Otesánek

Kousícek od lesa stál malý domecek,

žila v nem babicka a taky dedecek.

Byli už starí a deti nemeli,

snad proto, že v domku nebylo postelí.

Žili si slušne o dvojí penzi,

baba však furt mela pitomý hemzy.

Babicka:

"Kam já jsem za mlada své oci dala,

že jsem si za muže nemehlo vzala?

Kdybys byl jako muž jen trochu solidní,

tak už jsem mohla být desetkrát gravidní.

Že deti nemáme, beztak je tvá vina,

jen vzpomen, jak v lese spad ti strom do klína!"

Dedecek:

"Strom za to nemuže!

Jen proto nemáme dedice,

žes, babo, taková slepice.

Aby ti za tu lež upadly panty,

to máš jen z ty svojí koncepce-anti!

Porád jsi chtela mít v domku klid a pohodu,

ted to chceš dohonit, pet let po prechodu?"

A tak se staroušci celé dny preli,

až jednou krik utich jako když strelí.

To baba pestí tukla si na celo,

až se jí v žaludku srazilo kyselo.

Babicka:

"Ha, už to mám, vím jak mít syna,

jen když tvá ruka nebude líná.

Popadni sekeru, dláto a pilu,

pak padej do lesa a mej se k dílu!

Tam skácej strom, statný a ztepilý,

zpracuj ho dlátem a syn je za chvíli!"

Uposlech dedecek bábina príkazu

a lehce prioden vyrazil do mrazu.

Na vecer privedl divného kloucka,

s telíckem Golemka a hlavou broucka.

Než se kdo nadál, kluk sedel za stolem

a spolkl knemoch, i s novým kastrolem.

Když skoncil i ubrus v tom dítku neladném,

tak bába zrudnula jak záre nad Kladnem.

Babicka:

"Tohleto vytesat, co te to napadlo?

Seš padlej na hlavu, žere jak cerpadlo!"

Když v krku dítete skoncila žehlicka,

babicku skolila mozková mrtvicka.

Dojatý dedecek slzicku zatlacil,

a potom ke stolu rychle zpet prikvacil.

Dedecek:

"No, to je vec, až clovek žasne,

co dokáže to dítko krásné!

Jeden by netušil, že kousek polena,

zajistí v domku klid na stará kolena!"