Kolem Oslavky směrem na sever (7. 5. - 8. 5. 2006)

…tak jsme se dovybavili. V sobotu jsem během asi dvou hodiny koupila pár věcí za hříšné peníze a tím jsem dokončila vybavení naší domácnosti pro cesty do přírody. Teď už jen zbývá to vybavení používat, aby neleželo doma ve skříni ladem.

Takže co s tím?

Nejjednodušší věc. V něděli ráno jsme vstali a vyrazili na vlak. Ve třech já, Veverčák a Bára. Bára měla tento víkend podstoupit křest ohněm a my chtěli zjistit jestli bude sdílet naše nadšení pro čundry. Bára zatím spala jen v podsadovém stanu na táboře a jedla z ešusu jídlo z táborové kuchyně. Takže… uvidíme.

Vlak nás dovezl do Náměště (tradiční to místo :o) a proti obvyklému směru jsme vyrazili přes Náměšť směrem na sever po zelené značce kolem Oslavky. Cílem byl Panský mlýn asi 13 kiláků vzdálený. Šlo se pěkně, počasí bylo asi o 95% lepší než před týdnem v České Kanadě. S malými přestávkami jsme se posouvali celkem rychlým tempem kupředu. Cestou jsme zkoumali krajinu, řeku a přírodu jaksi obecně. Po pár kilometrech jsme snědli k pozdní snídani obložené rohlíky a oběd jsme se usnesli uskutečnit na zřícenině hradu Dub (dříve nazývaného Tasov). Na kopec ke zřícenině jsme dorazili někdy po poledni a rozložili jsme se tu k odpočinku. Schrupli jsme si na celtě a pak jsme se dali do výroby oběda, resp. do ohřívání trenčáku :o) Za prvé měl premiéru náš nový plynový vařič Campingaz a za druhé jsme zjistili, že nemáme ani jednu lžičku :o))

Co už. Bára zažila první cestovní improvizaci. Trenčák se zamíchal kusem větve, kterou jsem odřízla z přítomného lískového keře a jedl se z ešusu pomocí nožů a chleba. Spíš toho chleba teda :o) Během oběda k nám přišla na návštěvu ovce se dvěma jehňaty. Koukala nám hladově do ešusu a promenádovala se nám po celtě a ožužlávala Radkovi tričko. Po obědě jsme se uložili k siestě. Tu jsem rázně ukončila, když jsem otevřela oči a uviděla pěkně ošklivej mrak nad námi. Zavelela jsem k ústupu nebo teda spíš k dalšímu postupu na naší cestě, protože na spaní to na zřícenině moc vhodné nebylo.

Pokračovali jsme dál kolem řeky až k mostu u Panského mlýna a tam jsme přešli na žlutou značku směrem na obec Kamenná a Pyšel a dál pak Studenec. Když jsme došli do Kamenné, tak jsme tam zůstali chvíli stát na návsi u mapy a zjistili jsme, že by tam měla být hospoda a byla. A jaká :o) Hospoda Na kopečku, Kamenná 45. No, dali jsme pivo, kolu, Bára zmrzlinový pohár, ze kterého jsme se najedli nakonec všichni tři. Zaplatili jsme relativně legrační obnos a vydali jsme se hledat místo na spaní. Před obcí Pyšel jsme odbočili ze značky a po chvíli chůze jsme našli pěknou loučku u potoka u lesa. Bylo to místo pro menší letní tábor a nám se tuze hodilo na spaní. Měli tam připravené i ohniště kousek od vody a taky tam nebyla nouze o dřevo a opíkací klacky :o) Takže jsme postavili stan, Radek vyrobil ohýnek a Bára si mohla upéct buřta. My samozřejmě pekli taky. Pěkně jsme se najedli, uhasili ohýnek a šli spát.

Ráno jsme poměrně brzo vstávali. Já byla z noci trochu domlácená, protože ti dva spali trochu na kopečku a celou noc se na mě sunuli. Vytahali jsme věci ze stanu na celtu a uvařili si kafíčko a čaj pro Báru. Dali jsme malou snídani, zbourali stan a uklidili po sobě a vyrazili jsme na cestu do Pyšele. Pyšel je pěkně velká dědina a mají tam v kopci hezkou kapličku. Po pohodlné lesní/polní cestě jsme šli směrem na Studenec, kam jsme potřebovali dojít před jedenáctou hodinou na vlak. Byli jsme tam brzo, takže jsme si u nádraží dali pití a Bára si stihla napsat celou morseovku do deníku, takže pak trávila ve vlaku čas „překládáním“ slov do morseovky. Na oběd jsme byli doma. Postupně jsme prolezli koupelnou a začali jsme vybalovat věci.

Pěkné to bylo. Počasí se povedlo na jedničku. Místo na spaní bylo taky ideální. Ušli jsme asi 22 kiláků za den a kousek. Viděli jsme slepýše (kterej mě z úleku posral), hlemýždě, hodně ptáčků a jednoho ztraceného králíka domácího (kterýho chtěl Veverčák lovit k večeři) :o)) Bára prošla zkouškou a sama prohlásila, že se jí tento způsob trávení víkendu zdá fajn.