O Červené Karkulce

VYPRAVEC:

V pohlednem staveni na konci vesnice,

bydlela sedumkrat trestana svetice.

Od mladi fandila prochazkam v seru,

na jejich pamatku vlastnila dceru.

Krehounkou divenku, s nosem jak okurka,

cervenym od rumu - no proste Karkulka.

Jednou, kdyz maticka divenku spatrila,

dala ji lepaka a nezne pravila.

MATKA:

Rychle si oblekni cervenou sukenku,

babicka za lesem dostala zloutenku.

Dones ji gulase. Aspon pul hrnka.

At baba vyskoci, zase jak srnka.

CERVENA KARKULKA:

K cemu je maticko cervena suknice?

Ta jenom prilaka uchylne myslivce.

Jestli me znasilni tak jako vcera,

uz potom nebudu nevinna dcera.

MATKA:

Nedavej blaznivym myslenkam pruchod,

neb baba za leky utrati duchod !

Priprav se ihned do startovni polohy,

poradny gulas ji postavi na nohy.

VYPRAVEC:

Popadla Karkulka aktovku s jidlem

a bezela lesem, jak pichnuta sidlem.

Navzdory vabive, cervene suknicce,

nepotka na ceste zadneho myslivce.

Svalnate nohy a kvalitni pohorky,

brzy ji donesly do zname chaloupky.

Vyndala z aktovky dietni potravu,

pak v lozi spatrila podivnou postavu.

CERVENA KARKULKA:

Co je to za fory,

tak brzo po ranu?

Vlk se tu placati

v babine zupanu.

VLK:

Jen pojd dal devenko a nestuj u dveri !

Babu jsem posnidal, ty zustan k veceri.

Mas hezky tvaricky, jak zadna druha,

za to ta babice byla dost tuha.

CERVENA KARKULKA:

Tak to sis vybral jakostni potravu,

nejses ty blbecku tak trochu na hlavu?

Pozde me nazyvas spanilou devenkou,

sezral si babicku s infekcni zloutenkou !!!