8.6.2005 středa – Tak konečně!!! :o)

Takže čtěte… dva zápisky směrem dolů… tam jsou věci, který jsem měla sice sepsané, ale nešlo mi je dát semka na web. Dneska se mi to konečně povedlo. No, za posledních pár dnů se toho moc nestalo. Jen jsem přežila úžasnou akci pro naše firemní zákazníky a dodavatele, vrátila jsem se v sobotu. Díky pracovním zmatků jsme proti původnímu plánu neměli doma Báru o víkendu, tak jsme aspoň zašli k našim a oblažili je naší přítomností. Od té chvíle zas pracujem… ja v Brně, Radek kdesi v pr… a mám divnej dojem, že se to do pátku nezmění. Tak si přečtěte ty starší zápisky, tam se aspoň něco dělo :o)

31.5.2005 úterý – Blbinec… maxi zápis :o)

Tak o psím víkendu si přečtěte o kousek níž (16.5.2005). Po tomhle pěkném víkendu následoval další hektický pracovní týden. Jen čtvrtek byl jiný, výjimečný :o) Čím? No, měli jsme úžasnou tříčlennou návštěvu. Přišel Petrak, Verun a Egi. A bylo to zajímavé… pekly se brambory s česnekem, já měla navařenej bramborovej guláš a všichni se zbláznili, protože k nám donesli hromady oříšků, brambůrek, jídla a pití… Verun to korunoval palačinkama, který jsme pak měli v pátek k večeři – byly moc dobrý :o) No, něco o tom napsal Verun i Egi. Tak si to třeba přečtite od nich :o)

Na jeho konci Radek přivezl Báru a byl víkend. Nebyl jako ty dosud, protože jsme učení vzali tak trochu hrou :o) Ráno se brzo vstávalo a po hodině matematiky jsme upalovali na autobus do Kounic. V Kounicích už pěkně svítilo sluníčko, tak jsme šli na prohlídku do kláštera… prostě za kulturou. Prolezli jsme kousek Kounic a nakonec jsme se vyhrabali na kopec k našim na plantáž :o) Tady pokračovala hodina matematiky, proložená prohlídkou chaty, plantáží, sklepa a přilehlých míst… po obědě jsme se vypravili podívat na kamenolom a tak nějak čas utekl a jeli jsme všichni domů. V neděli se jelo autobusem do Křtin. Tam co mají ten pěknej kostel. Odtama nám měl jet autobus do Habrůvky, ale jaksi buď ujel nebo nejel. Tak jsme šli pěšky na výpravu na Býčí skálu, tedy lépe řečeno do jeskyně Býčí skála. Tato jeskyně bývá otevřená asi tři víkendy v roce, tak jsme se tam, chtěli podívat. Povedlo se. Absolvovali jsme prohlídku jeskyně durch všechno bláto, blatíčko a vodu. Trochu zmrzlí jsme po skoro hodině vyskotačili zas ven na sluníčko. Cestou do Adamova na vlak jsme ještě prozkoumali jeskyni Jáchymku, kterou já mám pořád v živé paměti z doby, kdy mi bylo asi 13 let a hledala jsem v ním poustevníka Jáchyma :o) Ne, nebojte nezbláznila jsem se, to byla jen taková jedna hra v turistickém oddíle…

Pak byl zas týden plný práce… Radek odfrčel do Ústí, já v úterý odfrčela do Prahy. No, sešli jsme se zas doma a v pátek jsem si k nám přivedla svoji starší, menší a chytřejší sestru :o) Ona totiž měla narozky a byla sama doma, tak jsem ji k nám pozvala na večeři, pitíčko a přespat… No, tak nějak to bylo. Povídali jsme, jedli, pili a ségra nám usnula prakticky na pohovce :o) Následující dva dny víkendu byly víc než lenošivé. Nedělali jsme nic. Jen jsme jedli a dělali bordel… v kuchyni ponejvíc. Bordel je tam do teď jestli se chcete dojít podívat :o) No a teď už zas dva dny pracujem. Radek je v Brně, já odfrčím ve čtvrtek na Vysočinu a uvidím, jaké překvapení mě bude čekat v sobotu doma :o)

Jo, koupili jsme si truhlík a hlínu a semínka a pěstujem :o) A taky máme rozprašovač vody na kytičky :o) No, zkrátka nevíme co s penězma… my to koupili předtím než jsme zjistili, že jsme zas nevyhráli ve Sportce…

Taky jsme včera byli v kině. Po velmi dlouhé době jsme se odhodlali. Peníze nepeníze, dluhy nedluhy… přeci doma neumřem při koukání do zdi a o hladu… Tak asi tak :o)

16.5.2005 pondělí – A je po psech :o)

Tak jsme to přežili a psi nakonec taky. Preventivně jsme si nakoupili spoustu jídla, abychom neměli hlad a nemuseli začít učit spát psy v troubě s česnekem v tlamě :o) No, v pátek Anďák kvílel žalem, Máše to bylo tak nějak fuk, kde je. Dostala novej tenisák a byla spokojená. V sobotu jsme psy vyvláčeli na procházku, která měla v závěru asi 11 kiláků. Kousek jsme se pak svezli domů autobusem a za tím účelem jsme museli psům nandat košíky. To jsme ovšem neměli dělat… Anďák s náma celou cestu v autobuse nemluvil :o) No, prostě jsme si užili prima víkend s čoklíkama a v neděli jsme je předali páníčkům :o)

13.5.2005 pátek – Víkend pod psa… teda pod psy…

No, jen ve zkratce. Mluvím o víkendu, který nastane dneska po práci. Jo, takhle jsme měli už pěkně vymyšlenej program na sobotu. Nevěděli jsme co dřív, jestli koncert nebo závody horských kol… jistý bylo, že to bude asi akce až do neděle do rána a bude to náročný i finančně (tedy v rámci omezených možností). No a pak se to stalo. Napsala mi Ťapinka, že jako „help, help…“ Co se asi tak děje?... hloupě jsem se zeptala a už to bylo. Budem o víkendu hlídat psy… Egiho a Ťapinčiny psy Undyho a Mášu. No, znělo to chvíli trochu jako špatné sci-fi, ale Egi mi nakonec asi na podruhé po telefonu uvěřil, že si z něj nedělám prdel a že k nám psy opravdu můžou dneska večer dovézt. Takže budem o víkendu opatrovat smečku. Bude asi sranda. Když má člověk doma psa, tak je to velikej závazek, ale takhle na víkend je to prakticky vítané zpestření a zábava :o)

Akorát jsem teda Radkovi říkala, že má dnes přijít brzo, protože je možný, že později už by ze mě našel jen ohlodaný kosti… Jo a ještě na okraj… povídala jsem Egimu, že když budem se psama, že to je vlastně nejlevnější varianta víkendu, takže je to fajn. A on povídal: „…ne, že jim budete žrát granule!“… Načež jsem mu „hodila“ zpátky: „…neboj, my kdyžtak sežerem rovnou celý psy :o))“… Ale i přes tuto poznámku se uvolil, že nám je do opatrování dá :o))

11.5.2005 středa – Choroba… od slova chrobák…

Jo, je to přesně tak. V pondělí po víkendu ráno mě začalo bolet v krku. Tuším matně, že jsem to chytla od Báry, která chrchlala celej víkend, takže by to nebylo nic divnýho. Choroba je od slova chrobák, páč úplně stejným způsobem na člověka leze… Pomalu, ale jistě, jako ten chrobák s tou svou kuličkou. Je to zvláštní choroba, projevuje se jen tím, že mě bolí v krku a to tak, že ráno a večer víc a přes den se to celkem dá vydržet. Chtělo by to lék, ale jakej na takovýho chrobáka?... Vím já? Nevím. Dneska si dám večer místo piva asi čaj… nebo grog? Čaj totiž piju každej den v práci po litrech a už je mi z něj divně. Asi umžu. Beztak mám jistě i teplotu, možná i horečku… hrůza. Umžu. Už jsem se rozhodla, ještě si musím určit termín a zařídit životní pojistku. Tu jdu vlastně zařídit už zejtra, tak to je v pohodě :o) Hm. Není. Chci jet na Rock for people… tak umžu až potom, to je někdy na začátku července. Je to špatný, nemyslí mi to víc než obvykle. Asi mám fakt horečku…

6.5.2005 pátek – Nákup…

Tak jo no, já jak psala ve středu, tak jsem chtěla psát o tom, jak jsem snědla jogurt a zapila ho dvěma hrnkama studenýho kakaa. No, jenže jsem hodně přemýšlela o tom úvěru a tak jsme to jaksi zakecala a nakonec jsem ani nezmínila pointu příběhu. Ale zas když nad tím přemýšlím, tak si říkám, že nechutností bylo už dost, takže to nebudu rozvádět ani dneska :o)) Dneska mám jiný fatální problém… nákup. Nákup na víkend. Na tento víkend. No, za málo peněz. V těchto případech si obvykle nákup napíšu dopředu a tímpádem mám i naplánováno co budu ten víkend vařit nebo smažit nebo péct… nebo taky dusit, grilovat, škrtit, vraždit… eeee… to už jsme zas jinde :o) No a tak jsem to udělala i tentokrát… a … a … a nemůžu ten papírek s napsaným nákupem najít. Hm, na nákup mám jít za cca hodinu a půl. To je pěkně blbá situace, víte. A tak si říkám, že teda bych jako nenakoupila, nevařila, nesmažila, nepekla… a místo toho bych si za takto ušetřené peníze koupila něco pěkného na sebe :o)

Jo, dneska jsem byla v práci Hujer :o) Páč nám přišla nabídka na super marketingové školení pro takový jako jsem já, tak jsem se odvážně šéfa zeptala jestli by mi ho firma nezaplatila, když si sama zacáluju cestování a ubytování… no, co myslíte?... Prej pro letošek už jsou školení rozhodnutý a až letos na konci roku s ebude plánovat 2006 a bude přemýšlet, kdo jaký školení potřebuje… Takže z toho zas vyjdu na prázdno, protože tu do mě nikdo nechce inevstovat. Možná, protože jsem holka a mají strach, že jim s novými vědomostmi pak zmizím na mateřskou… a pak, že neexistuje diskriminace…chjo…

4.5.2005 středa – Jogurt…

Dneska si celej den pamatuju správný datum. Obvykle během dne aspoň jednou přemýšlím kolikátýho je, ale dneska to bezpečně vím už od rána. Protože… protože jsem si ráno brala z ledničky do práce jogurt a už před týdnem jsem si zapamatovala, že jeho trvanlivost končí právě 4.5.2005 a tak jsem ho dneska z té ledničky ráno vylovila a celej den vím, že je TEN den. Děsný, ale funguje to :o) Včera jsme se měli dobře… poseděli jsme v partě lidí u pivka a klobásek a bylo to fajn. Dneska máme jiný program… jdem koukat na linku. Na kuchyňskou linku. Takovou dřevěnou prý… za rozumný peníz. Trochu nevím jestli si přát, aby se mi líbila nebo ne, protože pokud se mi bude líbit, tak mi to zhatí všechny mé rekonstrukční plány kuchyně a hlavně mi to zlikviduje moji finanční politiku… úplně do mrtě… Tak nevím. Na druhou stranu je to asi jedno, kdy tu kuchyň spravím a kdy se ještě víc zadlužím. To je asi fakt úplně buřt… Koukám jako sysel, kde si vzít půjčku. V bankách to většinou podmiňují tím, že u nich máte účet nebo si ho založíte… a splátky vycházejí všude zhruba stejně… nějakých 60 litrů splatíte za 4 roky při měsíční splátce cca 2.000,- … no, je to děsný, ale asi to jináč nepůjde… tož tak…

2.5.2005 pondělí – Jestli se vyzuju, tak umřete… a hned :o)

Tak mám opět okno, ale to už není žádná novinka, takže to jaksi pomineme. Jo, pominout… pominout se… to je úplně jednoduchá věci. Na světě nás během našeho života obklopuje strašně moc věcí, ze kterých můžeme poměrně snadno a spolehlivě pominout, resp. zcvoknout. Já zatím považuji za největší nebezpečí práci, myslím jako své zaměstnání a nemyslím konkrétně to současné, protože jsem se spolehlivě dokázala pominout prakticky při každé dosud vykonávané práci. Buď jsem málo odolný jedinec nebo jsem si blbě vybírala zaměstnání a nebo jsou všechna zaměstnání svým způsobem likvidačním prostředkem zaměstnanců. Čert ví, Bůh ví, jen já zas vím howno. Ehm, pardón po tomdle víkendu zas trochu mluvím sprostě, ono mě to zas tak za dva dny přejde. No, každopádně jestli já se teď vyzuju, tak je po vás, protože trčím od rána ve svých humusáckých teniskách (podotýká, že slušnější tenisky momentálně nevlastním) a ráno jsem jakýmsi omylem nahrábla na půl silonové fusakle, ve kterým se mi parádně potí nohy… Tak si tiše kloužu v teniskách svými propocenými ponožkami a přemýšlím co by se doopravdy stalo, kdybych se teďkom tady vyzula… Čert ví, Bůh ví, jen já zas vím howno, ale zkoušet to nebudu, protože o tudle nervyničící práci prostě teď nemůžu přijít.

Minulej víkend (resp. teda předminulej) byl hnusnej jen částečně a v sobotu jsme se dokonce dostali i ven, jinak jsme mordovali dítě školou. No a tendle víkend co skončil včera, ten byl teda úžasnej. Začal mi už v pátek večír, protože jsme šly s Míšou do kina na film Román pro ženy. Já z toho měla trochu obavy, že to bude děsná blbost, ale jelikož jsem pro každou špatnost, tak jsem šla a dobře jsem udělala. Pekelně jsme se zasmály, protože film je to oddechový a pohodový a pokud není chlap úplná trubka, tak se tomu taky zasměje. No, pak jsme si daly kafíčko a nakonec to dopadlo tak, že jsme se domluvily na sobotní prodlouženou procházku na přehradě.

Sobota tedy začala tím, že jsme se navzájem vykopaly přes SMSky z domu a sešly jsme se na přehradě u Letadla. Prošly jsme se krásně k Lumírovi, bylo krásné počasí a nikde žádné davy lidí, ty se tam objevily až po obědě, když jsme se vracely :o) Odpoledne jsem strávila doma s kolenem… s vepřovým kolenem, který jsem vařila a pekla. Večer jsem šla pro Radka do práce a zašli jsme na pívo a večer jsme si doma udělali malý mejdan. Na to konto jsme v neděli spali a spali a spali až jsem se vztekla a nakázala jsem, že musíme lepit lišty. No, takový lišty na kus sololitu, to byste asi nepochopili, to musíte vidět až dojdete na návštěvu. Tak jsme lepili a pak docela pozdě odpoledne jsme se vypravili ven. Původně jen na malou procházku, ale nakonec jsme ucapitali asi 12 kiláků, protože jsme došli přes Klajdovku do Bílovic na pívo a odtama pak do Obřan na šalinu a dom. Večer jsme snědli to koleno a šli jsme zas spat :o) Dobry ne?...

21.4.2005 čtvrtek – A druhý vokno :o)

No, tak mám další vokno… ale co, dyť je to fuck :o) O víkendu (rozumějte tom minulé) jsem stihla navštívit rodiče, obchody, Egiho a Ťap a babičku s dědou. V obchodech jsem za pěkný peníze nakoupila věci na rekonstrukci dveří od koupleny a podobné nesmysly do předsíně. U rodičů jsem se naobědvala a odpoledne jsme s Radkem vyrazili za Egim a Ťap a šli jsme i se psama na golfík… na pívo a kofolu a hlavně si zahrát. Následně jsme se přesunuli k nim domů a čuměli jsme až do pozdní noci na válečné filmy typu Bratrstvo neohrožených a Černý jestřáb sestřelen. Já už to teda oboje viděla, Egi taky, ale Radek ne a my s Egim se na takový věci můžem koukat i opakovaně. Ťap v polovině „promítání“ protestně usnula na pohovce :o) Takéž psi chrápali…  No, Egi nás blahosklonně odvezl v noci autem až domů, což od něj bylo velmi milé a vůbec nechápu, že se k tomu rozhodl bez nátlaku… asi nás chtěl svézt ve svém zcela uklizeném a nově potaženém autíčku :o) Ó, ano, slyšíte dobře… Egi má na sedačkách v autě nové fešné potahy značky Felicia a vypadá to moc pěkně :o) No, v neděli jsem strávila delší dobu u babičky a dědy… a odpoledne jsem se bleskurychle vzdala všech pracovních plánů a po jídle jsme hromadně usnuli u televize :o)

No a pak přišel zas úžasný pracovní týden a trvá do dnes a bude trvat eště zejtra. Na tendle víkend co teď bude hlásí hnusný počasí, tak uvidíme co bude…

11.4.2005 pondělí – No jo, zas mám vokno…:o)

Ne, nemám vokno po opici, ale mám vokno tadyk v psaní svých blábolivých zápisků už nějakých 14 dní zase. Ale vono se toho zas tolik nedělo, aby se jako něco dělo, že sem to sem nepsala. Tak. Minulej víkend jsem si udělala radost a v sobotu jsme se s Míšou vypravily na malý výlet do Tišnova. Bylo to fajn :o) Stihly jsme vylézt na Květnici na Velkou skálu a přes Předklášteří jsme se zdárně dostaly do cukrárny :o) No, byl to jen takový půldenní výletíček, ale bylo moc pěkné počasí, tak se příjemně výletilo :o) Pak už se toho moc nedělo, jen jsme se stavili s Radkem za mým rodičovstvem a celý týden jsme chodili do práce. To je divný, co?

Tendle víkend co byl a včera skončil jsme měli doma Báru a bylo hnusný počasí, fakt hnusný. A v neděli, když už tak hnusně nebylo se zas Bára musela učit – protože v sobotu nechtěla. No, tudíž jsme trčeli doma, ale co. Občas je i takový víkend potřeba :o) A teďkom nám zas začal úžasně pracovní tejden, no… Tož tak.

29.3.2005 úterý – A je po Velikonocích…

Přežila jsem páteční barvení vajíček i nakupování čokoládových zajíčků. V pátek jsem přežila i učení s Bárou a výrobu oběda. Ještě v pátek jsme se přesunuli na Seč a zůstali jsme tam až do včerejších odpoledních hodin. Na Seči jsme se měli dobře, strávili jsme tam čas procházkami, učením s Bárou, hraním karet, jezením všeho možnýho a pitím včeho nemožnýho… jo a taky jsme byli na návštěvě u kupy příbuzných dědy Františka :o) Byl to poměrně náročný víkend, ale budiž nám odměnou, že si v pondělí Bára pamatovala všechny vzorečky na počítání obvodů a obsahů, který měla umět… uff… Večer doma jsme pak byli rádi, že jsme rádi a šli jsme spát… kecám, ještě jsme si udělali popcorn a umyli jsme se a šli jsme spát :o)

Původně jsem chtěla Seč rozepisovat do výletů, ale byl to spíš takový rodinný víkend, takže to nijak rozebírat nebudu. Bára i já jsme dostaly na zadek bylo… a je po Velikoncích, naštěstí…

23.3.2005 středa – Dvacet dní průměrného života :o)

Jen tak ve zkratce. Mám furt ty stejný dluhy, bydlím furt tam, kde bydlím a mám furt stejnýho chlapa a pracuju furt tam co jsem pracovala. Co chcete vědět dál? Nic? Taky dobře. Nicméně já vám přes váš odpor semka napíšu ještě něco málo navíc :o)

12.3. v sobotu byl úžasný den, ráno jsem strávila u učení s Bárou, pak jsme se šly spolu kouknout na Jiříka, který se oženil. Vzal si Gabku a moc jim to slušelo :o) Ke kostelu si pro nás přijel Radek a odpoledne jsme vyrazili. Kam? Do Zlína, na koncert Anety Langerové :o) Pořádali ho tam v místní rockovém klubu a bylo tam dost narváno, ale přežili jsme to. Pak byl zas týden jako každý jiný, byli jsme na squashi a moc se toho nedělo. Poslední víkend byl úžasnej, celý jsme ho prováleli doma a jen jsme jedli :o) Vzácné chvilky, záviďte, kdo chcete :o)

No, tendle týden začal neslavně, tak doufám, že aspoň slavně skončí. Jsou Velikonoce, v pátek máme dovolenou a Báru a jedem na Seč. Jediný co mě děsí je páteční barvení vajíček. Už pár let považuju Velikonoce pouze za příležitost se najíst a vyspat do sytosti a teď todle… vajíčka, zajíčci, kuřátka, sračičky… ať žijou tradice :o) No co, je potřeba se k tomu zas asi vrátit, už bylo na čase.

Mimochodem víte někdo jak jdou po sobě slovní druhy a jak se potrhuje ve větě přísudek a podmět? :o) Já už to vím, ale musela jsem nad tím dneska ráno chvílu přemýšlet…

3.3.2005 čtvrtek – Tak mám skluz… no…

Co se dělo? Prakticky nic závratnýho. Co se dělo minulej víkend si nepamatuju, což je úžasný. Moment, zamyslím se… jo, už vím. Radek byl doma, páč mu ruplo v zádech a já jsem byla s mámou v sobotu na výletě a v neděli jsme byli doma. Jo, v sobotu jsem dojela do Kohoutek a vyhnala jsem mámu ven s batůžkem a šli jsme lesem dolů k prasatům, tam jsme se rozhodly jít dál až do Bystrce. No, nakonec jsme se rozhodly dojít kolem přehrady až k Lumírovi, takže jsme přelezly přes hráz a přístaviště a došly jsme na oběd k Lumírovi. Daly jsme si dobré výpečky se zelím a knedlou a šly jsme na autobus do Bystrce. Pěknej výlet z toho byl :o) V týdnu jsme pracovala a pracovala a v pátek jsme zas dovezli Báru. Víkend jsme strávili u rovnic o jedné neznámé, geometrie a vyjmenovaných slov :o) Nicméně došlo i na 15 kilometrů dlouhý výlet Mariánským údolím a v neděli na zimní procházku po brněnské ZOO. Bylo tam pěkně :o)

Tendle víkend si musím jít už doopravdy koupit rifle. Dostala jsem na ně peníz k narozeninám a teď v pondělí – poslední únorový den – vznikl i důvod, proč si je jít už fakt koupit. Byli jsme na kuželkách, bylo nás tam málo, ale měli jsme se fajn. No a mně při asi třetím hodu ruply rifle na prdeli… teda spíš jako na stehně hned pod zadkem… úžasný… no, tak jsem odehrála večer s tou děsnou dírou na zadku a jeli jsme domů :o) Teď už si ty rifle musím koupit… jo a ti, kdo nedošli na ty kuželky, tak přišli o tudle srandu, dobře jim tak :o)

17.2.2005 čtvrtek – Tak zas týden v pr… :o)

Nic převratnýho se nedělo, minulej pátek se udělalo hnusně, byla mlha, že by se dala krájet motorovkou a v sobotu pršelo a bylo úplně odporně. Radek se vypravil pracovat do práce a pak jsme udělali chybu. Šli jsme na oběd do sport baru Rekord. Oni tam vařili dobře, ale teď prý změnili majitele a v sobotu tam už nepřišel kuchař. Číšník to chtěl zachránit, tak nám nabídl kuřecí kapsu s hranolkama… akorát Radek ji měl dosmaženou já i Bára jsme se setkali se syrovým masem… Mně ji dodělali a místo Bářiné jsem si řekla o slevu, tak nám počítali jen hranolky, na tu bídu to nakonec dopadlo dobře :o) Jeli jsme domů a následující hodiny jsme strávili u vyjmenovaných slov a hraním žolíků. V neděli jsme pro změnu ráno psali diktáty a pak jsme se vypravili na Mezinárodní výstavu psů na BVV. Bylo tam psů…jako na výstavě :o) Měli tam spousty krásnejch psů, ale i ošklivejch a drahejch. Příšerný byli pudlové, už to ani nevypadalo jako pes… Hrůza. V pondělí jsme se byli proběhnout na squashi, v úterý šel Radek na bowling a přivedla jsem si ho domů až včera večer :o) A bylo mu zle, dobře mu tak :o) Dneska jdem zas na squash, včera jsem si za tím účelem omotala svoji raketu novou omotávkou, tak doufám, že to dneska bude hrát samo :o) Jo, ve Výletech – Kraličák tentokrát odolal jsou už nandaný fotky z mého bláznivého plazení sněhem :o) Tak se na ně koukněte… třeba…

10.2.2005 čtvrtek – Pche, prý jsem normální…

Jsem se náhodou dověděla. No… nutno podotknout, že od člověka, který mě moc nezná. Je mi jasný, že lidi, kteří to tu čtou vědí, že právě naopak nejsem normální a že jen díky tomu jsem přežila všechno o čem tu píšu :o) Na druhou stranu zas musím říct, že by se mi asi většina těch věcí nestala, kdybych fakt normální byla. Tak nevím. Já osobně si myslím, že se dokážu občas chovat i normálně, ale po nějaké době prostě potřebuju udělat něco nenormálního a jaksi se odreagovat od té normálnosti. Občas mi tyto výstřelky pak přinesou nějakou nečekanou situaci, která třeba způsobí řetězovou reakci na jejímž konci se dovím, že jsem cvok :o) Ale to se fakt nestává pokaždé… naštěstí… asi… teda…

V pondělí jsme byli na squashi, v úterý na návštěvě a ve středu na squashi. Dneska jdu na dvě piva do ČH – jedno za sebe, druhý za Jiříka a pomažu domů prát prádlo :o) To je ale stručnost… no, jinak víkend budem mít veselý ve třech a jinak se asi nic novýho neděje, aspoň o tom nevím.

7.2.2005 pondělí – Jak?… Tak. :o)

Jak jsem se měla poslední týden?… Tak. :o) Jednoduchý. V pátek 28.1. jsem byla na slezině veslařů LS Brno. Sešlo se nás asi 15 a bylo to moc prima a byla jsem ráda, že jsem ty lidi zas po dlouhé době viděla :o) Doma už na mě čekala správná dvojka… jeden chrápala druhá do něj bušila, ať nechrápe, protože neslyšela televizi…klasika :o) V sobotu byl den na nákupy, návštěvu Moravského muzea, hranolky u Mekáče a nakonec zlatý hřeb toho večera/noci … Koncert pro Asii na Vodové za účasti všech možných úžasných skupin a zpěváků. Tak jsem tam strávili asi šest hodin a za zvuků druhé skladby skupiny Chinaski jsme se odebrali k domovu spát. V neděli se jen spalo, vařilo a pak jsme zvládli krátkou procházku po Klajdovce. Bylo pěkný počasí, tak jsem i foťák vytáhla. No… v pondělí jsme zašli na squash. V úterý ani nevím, ve středu jsme se vydali na objevnou cestu po Líšni za účelem najít hospodu a v ní automat na šipky. Našli jsme, ale je to děsná špeluňka a už se mi tam víckrát nechce. Ve čtvrtek jsem byla s kolegáčkama na pivku v ČH a konce byly tragické… asi jsem neměla ukusovat Jiříkovi tu uřícenou kočku, páč ráno se děly děsný věci… mimo jiné. No, v pátek byl zas den pro squash a víkend?… Přečtěte si ve Výletech – Kraličák tentokrát odolal :o)) Tak asi tolik… asi tak nějak jsem se měla…:o)

28.1.2005 pátek – Tak já vám teda něco povím… vždycky se seznamte s technickým stavem věcí :o)

Ale napřed si rozmyslete jestli to chcete číst, protože jde o dost nechutnou fekální úvahu. Tuším, že některým pravidelnějším čtenářům/čtenářkám se bude snad i líbit :o) Tak si to představte… situace… starej panelák potažmo stará bytovka z cihel… co mají podle vás společnýho? Nic?… Ale jo. Pokud majitelé nemohli nebo nechtěli investovat do sanitární keramiky a rekonstrukce odpadů, tak po dvaceti pěti letech už mají některý části bytu své problémy… Jaké? Různé :o) Třeba s odpadem u WC… tvrdá voda z trubek centrálního vodovodu dělá za ty roky své a tak se ten odpad prostě zanese a milej hajzlík začne postupně čím dál tím blběji odtékat/splachovat a tady začínají problémy :o) Vůbec by mi nepřišlo na mysl nad tím přemýšlet, ale představte si čistě hypoteticky dvě situace…

Přijdete na návštěvu k rodičům… svým rodičům podotýkám… a po nějaké době zatoužíte po WC a zavzpomínáte si na doby, kdy jste tam byli „doma“ ne na WC, ale u těch rodičů, že jo… A když se takhle zcela mimořádně stane, že na vás přijde… no, ehm sraní, tak co byste se rozpakovali? Hurá do toho. No jo, jenže … po spláchnutí se děje něco nečekaného. Resp. děsivého. Víte, že za tenkým umakartovým jádrem sedí skoro celá rodina a co teď s tím chcete dělat? Záchod se jeví nefunkčním… tedy hůř vypadá jako po boji… Jo, po boji štětkou s hromadou rozmáčenýho papíru a ehm… toho zbytku… Štětka není již funkční a vy?… no… škoda slov… Jo, jde to vyřešit, ale za prvé s takovou věcí se těžko chodí člověk chlubit před rodinnou radu a za druhé řešení „Ř“ každý nepřežije bez blití… By mě zajímalo, co byste dělali :o) )

A to si myslíte, že jste bůhví jak v prd***. Omyl. Následující odstavec vás přesvědčí o opaku. Do teď to byla pohoda…

Představte si tu samou situaci jen malou obměnou… jste na první oficiální návštěvě u rodičů svého přítele/přítelkyně a za zdí sedí čistě teoreticky budoucí tchán s tchýní a zbytkem jejich rodiny… Co uděláte teď?… Že se jim s tím nepůjdete chlubit, to je mi jasný… :o)

Tak jsem zvědavá, jestli začnete po dnešku něco pořádnýho psát do návštěvní knihy :o)) …

Jinak včerejší squash byl super a těším se na víkend. Zítra jdem na koncert www.brnoproasii.cz. Tak se mějte a něco si přejte…:o)

25.1.2005 úterý – Prostě musím… :o)

Jo jo, včera jsem přežila další squash. Dneska doufám přežiju až do večera a tak vůbec a tak dál. Tendle víkend bude rodinný a snad vyjde podle plánu a bude v pohodě :o) Ale… ten další víkend… 5.2. chystám a plánuji šílenost. No jo. Už mi šílenosti delší dobu chybí, tak jsem si říkala, že todle bude ten správnej den. Vezmu foťák, výbavu do zimy a půjdu se projít sněhem :o) Když to nepůjde, tak trasu zkrátím, když to vůbec nepůjde, tak přespím někde v teple v civilizaci, takže sebou potřebuju jen peníze na cestu tam a zpátky, peníze na spaní a rum :o)) No, tak to je můj úžasnej plán. Je možný, že z něj nic nezbude, ale taky se třeba uskuteční, nechám se překvapit. Jestli se někomu chce mrznout se mnou, tak má možnost :o) Dejte vědět co nejdřív :o))

24.1.2005 pondělí – Tak nevím…

Minulej čtvrtek bylo pivo… Ano, montážníci se konečně dohodli a dokonce se dostavila i polovina technické podpory a ó, velký webmaster :o) Nechci do nikoho rejpat, ale mám dojem, že to bylo částečně zapříčiněno tím, že se Jiřík rozhodl valnou většinu zkonzumovaného alkoholu a potravin zaplatit jako opožděnou oslavu svých narozenin. Já si vypila tolik, kolik jsem mohla zaplatit… a stejně zaplatil Jiřík. Moje pohnutky k účasti byli nad slunce jasnější… za prvé chodím vždycky a za druhé jsem měla žízeň… Druhej den jsem se dověděla, že jsem prý vypadala jako po deseti pivech… omyl, měla jsem jich jen pět, což je u mě dost pod míra a byla jsem víc než střízlivá a v pohodě, akorát jsem měla dobrou náladu :o)

V pátek byla hodina squashe. Doslova hodina :o) Moc mi to nejde, ale snažím se :o) Začínám mít už konečně odhad… ale furt mi ještě přijde míček moc malej a rychlej a raketa moc malá a pomalá…:o) Zavedla jsem dva nové pojmy, resp. názvy pro své údery: „pánvičkáč“ – hráno zespodu nahoru mezi nohama obouruč a „plácačka“ – hráno shora dolů nad hlavou… nad vlastní hlavou :o) Uznávám, že popis pánvičkáče je poněkud hodně podivný, ale fakt to tak přesně je :o) No, dneska jdem zas, naštěstí jen na půl hodiny :o)

Víkend… víkend měl být zas trošku turbo… no, nakonec to dopadlo tak, že v sobotu jsem byla s Radkem na obědě, pak jsem jela do práce a nakoupit a večer jsem doma stvořila obrovskou mísu žemlovky ze zbytku jablek. Už je snězená, nezbylo, nesnažte se :o) No a v neděli jsem se věnovala poměrně rozsáhlému úklidu a pak jsem se vypravila obšťastnit rodičovstvo svojí přítomností. Zištně…jak jinak… dovezla jsem jim jen prázdný flašky (určené k pozdějšímu naplnění taťkovým vínem) a odvezla jsem si flašku na pití na squash, poštu a tři činky na cvičení :o) Jo, činky. Aby se mohla posilovat i druhá ruka, když pravá se teď posiluje na squashi… No, večer jsem pak ještě zažila menší veselou historku s Radkem a šlo se spát… Tak nevím… jednou ho už asi přerazím vejpůl…

19.1.2005 středa – Všecko jednou přejde…

No, přejde. Úplně všecko přejde až se tu na to člověk vyprdne úplně a jaksi celkově :o) Já se včera vyprdla akorát na práci a myslím, že to bylo dobře. Hodně věcí navíc se mi povedlo zařídit a udělat už v pondělí a včera bych se tu asi půl dne nutila do řešení starých nechutných záležitostí a byla bych večer ještě otrávenější než jsem byla :o) Teda dneska je den úplně na pikatchu šla bych domů a spala a spala… asi mám spavou nemoc nebo předčasnou jarní únavu nebo tak něco… V návštěvní knize se můžete připojit k dražbě mého telefonního čísla a teď už i mě samotné. Dražbu organizuje Verun a já jak ji zas uvidím, tak jí nasekám na zadek :o)… Jinak na webu není nic nového. Jaksi není čas nebo co…

Jo, tak jsem zas po čase koukala, kdo mi sem kouká… no, nic moc překvapujícího, akorát nevím, proč mi sem každej den kouká nějaká firma AKI… a to i víckrát za den. Asi mám na webu nějaký blbý klíčový slovo nebo tak něco, že je to sem hází. Nikoho tam neznám, aspoň o tom nevím. Ale furt lepší než když mi sem lezli z Finska :o))

18.1.2005 úterý – Nerušit…

Kachně je nešťastný. Nerušit.

17.1.2005 pondělí – Turbo víkend…

Jo, jo, normálně jsem všechno stihla. V sobotu i v neděli. Prostě úžasný. Žádný nepředvídaný události mi nezhatily mé plány, takže jsem po tom uplynulém víkendu na výsost spokojená :o) A abyste neměli dojem, že kašlu na web, tak na adrese http://opevneni.kachne.cz/odkazy_bukr.htm je hodně dlouhej seznam odkazů na stránky o opevnění. Zatím jen české, ale jak zas bude chvíle času, tak přidám i pár odkazů na stránky zahraniční. A jestli mi vyjdou plány na tendle víkend, tak se tam toho objeví po delší době víc. Http://skutina.kachne.cz zatím taky funguje i fotkama, ale samozřejmě hlavně v IE… ostatní prohlížeče mají tak trochu smůlu :o)

15.1.2005 sobota – Aspoň, že je pěkný počasí…

Jo. Trčím v práci, ale už mám hotovo. Včera večer jsem přežila hodinu na squashi a teď se nemůžu pravou rukou ani podrbat na zadku. Ne proto, že bych už měla tak velkej zadek, ale proto, že tou rukou nemůžu skoro hejbat. No jo. Neměla jsem se nechat uvrtat do druhé půlhodiny. Na dnešek toho mám hodně naplánovaného a doufám, že to taky všechno stihnu :o) …babičku s dědou, oběd s Radkem, kafe s Míšou, návštěvu rodičovstva a šipky v hospodě… a pak asi umřu…:o) Zítra budu uklízet chlívek co je doma… už se těším…

12.1.2005 středa – Ať žijou úřady… hlavně finanční…

No jo, tak v sobotu jsem nakupovala a nakupovala… no, zas tak moc ne, protože zas tolik peněz není. V neděli jsme se najedli a po obědě jsme vyrazili k Egimu pro auto. Bylo před námi „úřední“ pondělí. Večer v neděli jsme trochu popili a ráno se vyrazilo na ouřady. Cestou mezi ouřady jsme stihli i krátkou návštěvu Radkovy tetičky. Měla úžasnou vánočku a úžasný cukroví. Od všeho mi zabalila i sebou… :o)) No, douřadovali jsme až někdy odpoledne a večer jsme jeli vrátit auto. Po cestě zpátky jsme ještě zašli na pivo a kofolu do baru U skútru, který máme na konci naší ulice. Ještě jsme tam nikdy nebyli, tak jsme to tam aspoň prozkoumali. Mají dobrý pivo :o) To bylo pondělí… v úterý byl večer ve znamení praní prádla a vypisování formulářů a složenek. Taky dobrý. No a dneska… jsem byla ráno na finančním úřadě. Jako přihlásit se k dani z nemovitosti za byt. No jo… papír jsme s paní vypsaly a pověděla mi, co k papíru musím ještě doložit a to celé pak odevzdat na jejich podatelně. Daň vysoká není, aspoň zatím… prý se chystá úžasná novela zákona a bude to horší… no, tak uvidíme. Takže zítra tam musím znovu… a pak ještě zaplatit až mi pošlou složenku. Jo, jinak rýmu mám furt a taky mám furt zalehlý uši. A dneska večer budu trčet doma, protože musím prát a dodělat mraky věcí, na který už jindy zas nebudu mít čas.

7.1.2005 pátek – Už nemám jenom rýmu… scíp…

Ne ne, ještě jsem úplně nescípla, ale už k tomu nemám daleko. Z rýmy je viróza a u virózy je mi zle. Betonovat nikam nejedu, budu pěkně zalezlá v teple a čekat až ze mě ta nemoc sleze. Došel mi Mucosin, tak jsem přešla volným krokem na Bromhexin. Starej dobrej Bromhexin, který jsem v dětství likvidovala po litrech. A nejen v dětství. Tyto kapky mi prokázaly velkou službu i v době, kdy jsem veslovala a nebylo mi zrovna dobře. Půl lahvičky před závodem zajistilo, že jsem mohla ty dva kilometry závodu dýchat a to stačilo :o) Jestli to tu čtete a já se dožiju pondělí, tak by se tu mohlo pár věcí změnit. Teda ne tady, ale na mém zanedbávaném webíku http://opevneni.kachne.cz. Tak se tam kdyžtak v pondělí podívejte.  Uvidíme. Zrovna teď je mi tak mizerně, že bych s radostí upadla do postele a spala a spala… Původně jsem chtěl jít včera na squash, ale už v úterý bylo jasný, že to asi díky té nemoci nevyjde, takže to nakonec dopadlo tak, že u nás byl na návštěvě Egi, poseděl a utekl :o)

4.1.2005 úterý – Mám rýmu… už to není stejný

No. Mám rýmu a pěkně hnusnou. Ale rozhodla jsem se, že se jí nevzdám a že už na nemoci kašlu a budu si dělat co chci a nemoci ať se třeba staví na hlavu. Tak. Jinak pohoda. Prakticky není co psát. Co byste chtěli vědět? O víkendu asi budu betonovat podlahu v jednom sklípku a jinak se nic převratnýho neděje. Náladu na filozofování nemám, takže ani žádný šílený úvahy sem psát dneska nebudu. Chce se mi spát a jsem ráda, že mě už přestala bolet hlava. Teda ne sama od sebe. Vysomrovala jsem od kolegy Ibuprofen… Teď večer ještě zaplatím svoje složenky na měsíc leden (jak řekl jeden můj kamarád – nějak se mi ty „růžový krávy“ doma hromadí…:o) A jestli mi nebudete něco psát do Návštěvní knihy, tak ji asi fakt zruším… pro ty méně bystré… odkaz na ni je tady nahoře o pár řádků výš :o)

3.1.2005 pondělí – Je to furt stejný…

Tak minulý úterý jsme nakonec koulet nebyli, z poměrně blbých důvodů, ale to je jedno. Ve středu jsme taky koulet nebyli, byli jsme koulet až ve čtvrtek a to hned na dvě hodiny, takže ještě v neděli mě bolela ruka u samýho zadku. Silvestr byl klidný a pohodový. Do neděle se nám povedlo úspěšně zdolat všechny alkoholové zásoby z ledničky, spížky i kuchyňské linky a kupodivu jsme se nestihli ani pořádně zmazat, takže nám ani zle nebylo. Svátky jsme zakončili pivkem u Lumíra na přehradě v neděli večer a teď už můžu jen klidně hubnout :o) Jinak je všecko furt stejný. Nevím, co ti lidi s tím novým rokem tak nadělají… akorát nám všem zdraží elektřinu a plyn…