní kadeřnice dle návodu aplikovala…
no, asi naštěstí, to nechytlo :o))…Teda trošíčku jo, ale jen trošíčku, takže
vypadám jako nepovedený velikonoční vajíčko :o)) Stylové… Velikonoce klepou na
dveře, dneska je ten…jak se to jmenuje… Zelenej čtvrtek nebo Velkej…? Já se
v tom nevyznám :o) 31.12.2007 pondělí – Osud není a
život neovlivňují náhody… ale blbost lidí samotných… Blbost v řadě x-tá se mi povedla s výměnou
zaměstnání. Od září jsem v nové firmě a je pravdou, že tam chodím jen
kvůli penězům, takže jestli mi přestanou dávat „moje životní minimum“, tak se
asi naštvu a posunu se dál. Jinak se neděje nic převratného. Byli jsme na pár
kulturních akcích, o těch si můžete přečíst jinde. No a rekonstrukce bytu
dostala jiný rozměr… touhle dobou jsme už tři měsíce bez kuchyně a dva týdny
bez koupelny, ale jinak se nám v pravdě daří dobře. Jestli si někdo myslí,
že asi začnu za chvíli ztrácet nervy, tak je na omylu, protože nervy už jsem
ztratila asi před měsícem a to definitivně a spolu s celým finančním rozpočtem
na rekonstrukci. Obzvláště mě deptá představa, že stávající stav se snad všem
mimo mě i zamlouvá a nikomu nepřipadá tak strašně tragický. Takže jsem získala
díky svým zoufalým náladám i přízvisko hysterická blbka. Marně pátrám ve své
paměti, kdy jsem v životě provedla něco tak strašnýho, že jsem za to
trestána. Dospěla jsem k názoru, že si za stav věci můžu sama svojí
důvěřivostí a manipulovatelností a možná hloupým výběrem lidí, kterými se
částečně obklopuji. Takže horší už to asi na závěr letošního roku být nemůže.
Na to, abych od překulení data v kalendáři do nového roku, čekala nějaký
zázrak, který věci posune „správným směrem“… jsem už asi trochu velká holka,
takže mi asi nezbývá než s věcima zkusit pohnout sama a dát jim řád, který
asi poslední dobou odjel někam na dovolenou nebo jinam… Aby to nebylo zas tak tragický… :o) Taky máte
občas dojem, že se některý věci stanou jako na zavolanou?… Mně se to naštěstí
občas stane a je strašně zajímavý vidět, jak vám to může změnit úhel pohledu na
dříve zcela ztracenou situaci. Jo, a byli jsme se relaxovat… mezi svátkama a
můžem doporučit: www.ohrada.cz… vyzkoušejte
:o) Sekce Fotky – fotky
z rekonstrukce bytu Sekce Práce – nová práce Sekce Výlety – doplněno co bylo za
kulturu 12.8.2007 neděle – Moudré rady
pro každou příležitost :o) Byli jsme v Polsku, ano, ano, na koncertě Heaven and
Hell a můžete si o tom přečíst ve Výletech. Byl to opravdu luxusní zážitek :o)
Co bylo dál? Jo, dala jsem v práci výpověď na konci června a tedy jsem do
konce srpna ve výpovědní lhůtě. Nicméně mám již práci novou od září, tak
uvidím, co mě v ní čeká. Dál bylo… No, za celý červenec se toho zas tolik
nestalo, akorát jsme strávili pár dní s meruňkama, tedy ano pobíhali jsme po
zahradě s kyblíkama a pak jsme poctivě meruňku po meruňce vypeckovali a nandali
s cukrem do bečky a teď čekáme co z toho bude. Pak jsme také popovezli Báru na
prázdniny do Stašova a za týden pak zpět, při té příležitosti jsme se viděli s
kupou příbuzenstva. Rovněž jsme stihli aspoň formálně popřát rodičům k
narozeninám. No a aby toho nebylo málo, tak autíčko muselo do opravny. A jako
poslední bod tu mám napsanou sobotní malou akci na jednom nejmenovaném dvorku
ve Šlapanicích. A tam se teda vážení děly věci... Popravdě za dvě nejhorší můžu já osobně. Za
prvé jsme řešili co se spadlou pěnou na pivě a já se vytasila se skvělým
(nedávno vyzkoušeným) nápadem, nasypat do piva krystalový cukr. Jeden z
posluchačů se na to konto okamžitě chopil cukřenky a nasypal její velkou část do
třetinky s pivem bez pěny vedle sedícího nešťastníka... no, pěna byla, ale pivo
bylo prý pak děsivě sladké (špatný poměr cukru vs. piva byl zřejmý na první
pohled)...ale zábava byla :o)) Druhým obzvláště povedeným závěrem z akce je
fakt, že pokud se chcete zbavit opravdu urputné škytavky, pak je třeba praštit
se hlavou o beton. Vzniklo to tak, že jsem opět vyslovila super radu - stoupni
si na jednu nohu a zataj dech. Ovšem dotyčný už svépomocí moc nestál ani na
obou nohách natož na jedné a tedy se skácel dost šíleně k zemi, kde se jal
nadále zadržovati dech. Pak se ho druhý takový sotva stojící pokoušel ze země
zvednout a skončilo to jejich hromadným pádem a posunutím extra mega těžkého
květináče (který se za střízliva nikomu nepovedlo posunout ani úmyslně, natož
neúmyslně)... výsledkem je jeden odřený loket, naražená hlava, naražená žebra a
dvoje pomlácená kolena a jedny pomlácený záda, to všecko na dvou lidech celkem.
No a hlavním výsledkem je ta poučka, že škytavku zabijete tak, že zabijete sebe
:o) Faktem je, že pak ho ta škytavka opravdu přešla... K této radě lze po výletě na hory
přidat radu třetí: v případě, že vás pálí žáha nebo vás už dva dny trápí
„cosi, co vám přeskočilo za krkem a strašně to bolí a vy se musíte otáčet
celí“… pak neváhejte nacpěte si batoh věcima na víkend a vyrazte na Vrchmezí…
než vylezete nahoru všechno vás zaručeně přejde… i humor :o)) Sekce Fotky – fotky z výletu Sekce Práce – aktualizace o výpovědi Sekce Výlety – doplněno co bylo 15.6.2007 pátek – Rekapitulace
:o) – v kostce, v kouli a v …ehm… Tak co bylo od března dál? Pořád samá práce, nějak se to
poslední dobou zhoršuje. Ale stihli jsme si užít pěkné Velikonoce ve Stašově.
Pak jsem přežila pracovní prezentaci a celou akci pro zákazníky, myslím, že
jsem se s tím poprala dobře. To bylo v dubnu. Květen, jo, tak tady máme jeden poměrně
nečekaný koncert skupiny Kabát :o) Jak jsme se měli to si můžete přečíst ve
Výletech. Na přelomu dubna a května jsme byli s Radkem na super čundru na
Vysočině, bylo to fajn a prima a super :o) Užili jsme si kupu legrace a taky
jsme byli pěkně unavení… O víkendech jsme jezdili do Kounic a jednu neděli jsme
strávili na mimi zabijačce, bylo prostě v květnu potřeba popravit jednoho
menšího pašíka, tak už to má za sebou :o) Na konci května byla zas jedna
megaakce pro zákazníky, tedy pracovní záležitost a protože to bylo při cestě,
navštívili jsme ten víkend dědu Frantu :o) Taky jsem stihla „kafe“
s Jířou, to byla úžasná událost :o) Začátek června byl plný kultury – vzali jsme
Báru do kina na Piráty z Karibiku: Na konci světa, měla to mimo jiné
jakože k narozeninám. Pak jsme byli v té Ostravě na koncertě Iron
Maiden :o) To byl ovšem nářez, celkově celý. Aspoň už víme, kde jsou
v Ostravě Bazaly…:o) No a jinak nic. Radek jezdí za prací všude možně i nemožně,
takže pak následkem toho tu sedím v jednu ráno u počítače a sepisuju
koniny :o) Tlustá jsem furt, ale vyměnila jsem pár věcí ve svým jídelníčku, čas
ukáže jestli to k něčemu je dobrý. Jinak kamarádi mi dělají samou radost,
není jich moc, ale ty co mám jsou prima… :o) Sekce Fotky – spousta nových fotek Sekce Práce – jen malá aktualizace Sekce Výlety – doplněno všecko co
bylo 20.3.2007 úterý – Bude prý jaro… Tak kde jsem to skončila? Jo, dieta. Ano, nesnědla jsem
ji, byla fakt hnusná. Nicméně jsem ji ani nevyhodila, páč byla snězena někým
jiným, hádejte kým :o)) Ne, Radek to nebyl, ani Verunkova máma, ani Verunek…
Prostě bylo snězeno a šmytec :o) Jinak co se stalo za ty dva měsíce. Stihli
jsme návštěvu mé sestry s rodinou, stihli jsme několikerý víkend
s Bárou. Pár víkendů jsme k mé radosti strávili v Kounicích, kde
se Radek mordoval s kachličkama v koupelně a já řádila po zahradě.
Líbilo se mi tam :o) Jinak je to z práce do práce a pak vyřizování věcí
nezbytných, prostě co je potřeba. Za kulturou jsme nebyli. Jen já byla
„služebně“ v Julských Alpách, což bylo fajn. Fotky najdete… ve Fotkách
kupodivu. Abyste si nemysleli, že ty rýmovačky píšu jen tak, tak jsem za
rýmovačku Turbo kuře se štětkou získala první místo za rok 2006
v rýmovačkách a dostala jsem jako cenu CD od kapely Haway s názvem
Jižní pól. To je co? A prý eště dostanu i diplom :o) Jo, jinak tlustá jsem
furt. Ve volným čase se teď poměrně hodně učím angličtinu a taky pořád eště
vyřizuju to stavebí povolení na rekonstrukci pidibytu. Co dál? Za kulturou jsem
nebyla, jen na procházkách s Míšou, Víťou a taky v hospodě
s hodnými kamarády :o) Máme doma lístky na Iron Maiden a čekáme na lístky
na Heaven and Hell do Polska :o) Bude veselý červen :o) 26.1.2007 sobota – Tak abyste se
teda zasmáli… Že jsem tlustá, to většina z vás ví. Že mi to už leze
na mozek a odhodlávám se k hubnutí, to taky celkem dost lidí ví. No, a že
to celý trvá už poměrně dlouho, to je taky známá věc. Závazek číslo jedna –
nežrat tak moc. To by většinu času jako šlo, ale občas se mi to vymkne, že jo.
Závazek číslo dva – hejbat se. Za tím účelem jsem si od své sestry dovezla
úžasný cvičící stroj, ale mockrát jsem na něm teda necvičila. Chtěla jsem začít
běhat a napadl mi sníh. No řekněte, není to smůla? Jo, mimochodem závazek nerovná
se předsevzetí, už mám svý roky a tak blbá, abych si dávala novoroční
předsevzetí nejsem. A teď ta perlička na konec… teda spíš perla. Už skoro před rokem jsem Radkovi říkala, že
jsem objevila úžasnou dietu. Že jako si člověk nakoupí speciální jídlo a jí ho
podle návodu a pomalu hubne, ale že je to teda drahý a tak. No, samotné se mi
to jaksi nezdálo. Jenže uteklo pár měsíců a zas mi to začalo vrtat
v hlavě, tak jsem si říkala, že bych jako do toho možná i šla. Zatím jsem
nikdy takové dietě nenalítla a todle vypadá opravdu mega seriózně, tak proč to
nezkusit. Ano vážení. Já si fakt objednala papáníčko za kupu peněz na celých 14
dní a pak jsem nadšeně čekala až mi ten zázrak přijde domů poštou. Radka jsem
donutila, aby mi s tím pomohl z pošty a oznámila jsem mu, že teď se
bude nakupovat a vařit jen pro něj, protože ty dvě obrovské krabice skrývají
moje jídlo na 14 dní. No, nevymlouval mi to, nechal mě, ať dělám jak myslím.
Ano, právě to jsem neměla…myslet. Dnem „D“ byla středa. Ráno jsem odhodlaně
snědla jen bílý jogurt, do batohu jsem si naložila jednu krabičku jídla na oběd
a dvoje úžasné dietní citronové sušenky. No a co bylo dál, to vám teda nepřeju
zažít. To jídlo vážení smrdělo už při ohřívání v mikrovlnce a určitě to
nebylo tím, že by bylo zkažené. Pohled na těstovinovou rýži mě sice odvahy
nezbavil, ale ta omáčka vedla… ta už trochu jo. Snědla jsem to. Pak jsem
uprostřed velké kanceláře s hodně lidma seděla a přemýšlela o tom, jestli
je sáček v mém koši u stolu dostatečně pevný a hlavně jestli v něm není
díra. Večer jsem do sebe nasoukala další porci. Rakovi jsem sdělila, že jsem
úplně blbá a pěkně jsem naletěla, protože se to nedá jíst aniž by se člověku
nenavalovalo. Ale taky jsem mu řekla, že si to za trest všecko sním, abych si
to sakra dlouho pamatovala a zas takovou kravinu hooodně dlouho neudělala. Hm,
odvaha mě pustila hned den na to při pohledu na můj další „oběd“. Ano,
přiznávám, jsem blbá. A kašlu na to, že jsem za to dala peníze, poctivě to
všecko odnesu do kontejneru… třeba to přijde někomu někde eště k chuti. A
budu se dál řídit principem diety – nežrat a hejbat se. Snad už se k tomu
konečně dokopu, tak mi držte palce. A klidně se mi smějte. 5.1.2007 pátek – Jak na Nový rok…
„megazápisek“ za poslední dva měsíce… Milí lidé, dva měsíce uběhly. No jo. Vím, proč se to tu
jmenuje Novinky a ne Deníček. Protože je to takovej Občasník, podle toho, jak
mám čas a hlavně náladu sem něco plácat. Třeba Fotky, ty sem přibývají samy od
sebe. Ale něco psát? Hrůza. Za ty poslední dva měsíce se stalo asi todle:
v listopadu jsem chodila do práce,
kupodivu… taky jsem se postupně nechala uvrtat k tomu, abych začala shánět
stavební povolení k rekonstrukci svého bytu, to je asi celý.
V prosinci to bylo náročnější… chodila jsem totiž do práce, byli jsme u
dědy Franty, pak taky na festivalu Masters of Rock a na koncertu kapely Tibet,
k Vánocům jsme dostali kapra a máme prima malou borovičku jako stromeček.
Dárky jsme nakonec taky zvládli jaksi nakoupit. Vánoce jsme přežili, Silvestra
málem ne a někteří málem téměř úplně nepřežili Nový rok :o)) Já jsem na Nový
rok provokativně prala a věšela prádlo, což se prej nemá, akorát už nevím
z jakýho důvodu :o) Kašlu na to.
Neřeším. Takže až budou nové fotky, dám vědět :o) Sekce Výlety – něco nového… koukejte
a děste se :o) Veveří web – nové
fotky z prosince :o) 4.11.2006 sobota – První sníh …
už to dva dny padá Tak a je zima. Byli jsme na všech avizovaných
společenských akcích a ještě jsme k tomu přidali i koncert Hudby Praha.
Viděli jsme už samozřejmě i Leontýnku na vlastní oči a je moc krásná a koukala
na nás moudře :o) Přežili jsme několik různých oslav Radkových narozenin a
viděli jsme se zas po nějakém čase s kamarády Verunem a Kupákem a Ášou a
Ádou a prostě tak. Taky děda Franta má doma konečně novou pračku a ta… světe
div se… pere :o) Ze Seče jsem si dovezla sadu podzimních fotek, které teď všem
vnucuju, aby mi říkali, že jsou krásné :o) Jinak asi nic nového. V bytě
nic, doma obecně taky nepozoruju změny a pořád jsem tlustá, nezhubla jsem.
Z práce jsem na nervy a ještě to asi bude i horší (ikdyž nevím jestli to
horší být ještě může). Natynka se má dobře, povedlo se nám zas pár fotek, které
jsou u ní na webu. Takže: Sekce Fotky – todle je z té Seče - Sečská
přehrada na podzim (procházka na zříceninu hradu Oheb) Sekce Výlety – zprávičky ze všech společenských
akcí, které jsme ve zdraví přežili Veveří web – nové fotky naší dračice :o) 23.9.2006 sobota – Ještě je
teplo… Tak od posledně se toho trochu stalo. Děti začaly chodit zas
do školy… konečně. Na čundr jsme nejeli, ale byli jsme v neděli 10.9. na
výletě z Hostěnic do Líšně. Tam jsme se svezli autobusem a zpátky jsme šli
pěšky, sbírali houby a kochali se přírodou :o) Na závěr jsme si dali oběd
v restauraci U Raka v Mariánském údolí. Pak jsme přežili akci
Šlapanický rorýs, kde se slavily narozeniny kamaráda Áši a hlavně narození
miminka Leontýnky :o)) Leontýnka už je na světě a my ji doufám brzo uvidíme na
vlastní oči :o) Včera Radek přežil oslavu odchodu do důchodu jednoho pána a já
zas pro změnu mini sraz veslařů. Fakt byl mini, bylo nás tam pět a půl doslova
:o) Taky jsme spravili autíčko a Radek ukutal nějaký to potrubí
v Kounicích. V plánu je vinobraní a říjen ve znamení kulturních akcí:
6.10. jedem na WASP do Zlína a 19.10. jdeme do divadla na Baladu pro banditu
:o) Sekce Fotky – tam přibyly fotky
z Hostěnic :o) Sekce Ptákoviny – tady je jen o rýmovačku navíc… 2.9.2006 sobota – Léto skončilo,
vítej podzime :o) Tak to by jako bylo. Prázdniny v pytli. Teda mně to
může být jako pracujícímu člověku relativně putna, ale přece jenom. Zas budou
v autobusech ráno zavazet kupy línejch dětí, který neujdou dvě zastávky do
školy pěšky.Jo, taky jsme se přestěhovali s prací. Teď v pondělí jdu
poprvé do nové práce, resp. do nové budovy jako. Snad mi tam dorazily všechny
moje věci v pořádku… kéž by. Radek má rýmečku, já jsem pořád jen tlustá.
Bára přežila k naší i své spokojenosti „nový“ tábor v Koryčanech a
hodlá tam dle svých slov děsit vedoucí i za rok, tak nevím :o) Natynka se má
fajn, jen se kolem ní nic převratnýho neděje a nové fotky teď taky nejsou,
takže na jejím webu je to bez pohybu. No, to je tak celé. Pokud to vyjde, tak
příští víkend jedem na čundr. Sekce Výlety – tady jsou naše
prázdninová dobrodružství Sekce Fotky – to byste neuhodli… tady
jsou k těm textům i fotky…:o) Sekce Ptákoviny – pár dalších konin
z různých dílen, respektive hlav…:o)) 26.7.2006 středa – Návod na
spokojený život… … nikdo bohužel nezná a kdo tvrdí, že jo, tak kecá. Možná
i sám sobě. Takže vážení, vážně to tu vázne: Sekce Výlety – super výlet do Bílých
Karpat a hlavně pak festival ve Vizovicích – Masters of Rock :o) Sekce Fotky – tady jsou fotky
z toho čundru v Karpatech Sekce Ptákoviny – tady najdete jednu
básničku navíc Jináč nic. Jináč nehraju. 1.7.2006 sobota – Letní deprese
z práce nejlíp zahnat výletem :o) Tak jsem vážení zas pěkně v pytli.
Z práce mi vstávají hrůzou vlasy na hlavě. Radek je už měsíc pryč za
prací, doma se nic nezměnilo. Stihla jsem za poslední měsíc sraz
s kamarády z vesláku (stylově pořádaný na přehradě U Kotvy, tedy u
Lumíra), pak jsme si zahrála golfík na Lesné s bandou lidiček, které
spojuje jméno Egi. Uklidnit jsem se jela do Liberce na výlet a taky mám teď
druhý víkend doma Báru a přemýšlím, kam dneska půjdeme, protože má pršet. No,
něco snad vymyslíme :o) Takže k dnešní aktualizaci: Sekce Novinky – tady zas jste :o) –
jediné co je aktualizované jsou Lidi kolem mě :o) Sekce Výlety – tady přibyl jeden
pěkný jednodenní výlet do Liberce včetně fotek :o) Sekce Fotky – tady najdete 4 galerie
fotek z poslední doby, konečně udělané v Zoneru a prohlížitelné bez
problémů :o) Jinak Natynka se má stále dobře, informace o
ní najdete na jejím webu :o) 10.5.2006 středa – Jsem lemra,
když myslíte :o) Pravda, uteklo více než dva měsíce. Ovšem já teď během
dvou dnů udělal vélikou aktualizaci webu :o) Takže pro vaši informaci jsme za
ty dva měsíce stihli asi toto: ještě jednu zabijačku (pašík měl původně vydržet
dýl, ale byl jakejsi divnej, nicméně tlačenka z něj je úžasná :o), stihla
jsem hospodu s kolegy Víťou a Martinem, stihla jsem pivo a šipky
s Jiříkem. Dále jsem stihla hospodu s Kupákem a Verunem a taky jsme
pak společně vyděsili Radkovu ségru Věrku :o) Stihla jsem navštívit Jiříka
s Gabkou a Adámkem u nich doma a taky se hlavně v té době stihl
narodit Davídek Dařena a tím pádem se z Míši stala hrdá maminka :o) A
z Honzy samozřejmě hrdý tatínek :o) Tak a hlavně už jsem i Davídka viděla
:o) V práci jsem se stihla pekelně naštvat a pak zas trochu uklidnit, ale
ne úplně. Doma jsme nic nebudovali, jen klasicky udržujeme byteček. Jo, jen
autíčko dostalo technickou a snad bude jezdit ještě dva roky :o) No a teď tedy k aktualizaci na webu: Sekce Novinky – tady teď jste, jestli jste si
nevšimli :o) Sekce Výlety – tady najdete v akcích výletních
4 letošní záležitosti i s fotkama a pak níže i akce společenské, které
jsme absolvovali :o) Sekce Ptákoviny – tady vážení najdete moje
rýmovačky, které byly otištěny v Country Zpravodaji AHOJ (princip
rýmovaček vysvětlím na požádání) Sekce Odkazy osobní a užitečné – doznaly menších
změn Jinak Natynka se má dobře, informace o ní najdete na jejím
webu. A chystám se pomalu na malou aktualizaci webu o opevnění, tak uvidíme,
kdy na to dojde :o) Tak to by vám mohlo zas na chvíli snad stačit :o) 26.2.2006 neděle – Tak měsíc zas
v čudu :o) Takže pašík už je mrtvej něco přes měsíc.
Řízky z něj byly dobrý, stejně jako klobásky a tlačenka a jiné součástky
:o) Za ten měsíc jsme měli třikrát na víkend Báru, protože měla jarní prázdniny
a chtěla u nás být i jaksi mimo pořadí, což jsme jí rádi dopřáli. Absolvovali
jsme jeden pěkný sobotní výlet z domu do Ochozu na grog :o) Bylo pěkně a
cesta byla příjemná, zpátky jsme se popovezli autobusem na Klajdovku. No,
mezitím se moji milí rodičové pustili do upgradu koupelny a Radek se usnesl, že
bude dělat „pana Lorence“ :o) Prostě jsme se tam stavili asi dvakrát a Radek
tam s taťkem kutili. Rekonstrukce koupelny spěje už k závěru, takže
už to vypadá, že se bude zas i kde sprchovat :o) Bára udělal za posledních 14 dní
jistý pokrok ve škole, tak se necháme překvapit jestli jí to vydrží až do konce
pololetí… stará pravda, že chvíli se dokáže snažit každej, bohužel funguje :o) 19.1.2006 čtvrtek – Čas by byl,
ale jsem líná :o) Tak po mohutných
aktualizacích před 14 dny jsem se na to zas na chvíli vyprdla, pravda. No,
takže co se nám událo? O předminulém víkendu jsme dělali nevím co. Mám dojem,
že Radek byl v sobotu v práci a já byla sama na procházce
v Mariánském údolí, taková asi 7 kiláků dlouhá procházka po hrbatým ledu
:o) V neděli jsme se asi stavili v Němčanech, ale to fakt jen hádám.
Pak byl týden pracovní a spravoval se počítač a ve čtvrtek jsme byli s ex
i aktuálními Aneťáky na pivu U Pandura. Z hospody jsme si domů dovedli
mého jako exkolegu Máru Špagátka a doma v jednu ráno jsme se nalili
kořalkou, což na nás všechny mělo neblahé účinky, ale přežili jsme :o) Pak
nevím co bylo, ale na víkend zcela jistě (podle kalendáře) dovezl Radek Báru.
Pravda už v autě jí prý sdělil ideu, že v sobotu jdeme na výlet na
přehradu. Asi tomu nevěřila nebo co. Uvěřila až asi v jedné třetině cesty
kolem Brněnské přehrady. Ne, nešli jsme to celé, šli jsme jen k lávce pod
hradem Veveří a pak k Lumírovi na oběd a grog… Jenže Bára seznala, že byť
prý na táboře ušla klidně i 30 kiláků, tak těch 13 v sobotu bylo pro ni
neřešitelných. Aspoň nám to dávala (napřed hlasitě) pak už jen výmluvnou
mimikou (jak to jen začínající puberťák umí :o)…najevo :o))… Nicméně šla,
pomalu, ale přece. Chůzi modelky postupně změnila ve škromtání nohama po cestě
a mlčení prokládala dotazy typu: „A to jsme jako nemohli zůstat sedět doma a
objednat si pizzu?“… Kam ty děti spějou? Jasný, nemůže za to, protože je prostě
zvyklá válet se u televize nebo maximálně se odštrachat pár desítek metrů někam
s kámoškou venku kolem baráku. Aspoň ví, že příště se nemá chlubit
turistickými výkony z tábora, případně má uvádět reálná čísla kilometrů.
No, u Lumíra bylo narváno, tak jsme posečkali na stůl a dobře jsme udělali. Byl
nám přidělen stůl tzv. u baru a moc dobře jsme se napapali a i napili. Cesta
k šalině už byla pohodová. No a v neděli jsme s Radkem vařili a
smažili a pekli a vůbec jsme od rána chystali dobrý oběd. Bohužel nebyl oceněn.
Aspoň víme, že se příště nemáme tak snažit a prostě udělat nějakou flákotu. No
a teď je čtvrtek a zítra bude pátek a zítra jedem večer pryč a v sobotu
budem vraždit pašíka… bude mi ho líto, ale škvarky jsou dobrý :o)) 6.1.2006 pátek – Maličká
aktualizace :o) No jo, jen
v odkazu „Hudba“ najdete něco málilinko navíc. A v sekci „Ptákoviny“
najdete novou rubriku rýmovánek „Básničky kachněcí
i jiné :o))“. Je tam jedna básnička o skupině Helloween. Tak až
budete mít čas, tak se tam koukněte a moc se u toho neřehtejte :o) Jináč dneska
jdem na squash, tak se bojte (teda radujte)… možná si zlomím haksnu a budete
mít ode mě pokoj :o)) 4.1.2006 středa –
Vánočně-novoroční megazápisek, prostě shrnutí :o) Tak. Kde jsem to
skončila minule? Aha, psejci u nás doma s veverkou :o) Takže to dopadlo
dobře. Psejky jsem vyvynčila, následně seznámila s Natynkou. Natynka dbala
mých rad a prostě se nacpala do budky a nevylezla a nevylezla. Radek dovezl
Báru a tak jsme čekali na Egiho a Ťap až si dojedou pro psejky. Dojeli až
v jedenáct večer, protože měli cestu dlouhou a navíc bylo dost děsný
počasí. V sobotu jsme pak jeli na nákup vánočních dárků. Pořídili jsme
většinu a jeli domů. V neděli bylo nebylo a pak následoval poslední
předvánoční pracovní týden. Radek to zapíchnul
ve středu a večer šel mohutně slavit na jednu oslavu :o) Ve čtvrtek z toho
byl mohutně unavenej a dobře mu tak, takže zbytek dárků se dokupoval až
v pátek. Ve středu nám do vany přibyli kapři Karel a Bonifác (později
překřtěný na Bono podle U2). Karel skončil v mrazáku ve čtvrtek večer a
Bono skončil na stole na Štědrý večer. Ve čtvrtek jsme měli navíc fofr návštěvu
z Němčan, tak už aspoň skoro všichni vědí jak a kde bydlíme. Štedrý den jsme si
užili po svém, naježili jsme si dárky a šli spát :o) Na první svátek jsme jeli
pro Báru a na přežírací návštěvu do Němčan, druhý den se mi na Štěpána povedlo
přesvědčit svoji mámu, aby nám jen uvařili kafe. Bylo nám naježeno všude kupa
dárků. No, já mezi svátkama mašírovala do práce. V úterý si Radek
s Bárou ještě dovezli dědu Frantu, tak nás bylo večer doma hodně i
s veverkou :o) Já chodila protivná z práce a oni si snad doufám
užívali. V pátek jsme poslali dědu domů a vyrazili jsme ve sněhové
kalamitě do Nenkovic na návštěvu, tam jsme dostali kachýnku a frčeli jsme
vrátit Báru a pak domů. Silvestr byl klidný a milý, strávili jsme ho s Egi
a Ťap a Mášou a Andym :o) Nový rok jsme proleželi, co taky jinýho, že? No a teď je nový
rok, nový pracovní tejden a to je teda děsný. Já dostala od
Radka naježeny nové baterie do koupelny na umyvadlo i sprchu i s novou
sprchou :o) Je to úžasné, když máte doma něco nového :o) Navíc mám už i
v kuchyni namontovanou garnýž na záclonu, takže můžu začít plánovat
záclonu :o) A k tomu DVD Queen live…
jaksi nevím, na co bych si měla stěžovat. Prostě domov jen vzkvétá, kéž
by to tak bylo i s celým tímdle rokem :o) 16.12.2005 pátek – Zimní depka… Přežila jsem
Mikuláše. Dokonce jsem přežila i naši malou rumovou párty ve dvou minulý
víkend. Taky tak nějak přežívám práci. No, ve středu jsme se měli dobře,
protože jsme byli na návštěvě u Egiho a Ťapinky. A dneska jsem je ráno viděla
opět :o) Účelově… Přivezli psejky. K nám. Psejci u nás dneska budou,
protože Egi s Ťap frčí do dáli na návštěvu a vrátí se k večeru. To by
psejci sami bez venčení jako nevydrželi. Takže mám teď doma dva psejky a
veverku :o)) Odpoledne poběžím z práce venčit. Od včerejška nám
nefunguje kabelovka. Kabelovka od slova Karneval. Nefungovala včera,
nefungovala dneska ráno. Tak jsem tam volala slečně nebo paní. Ta ona povídala,
že žádnou závadu hlášenou nemají a že teda může dojít technik v pondělí
ráno, ALE jestli je závada na naší straně, tak to budem platiti… až se
z toho posejříme. Tak jsem teda fakt zvědavá na tři věci: Za prvé jak
Radek přežije víkend bez televize, za druhé jak Bára přežije víkend bez
televize a za třetí kde vezmu peníze na toho technika estli nám bouchla
televize??... Nechám se překvapit. Já osobně mám doma práce na celej víkend a
navíc musí konečně nakoupit i nějaký ty blbý dárky. Vzhledem k plánům na
tydle Vánoce… bych je radši zrušila. Mám dojem, že budu víc unavená než
kdykoliv jindy v roce. 5.12.2005 pondělí – Čerta mám
doma, Mikuláše nepotřebuju :o) No, tak minulý
čtvrtek naá bylo nakonec jen šest a jedna veverka. Hanka se nám onemocněla a
Kraťas zůstal v Praze (asi mu tam bylo blaze :o). Takže se dá říct, že se
seance smrskla na menší večeři a malé popití a pokecání. Načež se tři účastníci
zvedli a odkvačili směr Lesná. Strejda Verun nám zůstala na pospast až do dvou
do rána a pak rovněž odhopsala automobilem k domovu :o) Výsledkem je, že
nám doma zbylo tolik věcí k jídlu a pití, že to snad budem prodávat nebo
co… Příště jim všem musím zakázat něco cokoliv tahat k nám. Nebo se musíme
někam pozvat a zas jim to odnést zpátky asi. O víkendu u nás
byla Bára. V sobotu jsme byli na pidiprocházce v Bílovicích, dali
jsme si oběd a pak jsme dohrčeli vlakem zpátky do Brna. Večer jsme pak strávili asi hodinu a půl na
bowlingu v Líšni. V neděli se Radek věnoval průzkumu Bářiných
školních znalostí, což málem neprežil psychicky. Dneska je Mikuláš, teda jako
není, ale chodí dneska. Doufám, že žádnýho nepotkám. Mikuláš je vesměs otravná
osoba, žádá básničky, písníčky a vyhrožuje čertem… Já mám naštěstí čerte doma,
takže na Mikuláše prdím :o) 1.12.2005 čtvrtek – Přepište
dějiny :o) No jo, tak máme to
doma pěkný… když teda pominu škaredou kuchyňskou linku, tak máme doma moc pěkný
obě okna a jejich blízké okolí :o) Radek mi udělal moc pěkný špalety, dal si
tuze záležet. Takže omítky jsou uklizené, stůl od Bobušky složený a na něm
jeden nevyžehlený ubrus. O víkendu se nic nedělo, ale vůbec nic. Teď
v týdnu se taky nic neděje, akorát chodím do práce a dom… ale udělala jsem
strašnou věc a už před měsícem jsem sezvala do toho líšňského pidibytu šest
lidí. Šest lidí + dva + jedna veverka. Dneska bohužel odřekla účast Hanka kvůli
nemoci, ale ostatní snad dojdou :o) Tož se těším… bude jídlo, bude pití, bude
všecko… zas po delší době bude snad sranda :o) Tak uvidíme :o) Myslím, že
přepíšem trochu dějiny, taková sešlost se jen tak nevidí :o) Zejtra doveze
Radek Báru, tak taky uvidíme, od jisté doby radši nic moc předem neplánuju,
abych pak ty plány nemusela moc měnit. Dneska začal prosinec, to je děsný za 24
dní jsou Vánoce vážení… to jsme zas pěkně v pytli. S dárkama a se
vším… Nemám Vánoce moc ráda, uvidím, jaký budou ty letošní :o) 21.11.2005 pondělí – Lenošivo… Jo. Tak minulej
čtvrtek byl svátek. Napřed jsme měli kupu plánů, ale nakonec se nám plány
smrskly jen do nákupu a pak sezení u vína a povídání. Bylo to fajn, po dlouhé
době jsme si zas měli čas poklábosit a probrat všechno možný. V pátek jsme
měli taky volno, tak jsme jeli s autíčkem na evidenční prohlídku a
zaplatit mu povinné ručení. To se musí, když koupíte auto nebo aspoň takovou
lepší popelnici, jako jsme to udělali my :o) Máme Škodu 130L s motorkem z Favorita.
Je moc pěkná, bílá. Jezdí, zatáčí, brzdí, svítí, topí… což je teď v zimě
žádoucí. Na prdýlce má tažné zařízení a na střeše zahrádku (teda tu jsme
odmontovali a strčili do sklepa). Uvnitř je autíčko jako nové, pěkně zachovalé.
Říkáme mu Pecha nebo taky Anděl. On je totiž Pecha jedinej anděl, kterýho
s Radkem známe :o)) No a v pátek večer jsme vyrazli do Zlína na
koncert Helloweenů. Měli jsme na něj lístky už asi 3 měsíce, tak jsme se moc
těšili a stálot o za to :o) Z koncertu jsme dojeli domů ve tři ráno
v sobotu, tak jsme spali a spali :o) Pak jsme chvíli kutili doma a nakonec
jsme byli u mých rodičů na návštěvě a pro novou budku pro veverku :o) Noa pak
jsme zas spali a spali a v neděli se zas trochu kutilo, takže už máme
skoro hotový okno v kuchyni :o) Eště pár dní a bude to úplně :o) To je tak
celý… 10.11.2005 čtvrtek – Samý
radosti, na posr***… No jo, práce a
práce. N aposrání, furt dokola a furt horší. Asi na mě současně s podzimní
depkou vlezla i 2,5-letá depka z jednoho fleku… pracovního fleku. Kdybych
měla stres z nějakýho fleku jako fleku, tak to asi bude flek na koberci
doma. Je tam už dlouho a poslední dobou mi stále připomíná, že bysme jako měli
asi po roce ten koberec konečně vyčistit nějakým mocným přípravkem… třeba
značky Vanish :o) „Skvrn i s kobercem se zbavíš“…:o)) Hehe, já jsem ale
vtipná… bych ráda věděla, kde se to ve mně zrovna teď bere… Ehm. Tak Radek byl
dneska na třídní schůzce, naštěstí se tam nedověděl extra katastrofy, aspoň
teda nic o čem více méně nevíme. Jináč se nic novýho neděje. O víkendu jsme
byli u dědy na Seči, takže mám o dalších pět kilo na váze víc… Tak a teď veselé
pidi historky: „Ženská kupovala stojan pod rybářské pruty“… aneb
Kachně v krámě :o) Tak se nám
zachtělo koupit dědovi na Seč k narozeninám pořádnej stojan pod rybářské
pruty. Páč děda má jen vidličky a vypadal mezi ostatníma rybářama jako
ořezávátko. Tož jsem na internetu našla a vybrala cenově dostupný stojan –
trojnožku na tři pruty, pěknej :o) I zavolala jsem do obchodu, byl totiž
v Brně. Chlapík byl ochotný a dokonce mi i slíbil slevu, resp. že mi dá
internetovou cenu, ikdyž si pro stojan dojdu do krámu osobně. I vyrazila jsem
do KrPola. Krámek jsem našla. Vlezla jsem tam. Pes se ke mně přihnal a začal se
kamarádit, byl krásnej a milej :o) Pak se ozval páneček, pan prodavač. Cože
jako chci. Povidám… sem volala… ha, stojan, že… děl ten chlapík… a jal se ho
lovit z výstavky. Tak jsme zkoumali. Já jako správně blbá ženská si
nechala všecko vysvětlit. Asi jsem mu lezla děsně na nervy, ale co, že jo? Ptala
jsem se co se na tom může polámat a jak se řeší reklamace a na co jsou takový
ty čudlíky s výřezem a takový různý hovadiny. Na závěr jsem ho uzemnila
tím, že chci platit kartou. Vyrobil smluvní cenu a já čapla stojan v obalu
a šla jsem vstříc světlým dědovým zítřkům. Protrpěla jsem si to, asi už tam
radši nikdy nepůjdu, ale dědova radost stála za to :o) Další historky
přijdou na řadu příště… 3.11.2005 čtvrtek – Líp už bylo,
říká dycky Egi… :o) Akorat je průser,
že si nikdy nikdo nemůže vzpomenout, kdy to líp bylo :o) No, tak měsíc zas
v čudu. Pravda, byl to říjen. V práci jsem se nzastavila pomalu ani
na záchodě. Jedna akce za druhou. Tiše jsem doufala, že se začátkem listopadu
bude klid a prd. Klid není, protože dělám pořádek v maglajzu ze října a do
toho se mi tu vyskytly úplně nový věci. Samá radost… jen se oběsit… Já ani nevím co sem psat, pozitivního se moc
neděje, spíš je to všecko jaksi stejný, akorát už doma nemáme v posteli
omítku. Jen ty víkendy
v říjnu byly celkem fajn. Minulej prodlouženej víkend jsme byli
v Kounicích, tak trochu pracovně, ale strávili jsme aspoň dva pěkný večery
– víno, oříšky a televize :o) Zítra pojedem za dědou Frantou na Seč, tak bude
taky trochu srandy :o) A dál se uvidí. Za chvílu budou Vánoce, to je děsný.
Vlezla na mě podzimní depka. Původně jsem měla v záloze pár veselých
historek z minulého měsíce, ale jaksi jsem je cestou pozapomínala, tak
snad příště. Napadají mě jen nadpisy: „Ženská kupovala stojan pod rybářské
pruty“, „Kachně a hromada lepidla“, „Kdo míchá, ten má piva za tři“ a třeba
„Rajčata a veverky to jde k sobě“ :o) Tak třeba něco z toho napíšu
jako humornou povídku :o) 5.10.2005 středa – Ponorka se
zednickou lžící :o) Tak co se zas
dělo. Na víkend jsme neměli Báru, Radek tvrdnul v práci a já to aspoň
využila k návštěvám a nákupům a domácím pracem a hlavně jsem byla na
výletě. V sobotu 24.9.2005 jsem si vyrazila na výlet do Králíků. Skončilo
to takovým pidivýletem přes pár bunkrů a kopečků. Cestou jsem něco nafotila a
natrhala jsem Natynce šípky a kukuřici. Zpátky jsem se dodrkotala spojem
s pěti přestupy, jsem v cestování profík a přestupování mě baví :o)
Bylo to moc prima a moc jsem si odpočinula. Pak následoval
obyčejný pracovní týden, který byl osvěžený jen státním svátkem ve středu 28.9.
na Václava. V pátek dovezl Radek Báru. Byla nemocná, takže z mých
výletních plánů sešlo a prakticky jsme nevytáhli paty z baráku.
Prozkoumali jsme Bářiny sešity do školy, pár jich ještě dokoupili spolu
s novou kapsou přes rameno, kterou si vyškemrala. Kdybych ovšem věděla,
jaký má mezery ve fyzice, tak bych ušetřila :o) Jinak už pár týdnů doma bydlíme
s rozvrtaným nábytkem a celým bytem, ale na konci tohodle bydlení
s omítkovou směsí v posteli budeme mít moc pěkný okna a moc pěknej
uklizenej byt. Věřím v to a těším se na to závěrečné uklízení :o) Teď o
víkendu budem mít opět Báru u nás, pokud se něco nesemele a pravděpodobně
pojedeme posunout kupředu omítky v Kounicích. Ještě uvidíme. Nezbývá než
věřit v lepší zítřky :o) V práci se
z toho můžu potento. Začal říjen, nejhnusnější měsíc v tomhle roce,
co se týká práce. Nejradši bych byla, kdyby se říjen tak nějak celkově vymazal
z kalendáře :o) Snad to nějak přežiju, minulej rok jsem po Invexu byla
měsíc nemocná, tak uvidíme, co bude letos… 23.9.2005 pátek – Tak to bysme
zas měli :o) … 11 dní
v tahu. No, ale vono se toho moc nedělo. Minulej týden ve středu mi doma
vyměnili okna za plastová. No a od té doby mám byt jako po náletu, protože
Radek chce ještě spravit špalety kolem oken. Za tím účelem jsme minulou sobotu byli
nakoupit ve stavebninách materiál a rodičové nám dovezli z Kounic vercajk
zednický a od té doby to tam tak všecko je. Beze změn. No jo, co taky chcete
dělat v osm večer každej den, že jo?... Tak jsem z toho bordelu doma
tiše na nervy, víc a víc. V pondělí
jsme byli na návštěvě v Koryčanech u Radkova kamaráda Pavlíka, Radek
řídil, já se ožrala. Následky byly nulové, akorát jsem blila jako Amina, ale
v úterý ráno jsem fungovala kupodivu dobře. Hned v úterý mi Radek
předvedl jedno ze svých humorných čísel na téma „problémy v práci“ a taky
blil jako amina, akorát teda on umřel pořádně a byl nepoužitelný i celou
středu. Na víkend nebudem mít Báru,
protože Radek musí dodělat zakázku a tudíž bude pracovat a pracovat i celý
víkend. Tož já nebudu sedět doma a pojedu na vejlet :o) Jináč veverka… o té si
přečtite na jejím webu :o) 12.9.2005 pondělí – Já to věděla
:o) Co? Já věděla,
proč tendle soubor nepojmenuju „deníček“, ale jen „Novinky“. V mým případě
je to jistější, protože se k sepisování svého života dosatnu opravdu občas
„hodně často“. Následkem toho si pak už ani nepamatuju, co jsem celý měsíc
předtím dělala. No, takže, kde jsem to skončila? V půlce srpna. Hm. Tak
především od 17.8. jsme doma tři. Ne, nebojte se nemáme miminko, ale máme
veverku Natynku. Víc o ní chystám na samostatný webík www.veverka-natynka.name , tak
ještě pár měsíců počkejte a uvidíte :o)) Jinak se toho moc nedělo. Víkend 20.-21.8.
jsme strávili tuším doma s veverkou, následující víkend 27.-28.8. byl
význačný tím, že u nás byla Bára a v sobotu jsme bez Radka vyrazily na
výlet do Westernového městečka Šiklův mlýn. Byl to fajn výlet, aspoň teda pro
mě, když pominu, že jsem se vrátila bez peněz. Zcela se totiž potvrdilo, že
takového atrakce jsou jen na to, aby se tahaly rodičům dětí z kapes
peníze. Ráno jsme jely vlakem do Rožné a odtama pak asi 6 kiláků pěšky (to se
Báře moc nelíbilo, ale šlapala to pak i zpátky poměrně bez řečí). Strávily jsme
v městečku pěkných pár hodin, shlédly jsme dvě představení, vyzkoušely
motorový vláček a k obědu jsme měly pizzu. Nakoupily jsme pár blbostí a
vyfotily pár fotek. Večer v Brně jsme se ještě už všichni tři stavili na
koncertě Cechu a pak se jelo spát. V neděli nebylo moc fajn počasí, takže
už se nic nedělo. Pak následoval
poměrně nudný pracovní týden, který byl však zakončen páteční akcí agentury
Marco, kam jsem byla pozvána. Vyrazili jsme s Radkem ke koním :o) Já se
povozila na koníkovi, jinak jsme se cpali a pili jsme co nám dali :o) Bylo tam
moc příjemně. V sobotu 3.9. jsme se zúčastnili velké rodinné slávy :o)
Večer jsem pak byla chvíli na srazu veslařů, zatímco Radek hrál Bingo… No,
v neděli se nedělo lautr nic. V dalším
týdnu jsem byla ve čtvrtek a pátek doma s veverkou, protože nám spravovali
v domě stoupačky a topení a bylo třeba přítomnosti majitelů bytů. Tak jsem
trčela doma a cpala Natynku oříšky, aby nebyla na nervy z těch kvant
cizích lidí u nás v bytě. O víkendu jsme byli převážně doma, akorát v sobotu
jsme byli trošku slavit narozeniny Radkova kamaráda Ladíka. Konce byly
tragické, teda aspoň jak pro koho… 16.8.2005 úterý – Tři týdny
utekly jako nic… Jo. Týden od 25.7.
do 29.7. byl takový normální pracovní, nic extra. V neděli 31.7. jsme vypůjčili
auto a jeli jsme na opravdu obrovský nákup, následně jsme nabrali Báru a
odvezli jsme ji na Seč k dědovi na prázdniny. Tak a byl klid. Pěkně jsme
chodili do práce až do pátku a v sobotu ráno jsme vyrazili vlakem na cestu
do Poličky. S jedním přestupem ve Svitavách jsme do Poličky dohrčeli
vláčkem kovbojáčkem. Cestou mě chytlo čůrání, tak jsem se vypravila na vlakový
záchodek… samozřejmě, že uprostřed mého konání jsme zastavili ve stanici…
jediné co mne napadlo bylo „Ve stanici nelze.“ z filmu o oficiálovi
Tříškovi a začala jsem se u toho čůrání na záchodku ještě chechtat… děsná
situace. Chvíli jsem si přála, abych jela až na konečnou a mohla vystoupit jako
poslední a nemusela koukat na ty vyjevené spolucestující… V Poličce na nás
čekal bratranec Mirek, ne můj, ale Radkův bratranec. V autě měl už buchty…
eee, teda tetu s plechem buchet na klíně :o) Společně jsme dojeli do
Stašova na jakousi rodinnou oslavu. Po pár hodinách jsem pochopila kdo je kdo a
co se vlastně slaví :o) Prakticky jsme tam jeli pro Báru, která tam byla od
pátku s dědou. Večer jsme dofrčeli domů a začali chystat věci do Kounic,
kam jsme vyrazili s mým rodičovstvem v neděli v poledne.
Následující týden jsme strávili až do pátku na chatě. Hodně se zedničilo, resp.
Radek zedničil a jinak se nic moc nedělalo. Jo, vypili jsme taťkovi asi půl
demižónu vína… V sobotu jsme už byli doma a v neděli jsme jeli do
Němčan sukovat elektriku na chalupu, to byla taky sranda :o) No a nejvíc jsem
toho stihla včera. Já si totiž včera vzala dovolenou a hlídala jsem přepravní
službu, co nám měla dovézt klec. A mezitím jsem pobíhala do obchodů, do města,
na poštu, do bankomatu, zas do obchodu a tak různě… a nestihla jsem vyžehlit a
umýt si své krásné kolo, které leží rozmontované doma v kuchyni. Dneska se
mi to dělat nechce, zítra a pozítří na to nemám čas, v pátek už vůbec ne,
v sobotu jsem na oslavách a tak to asi zbude až na neděli… ach jo… 25.7.2005 pondělí – Uprděnej
autobus… No fakt. Minulou
neděli jsem si hrála na zemědělce. Jestli se tomu tak dá říct. Lezla jsem po
zahradě po čtyřech a bojovala s trávou, posléze jsem trhala okurky. A
mezitím jsem v tom vedru pila vodu ze sklepa. Studenou, pěkně studenou.
Takže minulý pondělí jsem přestala mluvit. Naštěstí jen na chvíli, ale od té
doby až do teď chrchlu. Ne moc, tak nějak příležitostně, ale chrchlu.
V úterý jsem měla dovolenou a tuze jsem si ji užila. Prakticky nic jsem
nedělala, jen jsem dolovala brambory a vařila a umývala nádobí. To proto, že
jsme byli s Radkem a taťkou v Kounicích a naváželi jsme tam trochu
omítek a trochu lepidel a trochu nevím čeho na stavbu verandy :o) No, na
spinning jsem nechodila a ani dneska jsem nebyla. Protože když chrchlete, tak
se blbě dejchá a nemoct dejchat při spinningu je dost na pytel… No, tak jsem se
dožila minulého pátku. Včír jsme šli pěšky na nákup a cestou pěšky zpátky jsme
se zasekli u píva a bylo nám fajn :o) V sobotu jsme ráno nelenili a
vyrazili do Radkové současné práce. Jo, vyrazili. Autobusem. Ten autobus mi byl
podezřelej už když jsme do něj anstupovali… prděl. Prostě si co chvíle prdnul
jako by se nechumelilo… ale festovně. No a prděl i celou cestu, děsný :o) Pak
jsme do odpoledne pracovali a pracovali… mě to bavilo o poznání víc než Radka,
protože to byla v mém kancelářském životě vítaná změna. On to celé sám
oddřel a ještě mě musel hlídat, abych mu někam nespadla. Já měla samé lepší
úkoly… šoupání paletama, zametání vody, hlídání hadic a kabelů, ječení,
vyvalování očí hrůzou, vedení blbých řečí a ptaní se na zbytečné věci… No,
večer jsme dojeli domů, najedli jsme se a vyrazili jsme s rumem do
Šlapanic. Tam byla taková menší párty s grilováním kýty a sudem piva…
trochu víc do toho jednu chvíli zapršelo, ale všecko se přežilo, dali jsme pár
piv a stihli jsme ideální spojení až domů, takže jsme o půlnoci už spali :o)
V neděli jsme proklatě dlouho vstávali… ale nakonec jsme se vystrkali před
barák a vyrazili jsme do lesa na procházku, potažmo na houby. Houby rostou a
tak jsme si nějaké i domů donesli. Večer jsme si upekli plech brambor a pak
Radek krájel houbičky :o) Já nedělala nic. Tak. Za to dneska už konečně po
třech týdnech budu muset začít žehlit nebo už mě Radek zahluší. Já už taky
nemám v čem chodit, tak je to fakt potřeba. Uff, nechce se mi, ale musím
:o) 15.7.2005 pátek – Hafiky, hafiky… Ne, to opravdu
nepochopíte. Nehrabe mi z toho, že by byl pátek. Ale heslo „hafiky,
hafiky“ teď mám na denním pořádku. Ozývá se většinou večer a ráno, přes den
jsem v práci… a je to docela milé :o) No nic. V týdnu se nic nedělo, jen
chodím z práce a do práce a to je tak celé. Jo, abych nezapomněla, ještě
chodím na spinning. Zas po roce a zas přes léto a zas ráno na sedmou. Snad to
tam nějak přežiju až do konce prázdnin :o) 8.7.2005 pátek – Mám hlad… Jo, zas jsem byla
líná jako vša, veš, vše… no, prostě moc líná :o) Jak nad tím tak přemýšlím, tak
se vlastně vůbec nic ale nedělo, takže jste až do teď o nic vážného nepřišli.
Přes týden práce o víkendu 25.-26.6. jsme byli asi doma… píšu asi, protože si
to fakt nepamatuju. Ale jo, teď si vzpomínám (to jako nekecám, já si takhle
vzpomínám akorát při rom psaní, fakt). Ten víkend jsme byli v sobotu u
ségry a strávili jsme s nimi fajn den :o) Já se jim u toho hnípala
v počítači a mezitím jsme furt něco jedli a pili, aspoň takový mám dojem
:o) Spát jsme jeli domů, protože Radkův žaludek prohlásil, že se mu doma bude
spát líp :o) Počítač se rozfungoval, tak jsme se nechali zavézt na autobus a
frčeli domů. V neděli jsme dělali lautr nic… Pak byl další týden.
V pátek dovezl Radek Báru a já neměla zrovna komunikativní náladu, takže
jsem prostě byla protivná. Vím, že za to ani jeden z nich nemohl, ale holt
to tak v tu chvíli bylo. Prostě občas přijde člověk z práce tak
dožranej, že je lepší na něj chvíli nemluvit, já je varovala. V sobotu
jsme byli doma a odpoledne jsem vyrazili na cestu za Radkovou rodinou na barák.
Pak jsme jedli a pili, pili a jedli a druhý den jsme se snažili přispět nějakou
výpomocí na baráku. No, snad jsme tam k něčemu byli. Dorazili jsme domů
v neděli večer a padlo velké rozhodnutí. Pojedeme na festival Rock for
People 2005 (www.rockforpeople.cz).
Na to konto jsme se večer dohádali kvůli mé pláštěnce a pár dalším věcem.
Debaty končily slovy: „jeď si sám/sama“, „to zas byl nápad“, „nepojedem
nikam“,… no, pak jsme se ještě poštěkali ráno a ve vlaku a v Kolíně a tak
různě… jo, ještě v Brodu v hospodě, tam to bylo hustý :o) No, nicméně
jsme se durch všechny názorové tahanice dotáhli až na místo konání festivalu.
Do poslední chvíle jsme nevěděli jestli pojedem kvůli penězům, nakonec se mi
ale nepovedlo prodat lístky a poukazy na ubytování a trochu peněz jsme měli,
tak jsme jeli než o to všechno přijít. No, takže o našem pobytu si můžete
přečíst ve Výletech – RFP 2005. Dojeli jsme
domů včera a nedělali jsme nic, jen prali prádlo od bahna a spali. Dneska frčím
k našim zalejt kytky a zbytek věcí nechávám na víkend, stejně má být
hnusně a Radek má rýmu, takže budem doma :o) Jo a mám hlad. Mám u sebe 0,50 Kč
a zjistila jsem, že se za to nedá nic koupit…:o) 20.6.2005 pondělí – Pěstitelé
kopru mohou závidět :o) Vůbec se mi nic
nechce. Ale lautr nic. Jen to pěstování kopru mi jde skvěle :o) No, víkend jsme
přežili. Strávili jsme dvě hodiny na bowlingu jako součást dárku
k narozeninám pro Báru a pak jsme se děsně přejedli v pičérie u
Franty, jak tomu tam říká Egi. V neděli jsme nebyli nikde, když pominu asi
dvě hodiny strávené v příjemné společnosti Radkovy rodiny a hromad
grilovaného masa :o)) Výsledkem bylo, že jsme zas byli všichni přejezení…
Z bowlingu máme různé úrazy a taky dojem, že to není sport pro nás.
Zbaběle jsme svedli na Báru, že budem mít kolem dráhy pomocné mantinely pro
děti, takže ve výsledku jsme bowling hráli stylem „kulečník“ jako staří mazáci…
Jo, na bowlingu nás přistihl Myšák s Gábi a protože byli chytřejší než my,
tak se po nějaké chvíli klábosení radši šli věnovat nákupům místo huntování
těla. Radkovi se včera večer cosi povedlo… povídal, že ať to hlavně nikde
neříkám… no a já blbka to do rána zapomněla, takže vám to ani nemůžu prásknout,
hrozný. Třeba si ještě vzpomenu. Dneska budu doma večer bojovat s praním
ložního prádla, už se tuze těším. Taky si hodlám hrát na švadlenku, jestli se
mi povede co chci, tak vám to sem vyfotím :o) 16.6.2005 čtvrtek – Jako po
výprasku :o) Hugo… Hugo
z hor. Ne, z hor ne. Jenom Hugo, tak se jmenuje asi největší dobrman
v Brně a možná taky v naší republice. My šli na pivo, jen tak na
jedno po práci a skončili jsme u čísla pět, protože jsme se dali do řeči právě
s pánečkem tohodle obrovskýho psa Huga. Hugo vypadá jako kůň a taky
z něj jde strach. Nicméně nechal se drbat, hladit, pusinkovat… co hůř,
když jsem toho všeho nechala, tak si na mě položil výmluvným gestem svoji
obrovskou tlapu. Málem mě tím vždycky skácel k zemi, prostě chtěl drbat dál…
Zalíbil se mi, ale to neznamená, že bych si domů chtěla pořídit dobrmana. Buďme
realitičtí, přece jenom mám malý byt :o) Pýchavka byla
dobrá, pěkně jsme se přejedli a ještě jí máme kus schovaný na smaženici :o) Jak
jsem tak uklízela v datech, tak jsem zjistila, že jsem tu nikde
nezveřejnila dvě věci: za prvé svoje nová slova k písni Žít ve jménu lásky
a za druhé svoji teorii o „pravdě“, kterou jsem rozvinula v jistém dialogu
už pár let dozadu. Tak vám to sem obojí dám… Tak za prvé (není
to ještě dopsaný, můžete pomoct :o): 1. Až přijde čas, tak pochopíš, že za hospodu život i položíš. Pivo je největší bohatství, já mít tu moc, tak nám natočím. ref: Pít,
pít, za pivem jít, škopky
rozdávat, radost rozdávat. Pít,
pít, za pivem jít, ono
jediné chmury zažene :o) 2. Proč běží lidé do hospod? Zas zní hlas opilců do dálky. Řekněte lidé číšníkům, nalejte škopky žíznivcům. ref... 3. Utři si pěnu z pusy své, .... A za druhé: …pravda jsou relativni kecy :o)) …no, dyt pravda je relativni podle kazdyho cloveka,
o kazdou vec se dva lidi muzou prit jestli je to pravda nebo ne... pravda je
jen vitezstvi jednoho lidskyho nazoru nad druhym :o)))) 13.6.2005 pondělí – Víkend… :o) Minulý čtvrtek
jsem večer strávila u Egiho spolu s Kraťasem. Klábosili jsme o různých
nemožnostech, za účelem jídla jsem jim tam zanechala rizoto, které se stalo
předmětem diskuze na Egiho webu :o) Já se tiše vypařila po desáté večerní domů,
protože jsem v pátek ráno potřebovala uklízet, žehlit a umývat týden staré
smrdící nádobí. On totiž měl večer dojet Radek, tak jsem si říkala, že nutně
nemusí vidět ten bordel, co jsem doma za týden vyrobila :o) V sobotu jsme
nic nedělali. Doslova nic. Lautr howno… řekl by Egi a říkám teď i já :o) Ovšem
v neděli to vzalo trochu spád. Ráno jsme vylezli z betle a jali jsme
se strašiti po dlouhé době do maskáčů. Radek mi do oblíkání děsně kecal… No a
vyrazili jsme do lesíka přilehlého směrem nad starou Líšeň. Pěkně mimo cesty,
bahnem a mokrou trávou… tak jsme si
říkali, že bysme nějakou tu houbu mohli najít – pokud možno i jedlou. A nic…
ale bylo venku pěkně. Až najednou… Radek ji uviděl první (já totiž stála za
stromem a snažila jsem se nepadnout celá do bahna)… pýchavka! No, řeknete si co
s pýchavkou… jenže vážení, tadle byla extra… super a maxi… a my na ni
třeštili oba oči (já samozřejmě spadla do toho bahna, ale to bylo pak už
vedlejší). Abyste jako neřekli, že o tom jen tak kecám… foto1, foto2,
foto3 a foto4.
A kde to je neřeknem, protože tam máme ještě jednu malou schovanou :o) Tak co
s ní? Půlku jsme odvezli mým rodičům – výměnou za jahody a druhá půlka
čeká na sežrání v ledničce. Pýchavka měřila kolem dokola
Takhle si představuju ideální "modlitebnu" fanouška BMW F1 Sauber Teamu. Krásná formule vzor 2008 sestavená jako puzzle zarámované pod antireflexním sklem v rámečku světlý buk (aby ladil se skříní na jejímž boku visí). Pod formulí pak nástěnka připravená na letošní sezónu - fotky obou pilotů a nové formule 09 a vyrobený sešit s přehledem závodů a okruhů. Nakonec tam samozřejmě ještě musí viset průběžné výsledky týmů a jezdců. Tak a zbývá už jen čekat na konec března, kdy to začne :o) A bílo-modrá se doufám bude drát dopředu hned od začátku...
Mám zvláštní dojem, že brzo dostanu něčím po hlavě, protože si v práci pouštím na střídačku cikánské písničky z muzikálu Cikáni jdou do nebe a mixuju to s Helloweeny a Tleskačem. Uznávám, že je to každý z úplně jinýho soud... teda spíš sudu, ale tak nějak se to všecko dá celkem dobře poslouchat, ne? ...Ne? Aha. No jo no, tak co mám dělat, když se mi to líbí? A vůbec můžou být rádi, že tu nemám k tomu všemu dotažený z domu i Scooter... Navíc mi teď došlo, že jsem asi exot úplný, protože zjišťuju, že hudební cédéčka i v dnešní době pořád kupuju originál.
A dostala jsem chuť na špenát. Ja vím, že ho hodně lidí víc než nesnáší - někdo už od dětství, někdo si ho zprotivil cestou - nicméně já si na něm poslední dobou docela dobře ujíždím. Špenát na x-způsobů. Špenát samotnej, s něčím, jako příloha místo brambor kupříkladu... jsem schopná skoro do každýho jídla, který se doma vaří, peče nebo jinak připravuje, nějak propašovat aspoň kousek špenátu :o) Už jsem byla nařčena, že jsem fakt, ale fakt "úchyl špenátový", ale popravdě mi řekněte, co je na konzumaci špenátu špatnýho. Lidem, co ho nemusí, ho nevnucuju a těm ostatním ráda poskytnu všelijaké recepty. Tak to vidím, že o víkendu bude špenát...:o)
Tak prej zas neplyne plyn. Chamtiví kapitalisti na Ukrajině snad zas nezaplatili ruskýmu méďovi a tak severní bratři Poláci a jiní kolem mají zásoby plynu na pár tejdnů a čeká se, jak to zas dopadne.
Taky jsem zjistila, že rok 2000 byl fakt zajímavý. Seznámila jsem se v tom roce s několika virtuálními kamarády a kamarádkami, ze kterých se prakticky ještě týž rok stali přátelé "živí" a reální. A navzdory různým povahám, místům bydliště, zájmům a kde čemu jinému, o sobě trošku víme tak nějak až do dnešní doby. Asi je to tak dobře.
A víte co? Máme šneky doma... jo, miminka oblovky žravé. Máme jich dost, teda víc než si chceme nechat. Nechcete někdo šneka? Je s nima sranda a jsou absolutně nenároční :o) Naše čtyři favority máme už i pojmenované a až se trochu nějak donutím, tak jim udělám aspoň jednu stránku extra o nich :o)
Takže plyn už zas prý plyne. Sice nám málem pomřeli bratři Slováci zimou a dole na Balkáně už se i demonstrovalo, ale nakonec to jaksi dopadlo. Dokonce jsme pouštěli plyn ze severu na Slovensko reverzem (aspoň si inženýři vyzkoušeli zas nějaké nové technické řešení průseru). Prostě sovětský... ehm ruský méďa ukázal té e-unii, že když na něj budou kašlat, tak čtvrtina lidí v zimě zmrzne a druhá se ušlape na protestních akcích. Předpokládám, že si to politici mezi sebou aspoň trochu vyjasnili a bude chvilku pokoj než se zas vyvrbí něco jinýho.
V lednu jsme stihli zamordovat jednoho pašíka, dále jsme poposunuli stavbu v bytě (teda hlavně Radek ji poposunul samozřejmě). Taky jsem rozeslala poptávky případným dodavatelům naší nové kuchyně. Byli jsme na koncertě Deep Purple Revival na Melodce a na závěr jsme se ještě i vykoupali v termálních lázních v rakouském Laa. V lázních to bylo fajn, třeba se tam zas někdy podíváme.
Dítě přežilo, kupodivu, víkend... proč kupodivu? Tak schválně. Představte si:
- že slečně už čtyři roky důsledně opakujete, že pokud si dělá v mikrovlnce popcorn, tak ho má hlídat, aby se nespálil, protože je to pak za prvé hnusné k jídlu a za druhé je z toho děsný smrad po bytě. Tak a ona v pátek večer po těch čtyřech letech spálí popcorn na černě doutnající troud a pak s ním chodí po pokoji v misce a přemýšlí co s tím dokud není odchycena a popcorn vyhozen z bytu do pryč. Větrali jsme asi čtyři hodiny a po dvou dnech to bylo pořád cítit.
- že jako hlava domácnosti sedíte v sobotu ráno u počítače jen v kraťasech a slečna si tamtéž nalívá čerstvě uvařený čaj z konvice do hrnku a poleje vám půlku nohy tím vařícím čajem...prý máme debilní konvici (oni mají doma stejnou a my tu naši máme už asi pět let...jako výmluva to bylo prostě slabý)..
- že slečna v neděli ráno poponáší židli z pokoje na chodbu a třískne s ní do vašich nových pěkných obložkových futer a udělá do nich půlcentimetrovou díru na místě, který je krásně vidět a nejde to prakticky nijak opravit...
A pak se tatínka v neděli odpoledne zeptá jestli jí dá předem kapesný na další měsíc... myslím, že zabití v afektu je zcela adekvátní reakcí... nicméně přežila zcela bez úhony, ovšem bez kapesného. To (snad) dostane až nastane příslušný měsíc (pokud teda nedoveze katastrofičtější vysvědčení než je očekáváno...).
Mám dilema (dítě, už víš co je to dilema?... půl víkendu se nám to snažila mezi těmi karamboly objasnit, páč jsme zjistili, že to slovo používá - jako mnohá jiná - aniž by znala jeho význam). Týká se práce. Rozhodně nedělám to, co bych ráda dělala a už vůbec mě to nikam neposouvá, prostě dělám blbečka na rozkaz a za úkolovou mzdu a opravdu mě to už nebaví. Z původních slibů od zaměstnavatele tu zůstaly... jen ty sliby. Na druhou stranu je TA krize a tak mám trochu problém se rozhoupat, zda je vhodná doba na změnu. Asi to odložím tak o dva měsíce nebo nevím... mám dilema :o)
Taky došlo na to, že asi zaplatím zas hosting webu, protože to poslední dobou na tom freehostingu pořád vypadává a nefunguje a mě to zlobí. Je to zas o těch penězích... utratit je nebo neutratit za hosting?...
A opět je to tu. Nespravedlnost života. Prostě marast, který je každý den kolem nás. Na posrání. Jo, je to na posrání, když chcete a nemůžete pomoct a hlavně třeba neumí pomoct nikdo jinej. To fakt není spravedlivý.
Ó, tak vítejte v novém roce a ať se vám všem daří :o)
Jo, plyn neplyne... z Ruska. Ale to jen tak naokraj, to, že nepoplyne bylo asi kupě lidí jasný už mezi svátkama, nicméně jsou z toho zas všichni děsně zaskočení. Asi jako silničáři, když se rozhodl napadnout první letošní sníh (myslím na většině území republiky a v množství větším než jeden centimetr), zas byli chudáci překvapení.
Jasně, přežila jsem těch 16 dní, jak jinak. Bohužel, svátky nesvátky, proběhly i dva pohřby. Stalo se toho tolik. Mám pocit, že jsem projela půl republiky, viděla snad milion lidí. Když jsem v neděli 4. ledna doma seděla a přebírala v hlavě, co se vlastně všechno dělo, tak jsem zjistila, že jsme s Radkem měli 3 dny relativního klidu, kdy jsme "jenom" chystali nějaké věci nebo prali a uklízeli doma a nemuseli jsme nikomu věnovat pozornost. A právě v tu neděli jsem Radkovi řekla, že příští, tedy letošní Vánoce a přilehlé dny volna hodlám strávit maximálně s ním a někde daleko od všech a všeho. A skoro mám dojem, že souhlasil.
Taky od první soboty v tomhle roce vím, že opravdu existují lidé, kteří, jak říkám, žijí rychle a krátce. No, s tím krátce, je to trochu nadnesené, ale prakticky to vystihuje jeden z mnoha různých přístupů k životu. Já sama nejsem schopná sebe asi někam zařadit, přece jenom subjektivní vnímání každého z nás takovéto úsudky opravdu dost ovlivňuje. Myslím si, že žiju průměrně praštěný život = od zdi ke zdi a z extrému do extrému, jenom ty výkyvy už nejsou s věkem zas tak velké a postupně se usazuji kdesi na půl cesty. Asi nikdy nebudu žít zcela podle obecných představ, které jsou normou ve společnosti, ale holt nějaké výjimky potvrzující pravidla být přece musí :o) Nejsem ani puťka a ani vrah a všechno mezitím je myslím ten obecný průměr :o) Některým ovšem ten obecný průměr nestačí a potřebují průměr vlastní, řekněme trochu divočejší. A co na to obecně průměrná většina? Průměrné, podprůměrné i nadprůměrné společnosti...? Nechápe, odmítá, nechce chápat, chce odmítat, sem tam někdo pochopí...jak kdy... ale pokud nejde o vraha nebo někoho, kdo žije úmyslně na téhle fakt špatné extrémní straně, pak si myslím, že by ta údajně nejmoudřejší fakt průměrná většina měla vždy za všech okolností zachovat aspoň minimální známky lidskosti ve svém přímém či "za zády" vystupování vůči těm... divočejším průměrům.
Uteču. Jednoznačně sama a hodně daleko od všech. Jů, to by bylo fajn. Jen chybí odvaha k realizaci z důvodů morálních a peníze. Ano, děsí mě letošních 16 dní "volna", které díky 6 dnům dovolené vznikly v mém kalendáři. Vánoce jsou prý svátky klidu a míru. Fakt by mě zajímalo, kdo to řekl jako první. Buď to byl blázen, nebo to byl blázen. A hlavně asi žil v jiným století, tisíciletí a možná někde mimo tudle blbou civilizaci... řekněme na jižním pólu kupříkladu. Jak já to přežiju, to teda fakt nevím.
Dnešní den byl jako jeden z mnoha. Odpoledne v práci umřel internet. Prostě tak. Poskytovatel má závadu. Nemůžem za to my, ale někdo nebo něco "tam". A teď jako co? Všichni u nás prakticky závisíme se svou činností na internetu, každý trochu jinak, ale všichni ho potřebují. Máme jít domů? Spraví se to nebo co bude?... Tak nad tím přemýšlím a došla jsem k závěru, že k úplnému kolapsu by asi stačilo už jen přerušit dodávku elektrické energie a zavíráme. Co taky v zimních měsících potmě v kanceláři?... Dneska jen nejel internet, tak si každý hledal práci, kterou jde dělat bez sítě. Někdo našel, někdo ne.
Jsme závislí. Všichni do jednoho. My všichni, kdo každý den usedáme na kancelářské židle v přetopených špatně větraných kancelářích se zářivkovým osvětlením. Na čem? Na síti, na elektřině, na kávě z kávovaru,... Sedíme, křivíme si páteře a nevratně ničíme oči. Fakt dobrý... devět hodin denně a někteří už x-let. Další to zas pro změnu následujících x-let teprve čeká. Tak si říkám, jak můžeme být jako údajní Homo Sapiens Sapiens, závislí na něčem takovým a jak takhle můžeme žít. Ano, žít. Vždyť tu trávíme většinu svého času. Je to blbě, ví to každej normální člověk.
Nebo taky "My cool ass h..." tak schválně. Věřte nebo ne, ale tahle blbost mi tu teď vznikla pod rukama a vzhledem k mé psychické aktivitě dneska mě to jedno slovo naprosto odrovnalo. Není nad to, smát se jako idiot svému vlastnímu vtipu. Ono taky na tomhle světě není moc věcí k smíchu, tak je potřeba začít trénovat tzv. "autosmiling" a začít se fakt rozesmívat... teda, to je slovo. Jak to napsat jinak? Jo a jinak pro neanglofily je to něco jako "Moje studená prdel h..." no, to "h" je tam trochu navíc pravda.
Je mi 33 a pořád nechápu, proč Mikuláš chodí na Jitku. Estli von s ní něco nemá... Zatím se nikomu nepovedlo mi to nějak pragmaticky vysvětlit. Důvod může být dvojí. Buď jsem opravdu tak nechápavá nebo rozumný vysvětlení neexistuje. Jsem hodná, třetí variantu (ti co mi to vysvětlují jsou neschopní) jsem nonšalantně pominula. Jinak Mikuláše doma nějak neprožíváme, protože jak jsem již dříve konstatovala "čerta mám doma a mikuláše fakt nepotřebuju" (leda by měl v pytli pro mě celou novou kuchyňskou linku). Plánujeme zakoupit jako každý rok vánoční stromeček, tentokrát ho koupíme dřív a necháme ho bydlet na balkóně (všímavější vědí, že žádný balkón nemáme, takže jim došlo, že bude na jiným balkóně).
Na tendle víkend jsem si toho naplánovala až moc. Hrabání listí (to je trénink na případnou výhru ve Sportce), pak návštěvu hřbitova (to je trénink... no, to je blbost), pak úklid doma (to je abych nevyšla z tréninku) a nakonec zmrvím v naší domácnosti počítačovou síť a to tak, že pořádně (to je trénink na možné budoucí povolání, [výbúch], co přinese hospodářská krize). V neděli pak konsoliduju síly a dám snad konečně na web fotky. Ovšem jen v případě, kdy bude fungovat ta počítačová síť... po mém odhodlaném zásahu.
Zejtra bude chodit Mikuláš, to zas bude po ulicích ožralejch. No, my se taky nabízeli, ale nakonec jsme jaksi nebyli osloveni. Asi vyvstaly obavy, že bysme mohli děti vyděsit až ke koktání :o)
Co máme nového? Byli jsme v sobotu ve Zlíně na zimním Mastersof Rock. Lístky jsme sušili doma už pěkně dlouho a těšili jsme se na GammaRay a Lordi. Jo, co čekat od Kaie, to jsme věděli. A chtěli jsme vidět a slyšet úžasné monstrózní Lordi s jejich show. Zakoupili jsme za účelem pohodlí lístky do VIP zóny, kde se sedí a je tam víc klidu a žádná strkanice. Bylo vždycky za trest vylézt mezi ty davy kolem pro pití, jídlo nebo na záchod. Po předchozích zkušenostech jsme zcela ignorovali splachovací WC v hale a chodili jsme radši do fujfuj budek před halu ven. Bylo tam jen pár lidí, hajzlpapír došel až na konci koncertu a nenarazila jsem na vyloženě zahnojenou budku, takže spokojenost. Koncert jsme slyseli od skupiny Debuchery z Německa a jediní, kdo nás opravdu zaujali byli řečtí FireWind. Melodic metal v jejich podání byl překvapivě zajímavý a pěkný. GammaRay rozpoutali klasickou šou, nic víc, nic míň, ale fanoušci byli evidentně spokojení. Pak přišli po delším chystání Lordi. No. Čekali jsme od nich asi moc. Rozhodně jsme doufali v něco víc. Zázrak se nekonal, utekli jsme spolu s dalšími zklamanými někde po půlce jejich vystoupení. Když to shrnu: oblečte Kabáty do kostýmů a máte české Lordi a to možná Kabátům ještě trochu hudebně křivdím. Ze Zlína jsme frčeli v noci domů. A to bylo vše, co se událo nového :o)
Dneska je Barbory. Taky máme asi pěkně po Vánocích, jelikož Radek bude většinu času dlít v práci na rozkaz pána majitele. Tudíž já asi taky budu občas přebývat v práci, co doma... uklízet? Ani náhodou.
Jo, na Barboru se mají škubat větvičky a když je prý dáte ve vodě na topení doma a ony vám vykvetou do Vánoc, tak se prej cosik stane do roka. Tak nevím jestli mám dneska někde pobíhat a rvát větvičky a tahat to domů... hm, hm, asi z toho nic nebude, netuším, kde tu roste strom příslušných parametrů.
Teoreticky se rýsuje možnost, že o víkendu nacpu na web pár fotek za poslední půlrok...konečně. Možná dodám i něco dalšího, záleží na náladě :o) A nebo taky nic, protože budu doma osobně tvořit počítačovou síť, takže je klidně možný, že přijdeme o připojení k internetu...
Koncert Tří sester a Divokýho Billa na brněnském výstavišti... jsme přežili. A to tak, že od začátku až do konce a díky celkem pěkné shodě náhod jsme tam i zpět cestovali autem (ne naším). Fronty na pivo děsné jako dycky, pivo hnusný jako dycky, rum dobrej jako dycky. Tři sestry oslnily jako dycky, Divokej Bill to měl dost blbý... ono zpívat a hrát po Fanánkovi je nevděčná věc. Ale měli jsme sebou dítě, dítě ma DB rádo, tak co.
Víno v Kounicích se pěkně čistí. Mimoto se na zahradě musí hrabat listí... hele, skoro rým :o) To mi připomíná, že je potřeba ještě shrabat asi jeden ar zahrady... teda listí na tédle ploše. Na sníh to nevypadá, takže se tam asi vypravíme v nejbližší době.
Dál bylo dívadlo. Dívadlo bez zábradlí v Práze. Sme se měli bláze. Byli jsme tam v sobotu, cestovali jsme autobusem. Tam bez stewardky, zpátky se stewardem. Minuli jsme bouračky a všechny díry v silnici i dálnici a tudíž jsme stále živí. To už se mi nerýmuje, chjo.
V Praze jsme napřed vylezli z metra a hledali dívadlo, abysme jako věděli kam jít až se najíme a napijeme. K naší velké radosti jsme zjistili, že se nachází asi 3 minuty chůze od "naší pražské domácí" hospody U provaznice (www.uprovaznice.cz). Jaksi jsme si tam zvykli. Je tam pořád plno, ale dycky jsme si sedli bez čekání. Mají tam výbornou plzeň přímo z tanku a to za pouhých 34 Kč půllitr, což uznejte je na Prahu pěkná cena. Je to přímo u Václavského náměstí, tedy v centru a vchod do metra je asi pět metrů od dveří. Výborně tam vaří za přijatelné ceny. Obsluha byla vzorně rychlá i ochotná. Všechno se může změnit, ale teď aktuálně doporučujeme. O čem sem to psala?... jo, o divadle :o)
Takže divadlo. Trochu nás chytl stres, když jsme viděli, že je to "takovýto velký divadlo". Ale zas nás to pustilo, když jsme viděli, jak oblečení lidi tam lezou s náma. Koupili jsme program a CDéčko s písničkama a šli se usadit na místa ve třetí řadě. Dívadlo bylo pěkné, byl to muzikál Cikáni jdou do nebe a dvě a půl hodiny utekly jako nic. Zážitek opravdu pěkný až povznášející. Z dívadla jsme vlezli do Hard Rock Cafe - blbej nápad, cucali jsme tam z flašky třetinku plzně za půlsta, děsný. Utekli jsme teda zpátky k Provaznici, kde měli otevřeno do půlnoci, což nám na čekání na autobus do Brna stačilo. Hrozný zážitek z toho baru jsme smazali dvěma točenýma a pak už jsme vyrazili na Florenc a domů. V neděli jsme spali.
V dívadle jsem se dívala na pány herce, Radek zas na paní a slečny herečky. Došli jsme k závěru, že jsme si každej přišli "na svoje" :o) Já koukala na Michala v hlavní roli, taky na pana Jastrabana a další. Pěkný to bylo. No, voni jsou pěkní tak nějak sami o sobě, že jo :o)
Jo, líp bude. Mi to furt někdo říká, tak už tomu začínám ze zoufalství i věřit. Včera jsme vyměřovali sádrokartony, tak se zas posuneme kupředu. Do Vánoc už zbývají prakticky jen dva víkendy, kdy můžeme doma něco dělat, ale i ty budou použitelné jen z části. Prostě není čas nebo co... Ale mám jeden bláznivý nápad. Hodlám začít od prvního prosinca konečně trochu hubnout, myslím, že začít před Vánocama je buď dobrej nebo totálně idiotskej nápad... výsledek v lednu... tak uvidím no :o) Ale vemte to takhle, pokud přečkám Vánoce bez velkého přežírání, tak už snad i celej následující rok, ne?... já vím, je to jen teorie, ale... moje.
A na konec...Japonec. Ne, nakonec cikáni. Ne ti v muzikálu, cikánské písničky a tance jsou moc pěkné. Ale ti co křičí, že se v tomhle státě mají špatně. Všem vzkazuju jen todle: Mám ráda cikány, kteří nekradou, chodí do práce, starají se sami o sebe a své děti a žijí klidný průměrný nebo i nadprůměrný život. Ale fakt nemám ráda ty druhé cikány a ostatní lidi (jedno jakého etnika, rasy nebo čeho), kteří si jen stěžují na stát, lidi kolem sebe a sami jsou jen líní a vychcaní. Tidle "stěžovatelé" nechť se všichni vezmou za ruce a táhnou kamkoliv daleko do prdele, pokud si myslí, že jim tam bude líp a jestli chtějí v tomhle státě zůstat, tak ať ze sebe udělají ty první - slušné, pracující a klidně žijící. Pořád jen natahovat ruku a případně s ní hrozit, to není pokud vím žádná pracovní činnost... tak. Se pak nemůžou přece divit, když si to pracující lidi nenechají líbit a hrozí jim taky. To je jen můj názor a pocit z tohodle kolem.
Mám dneska už třetí a buď mě z toho trefí šlak nebo nevím. Taky mě asi brzo trefí šlak z toho, jak nám v práci funguje síť a jak funguje pár dalších věcí. Nebo spíš nefunguje? K tomu všemu jdu večer do angličtiny. Teda, jak říkám "pokecat za Bohunkou", ona je moc fajn a hodinu angličtiny s ní mi může každý závidět. Ano, sice se nenaučím příliš mnoho mluvnických jevů, ale pár slovíček nových jo a hlavně si pokecáme tak nějak o životě. Nebudu k ní chodit věčně, ale i pak za dlouho na ni budu ráda vzpomínat :o)
Silikonovat je nám třeba. Po té, co jsme skvěle trefili barvu záslepek na šroubky se dá říct, že z 98% máme hotový záchod. Radek ho vymyslel a udělal moc pěkně. Chybí už jen tři detaily a hurá :o) Silikonovat se musí... pořád něco. Teď je na řadě pár míst kolem okraje podlahy v koupelně. Jó, a budem kreslit sádrokarton do "kuchyně", abysme věděli kolik ho koupit. Kuchyň máme už nakreslenou pěkně a začneme ji rozesílat po všech možných čertech a ďáblech, aby nám zpátky posílali cenové kalkulace :o) Tak už víte, jak jsme na tom se stavbou...
Férytejl je anglicky pohádka, minule jsem to tam zapomněla napsat, tak pardon. Jinak se toho stalo fakt hodně. Co se týká významu jednotlivých věcí, které se udály, tak ten je velmi rozdílný.
Třeba skončily formule 2008. No, v Brazílii se jela poslední velká cena, Massa sice vyhrál, ale celkovým vítězem se stejně stal Hamilton. Čert je vzal voba (ale Massu mám radši teda), hlavně, když kluci z BMW šťastně dojeli. Sice ten poslední závod teda zmastili při kvalifikaci a pak s tím už moc nenadělali, ale BMW skončilo třetí v poháru konstruktérů. Robert je čtvrtý a Nick šestý mezi jezdci. Těším se na sezónu 2009 :o) Jo, pak jsme taky byli na rybách a chytli jsme vánočního kapra. Byl pěknej, vybarvenej, lysej a tak ho Radek vzal domů, aby si zaplaval ve sprcháči. No a následně teda byl popraven a uložen do mrazáku na Vánoce.
Taky jsem byla v divadle. V divadle HaDivadlo na hře Strange Love a bylo to moc príma :o) Škoda jen, že po divadle sešlo z původně plánované kofoly. Ano, já byla v dívadle, Radek na pívě... služebně, protože slavil tak trochu své narozeniny s kolegy z práce. Taky kulturní zážitek. Protože byl přivezen zcela kulturně vozem a dovezl si několik pěkných dárků. Myslím, že jsme si ten večer užili oba :o)
No a taky jsme byli na návštěvě u Rychnova. Průběh ani radši nebudu komentovat, já to nerežírovala, jen jsem se tupě účastnila a snažila přežít. Pokud jsem to pochopila dobře, tak akce proběhla dle původního záměru. Já jen vím, že jsem v pátek tancovala na posvícenské zábavě a k tomu pila červený víno s kolou (mimochodem pěkně blbej nápad, naštěstí nebyl můj). V sobotu jsem část dne strávila pomocnými kuchařskými pracemi a zbytek dne pak na oslavě narozenin. Z oslavy jsem odcházela spát jako již tradičně s jedním konkrétním člověkem pod paží (naštěstí váží asi 40 kilo i s postelí) asi v půl třetí ráno v neděli. V neděli jsem se stala členem úklidové čety a pak jsme odpoledne konečně jeli domů. To, že jsme na návštěvě zapomněli šampón, mýdlo, krém, dva ručníky a rozpitou plechovku s Birellem... to jsou jen drobnosti :o)
Tak co dál? Dál nic moc, protože došly podzimní deprese. Ne jako, že by "došly", jakože už nejsou, ale právě naopak "došly" jakože se právě dostavily. Z čeho? Ze všeho. Práce, peníze, byt, tohleto támhleto, sraček milion. Na nic není nálada, čas nebo peníze. Případně libovolné kombinace těchto faktorů a nebo (to v tom opravdu nejhnusnějším momentě) všechny tři zaráz. No, to si jako stěžuju, kdybyste to nepoznali. A berte to jako dobře míněnou radu, když vám říkám "Neptejte se, jak se mám." Jinak si začínám asi (opět) hledat práci, chcete mě? :o)
Měli jsme neděli. Pěknou a pohodovou. Tak trochu narozeninovou. Ráno jsme posnídali a u toho už jsme žhavili televizi - jela se VC Číny ve formulích. Ano, kdo to neví, taky my doma už nějaký ten rok a kousek fandíme formulím. Tedy konkrétně týmu BMW Sauber F1 Team. Nickovi a Robertovi. Dojeli pátý a šestý, což je vzhledem k výsledkům kvalifikace velmi pěkné.
Po obědě měl přijít zlatý hřeb dne. Pohádka. Pohádka České televize Zlatník Ondra, natočeno v roce 1995. Ale proč jsme civěli zrovna na tuhle věc? Souvisí to s již dříve zmíněným fenoménem Komiků a Rudy z Ostravy. Hlavní roli zlatníka Ondry totiž hrál před 13 lety právě "Ruda z Ostravy. No, v té době ho asi ještě nenapadlo, že jednou bude vystupovat i jako komik :o) V pohádce byl mladý, krásný, chytrý... no, prostě úžasný :o) Po pohádce kafíčko a buchtičky... dítě peklo, tatínkovi k narozkám. Tatínek se přecpal a já taky...:o) To byla nádhera...
Máme doma ponorku, jak u blbejch na dvorku. Máme doma veverku, chlupatou příšerku... Ano, ano... každý den nás obvykle aspoň nějakou maličkostí dokáže překvapit. Pokud ne, tak jsme už asi mrtví nebo nějak jinak eliminováni ze života. Je to prakticky fajn, když nás něco překvapuje, člověk má pocit, že se něco děje, že se věci vyvíjejí a mění. Samozřejmě můžeme být překvapováni příjemně i ošklivě. O Ošklivá překvapení většinou nikdo nestojí, ale ať chceme nebo ne, tak se dostavují a moc s tím nenaděláme. Jak si pomoct? Jediné co mě napadlo je, srovnat uměle skóre mezi ošklivými a příjemnými - sem tam si nějaké to příjemné překvapení nějak vyrobit. Prostě zcela úmyslně. Já vím, ono to pak už není pravé překvapení... ale tvářit se překvapeně můžete i tak, ne? Jde spíš o ten efekt, který to vyvolá a ten by měl být co nejvíc pozitivní :o) Tak vzhůru do dalšího dne...
...no fákt. To by jeden nevěřil. Práce vzniká. Fakt. Práci vám nikdo nepřiděluje, ona vzniká. To je moje nová dnešní teorie. Samozřejmě vychází jaksi z mých osobních zkušeností, bohužel. Právě se hluboce zamýšlí nad tím, kde se práce líhne. Nebo tedy spíš, jak se vlastně množí a "vyskytuje"? Jedno je jisté, vyskytuje se ve velmi nadbytečném množství a vypadá to, že práce asi neví, co je to antikoncepce, protože se množí prakticky nekontrolovaně až chaoticky. Vlastně jde o takový "work-boom", něco jako celkem obecně známý baby-boom. Otázkou pak tedy zůstává kde, jak a proč se množí/vzniká. A taky KDO nebo CO za to může?... no, to by mě zajímalo teda opravdu hodně. Budu nad tím muset ještě popřemýšlet...
No jo, starší generace si říká "to je dneska mládež". Jasný a co si tak asi má říkat moje generace? Nejsme zas tak staří a zas na druhou stranu už se o nás dá říkat, že jsme dospělí a něco jsme zažili. Já děti nemám. Jestli je budu mít je ve hvězdách a z toho se jak víme asi moc otěhotnět nedá :o) Ale to sem teď úplně nepatří, protože si myslím, že názor na děti může mít každý a to i bez existence dětí vlastních.
Děti. Do kdy to jsou děti, do patnácti jsou pod zákonem, pak jsou ještě celé tři roky neplnoletí. Tak dejme tomu, že do patnácti jsou děti, pak jsou to puberťáci. Jenže vysvětlujte jim to. Zkuste jim vysvětlit tak - aby to nejen pochopili (chápaví jsou až dost), ale aby se pak tak i chovali - že něco v určitým věku ještě nesmí. Oni jsou totiž paličatí a líní, takže buď něco dělají nebo nedělají přesně proto, že vy to nechcete nebo chcete a nebo na všecko kašlou, protože se jim prostě nechce NIC. Chachá, tak co s tím?... Přemýšlejte, dumejte, rozjímejte... no, věřte, že ve výsledku na nic stejně nepřijdete. Chlastá dítě s kamarády? Řeknete si asi, že to je teda děsivá vada ve výchově a vašim potomkům se to nikdy, ale nikdy nemůže přihodit, protože vy jste dokonalí rodiče a vaše děti jsou dokonalé děti. Tak vážení, to ste teda buď prototyp naprosto děsivých rodičů, kteří mají potomky pod absolutní kontrolou 24 hodin denně a nebo pěkně kecáte. Případně lžete sami sobě. Opravdu si nemyslím, že jde nějakým normálním způsobem uhlídat puberťáky 24 hodin denně. Nevěřím tomu. A co s tím? čekat doma jestli dítě přijde domů ve stavu rozumném nebo méně rozumném? Asi. Co s tím jinýho. Do smrti mu za zadkem stát nebudete. Ale důsledně bych asi trestala (klidně facku, nějaký ten zákaz a kázání) a pořád dokola vysvětlovala - rodič = ten, kdo má odpovědnost. Jinými slovy až ti bude 18, tak se třeba uchlastej (neměla bych strach, že to dítko vezme doslova, ono totiž už v těch 18 bude vědět, jak moc mu může být zle z půl litru ferneta)... A pokud chcete mít takovéto výstřelky potomka více pod kontrolou a nejste zatvrzelí abstinenti, pak mu neupírejte sem tam lok něčeho pod vaším dozorem (rodinné oslavy a podobné příležitosti)... za prvé bude mít dojem, že nejste tak úplně velcí ničemové, kteří mu kazí život; za druhé budete vědět kolik a čeho vypil a jak moc mu bude zle; za třetí vám ho nepřivedou domů policajti, ale dáte ho s láskou spát sami do postele; za čtvrté dáte kousnout zakázaného ovoce a pak to nebude pro něj takový svátek, když mu venku někdo nabídne flašku vodky a teoreticky jí nevypije moc a za páté možná se od lehce rozveseleného potomka dozvíte i něco víc než jen známky ze školy. Tolik teorie. V praxi to může být úplně jinak, hůř. To se ví, to je tak se vším a dycky :o) Nezbývá než popřát těm odpovědným pevné nervy a hodně štěstí. Jo, víte vy co poslouchají dnešní děti za hudbu?... Docela to stojí za zájem. Stejně jako jejich oblečení, mobily, názory, kulty a další věci kolem. Všímejte si aspoň trošku, někdy to může být potřeba... :o)
Jsou dny, kdy byste dali všechno na světě (myšleno věci aspoň trochu postradatelné), abyste nemuseli do práce. No jo, takových dnů máme každý hodně a asi si i povzdechnete, že tu nakusuju dost ohrané téma. Jasně, že je ohrané. Když vezmeme v úvahu kolik procent lidí v produktivním věku se na tomhle našem kopci ve střední Evropě živí jako "pouhý" zaměstnanec, tak je jasný, že každý den je několik tisíc lidí ráno v depresi. A je úplně fuk jestli vstávají do práce ve čtyři ráno nebo ve čtyři odpoledne. Ideální by bylo dostávat za tuto psychickou újmu nějaké odškodné, ale to by celosvětová ekonomika asi zkrachovala už před lety. Já si kupříkladu dnes připadám strááášně důležitě. Prakticky práci, kterou mám dělat, dělat nemůžu (čekám až si svůj kousek činnosti odvede kolega a já pak budu pokračovat). Takže sedím a plánuju nákup kancelářských potřeb. Kámen, nůžky, papír... tak jsem si tu akci pracovně nazvala :o) Jo a mám objednat gelové propisky. Chcete?...
Mimo todle jsem se včera v práci ale ukrutně vztekla, ale hodně moc. Naštěstí jsem se šla projít a nikoho jsem nepřizabila v afektu, akorát jsem pak dost důrazně hovořila ke kolegům, kteří měli s mým nestandardním psychickým stavem co do činění. Asi i proto se dneska uklidňuju... gelem. Už je vybráno. Bude modrej. A tady píšou, že super klouže... po papíře. A dá se i vyměnit. No totok :o)
Jinak mám taky doma maroda. Z dlouhé chvíle si málem uřízl prst a protože má tvrdý kosti a chtěl mít jistotu, tak si na to vzal rovnou flexu (ne tu divnou hoperskou čepici s rovným kšiltem, ale tzv. úhlovou brusku ruční). Teda dlí teď doma, páč si ani boty nezaváže a nadává. Ale abych nekecala, vaří. Vaří jídla a to různé pochoutky a já se mám dobře, když přijdu naštvaná z práce :o)
Taky máme HBO. Ne, to není žádná chemická sloučenina. Co by to tak mohlo být? Kyselina borová... zeptám se v pátek Báry, berou to v chemii, já už si to od maturity nepamatuju :o) Ale zpět. HBO je program, teda tři programy. Je HBO, HBO2 a HBO Comedy. Máme doma už čtyři roky [júpísí], mívali jsme Karneval a pak nevím, jak to přišlo, ale stalo se z něj ono júpísí. Zní to optimisticky, něco jako "juchni si". Ve skutečnosti jsme si je letos na jaře pustili domů přes práh s digitální televizí. Můj marod doma (v té době byl teda naprosto zdravej) se zaradoval, protože mimo jiné je i TV maniakem a nabídka 55 programů za 599 Kč měsíčně se mu zdála sice drahá, ale príííma. To trvalo jen nějaký čas, protože škatulka zvaná "setopboks" se občas kousla a tak. Můj TV maniak brblal. I nelenila jsem a zjistila, jak to funguje s TV od Netboxu, kterým nám spolehlivě poskytuje internet už nějaký ten rok. Cenová nabídka mne zaujala, sice jen 44 programů, ale asi o 250 Kč celkem i s internetem měsíčně lepší skóre. Tedy jsem nelenila podruhé a zavolala na superklientskou linku do júpísí a po krátké debatě s automatem jsem se proškobrtala k nějaké slečně, která se zhrozila hned po mé první a jediné otázce "Bryden, prosim vas. Co mam dělat, když chcu ukončit smlouvu s vama?" Polkla a přepojila mě na kolegu. Kolega to nevzdal, slíbil mi prakticky modré z nebe, když u nich zůstanem klientem a prej co na to říkám. Stroze jsem zopakovala svoji otázku ohledně ukončení smlouvu s dovětkem, že o super nabídce se doma poradíme. Nabídka byla super, líp než ten Netbox to vyšlo. Míň peněz na 12 měsíců, zůstane nám 55 programů a k tomu nám přihodili eště to HBO. Sice jen na půl roku to HBO, ale co. Budem mít na Vánoce HBO, úžasné, zatleskal mi můj TV maniak doma :o) Chopila jsem se telefonu do třetice a volala do júpísí, že chceme tu super ultra nejlepší nabídku pro extra mega úžasné klienty. Vyděsila jsem tam tím asi tři lidi, koktali a říkali, že to asi bude omyl. Ale našli u mého jména poznámku pana XY, který mi to slíbil. Pan XY se mi ozval a vše platilo a platí a my máme [ejčbíou]. Netuším co tam ten pan XY dělá, ale přišlo mi, že to není řadový jouda a asi mohl slibovat něco víc než ti kolem něho nebo pod ním. A my máme aspoň na rok pokoj. Za rok můžem zrušit. A bůhví co bude za rok... Třeba z júpísí zas bude Karneval :o) Jinak teda musím říct, že v júpísí se ke mně chovali velmi přátelsky, ikdyž věřím, že teď u mého jména v databázi mají dvacet červených vykřičníků a poznámku "Pruditel"... :o)
Dneska se mi to kurňa nějak vymklo. Ále co, však víte, že to číst nemusíte :o)
Jinak další aktualizace jako třeba fotky, výlety a akce a tak ještě nejsou. Počítám, že na něco z toho dojde o víkendu. Aspoň pořádek ve fotkách musím udělat...
