Jak to bylo?
No, vzala jsem si dovolenou v pátek a měli jsme
v plánu jet do Kounic a odpoledne „někam“ vyrazit. Někam se postupně
změnilo na „hory“. Ovšem pak přišla menší čára přes rozpočet a místo do Kounic
jsme se jen krátce zabývali počítačem a tiskárnou u mých rodičů. Skončilo to
tak, že jsme obojí popovezli k nám na další průzkum. A současně
s obědem jsme balili věci do batohů.Balili a zabalili. Pak rychle, rychle
na vlak… no, nestihli jsme prakticky nic nakoupit, jen vybrat peníze a usnesli
jsme se, že nakoupíme cestou. Ha…ha… :o)
Vlakem jsme frčeli do Pardubic, tady jsme jen popolezli do
vláčku do Hradce Králové. V Hradci bylo všecko jinak a špatně. Rozkopali
to kolem hlavního vlakového nádraží a nedalo se jaksi dopátrat, kde odjíždí náš
autobus do Nového Města nad Metují. Takže nám málem ujel, ale Radek stihl ještě
koupit aspoň kafe na ráno. No, v Novém Městě jsme dokoupili rum a začali
jsme být spokojení :o) Další autobus nás zavezl do cíle páteční cesty – do
Olešnice. Vyklopil nás spolu s pár dalšími lidmi u hospody. A
v hospodě jsme se měli fajn :o) Já si ji pamatovala jako dost děsnou
hospody a byla jsem mile překvapená, že po třech letech je v ní pořád
stejný hostinský a taky, že to tam má pěkně spravené a rovněž měl i dobré pivo
a zeleninovou polívku :o) A neméně překvapená jsem byla i z faktu, že si
mě pamatoval a navíc nám pak poradil, kde přespat a nezmoknout. Ono se totiž
jaksi mračilo a tak jsme přemýšleli, kudy a kam, abychom v noci moc
nezmokli (samozřejmě nakonec nepršelo). Hospůdka u Duffyho (neboli u Anděla) má
své kouzlo, ale tma je tma a my se chtěli zahrabat ke spaní ještě bez baterky,
takže jsme se rozloučili a zalezli do místní polostodoly ke spaní.
Ráno jsme dali kupu buchet, kafe a rum a pomalu jsme
vyrazili na cestu. Lezli jsme po červené značce na Vrchmezí. Vrchmezí je
takovej malej nevinnej kopeček… kecám, je to začátek hřebenovky, takže lezete
asi 4,5 kiláku s průměrným převýšením 10 metrů na 100 metrů. Ze začátku to
není tak děsný a ke konci to pak stojí za to. Lezení je ovšem příjemné pokud
není extra vedro, což v sobotu nebylo a taky byl celkem pěkný výhled na
Krkonoše, takže se to dalo přežít. Na Vrchmezí je pak už pěkná cesta a po ní se
jde velmi pohodlně přes Polomský kopec a rezervaci Bukačka až na Šerlich k Masarykově
chatě. Šli jsme v klídku a pohodě :o) Na chatě jsme si dali napřed pivo,
pak polívku, pak další pivo, pak grog… no, prostě se nám tam zalíbilo, takže
jsme to korunovali tím, že jsme si tam domluvili ubytování :o) Ubytovali jsme
se tam za přijatelný peníz v malém útulném pokojíčku a jen s foťákem
jsme vyrazili na procházku na Velkou Deštnou :o) Tralala… nahoru se šlo bez
batohů velmi dobře. Rozhlídli jsme se z Velké Deštné, bylo pěkně vidět i
na Kralický Sněžník, stavili jsme se na chvíli v kiosku Horské služby a
pak jsme šli zas pomalu dolů. Cestou jsme si na pár vteřin prohlédli pěkné
stádečko laní a kolouchů, vyfotila jsem si nějaký kytičky a pak jsme se
vyškrábali zas k chatě. A pak jsme se sprchovali a váleli a povídali.
Nakonec jsme šli na večeři a pak poměrně brzo spát.
V neděli ráno jsme se vypravili po modré na Šerlišský
mlýn, pak Šerlišský důl a sešli jsme dolů do Deštného, Zákoutí u hotelu Orlice.
Měli tam otevřený stánek s pivem, no, s pivem… 10° Gambrinus. Seděli
jsme a čekali jsme na autobus do Rychnova nad Kněžnou, vypadalo to přijatelně a
navíc byla šance, že se tam na chvíli setkáme s Radkovým bratránkem.
Neměli jsme už moc peněz v hotovosti a potřebovali jsme bankomat, který
měl být v Dobrušce, Novém Městě nebo Rychnově, šlo jen o to, dostat se do
některého ze zmíněných měst. Jenže… ten autobus asi nejel… a nebo ujel nebo já
nevím. Do teď nevíme. Prostě nic. Radek se naštval, hodně se naštval a nebyla
s ním řeč. V rámci vztekání jsme nakonec došli dolů do Deštného na náměstí
a skončili jsme v jiné hospodě u 12° Gambrinusu točeného… zázrak…
Spočítali jsme peníze, zjistila jsem kolik stojí autobus do Nového Města a byli
jsme poměrně v klidu, měli jsme asi hodinu a půl do dalšího snad už
opravdu spolehlivého spoje. No, ale nakonec to dopadlo tak, že jsme se
domluvili, že Radek zavolá ze skoro vybitého telefonu bratránkovi a uvidíme.
(Můj mobil už byl vybitý úplně, mohla jsem volat leda z vokna.) Za půl
hodiny pro nás přijel bratránek i s kmotrem a bylo to, odvezli si nás do Rychnova.
…a pak, pak jsme strávili velmi náročný rodinný podvečer s celou rodinou
(neviděli se pět let), s tím, že jedeme domů až ráno z Rychnova a
basta. Bylo to velmi příjemné a fajn :o) Mají úžasnej kozí salám a výborné
klobásky a vůbec… jo, taky jsem viděla dvě kozy, ovečku, dvě prasátka a asi
dvacet králíků a hlavně i dojení krav v kravíně, to bylo opravdu zajímavý,
ještě jsem u ničeho takového průmyslového nebyla.
Ráno jsme byli dovezeni k autobusu na Brno, uvelebili
jsme se a spali až domů. Doma jsme se zkulturnili a jeli odvézt Báru a tábor.
Ano, zavolala jsem do práce, že prostě nefunguju, pondělí nepondělí. Osud, však
co, už to mám za pár :o) Byl to moc super víkend (ikdyž ten sobotní výstup na
Vrchmezí stál opravdu za to :o)).